Jak byly činčily téměř vyhubeny

Činčily jsou bezesporu krásná a roztomilá chlupatá zvířátka s velkýma ušima, dlouhým ocasem a s výraznýma očima. Víte, odkud se vlastně vzaly, co znamená jejich jméno, a že jsme je ještě před samotnou domestikací stihli téměř vyhubit?

Činčily původně pocházejí z jihoamerických And, kde ještě před necelými 200 lety byly jedněmi z nejhojnějších zvířat těchto velehor. Jejich teritorium se táhlo okolo západního pobřeží přes Peru, Bolívii, Argentinu a Čile. Zde, ve svém přirozeném prostředí, žijí v nadmořské výšce 1500 - 3000 m. n. m. ve velkých koloniích čítajících 15 -100 jedinců a obývají pukliny skal, nebo si hrabou nory. Jejich jméno (Chinchilla) je spojením slov Chin a Chile, v překladu kožešina z Čile.

Pro svou charakteristicky hustou a jemnou srst (to je dáno tím, že z jedné vlasové cibulky vyrůstá chomáček 40 až 50 chlupů) byly činčily ceněny už v dobách Inků. Pak se ale do Ameriky dostali Evropané a v 17. století začal export činčilí kůže do Evropy. Ročně se z Peru a Chile vyvezlo na 30 000 činčilích kožek. Tento lov je přivedl až na pokraj vyhubení. Následné pokusy o chov činčil v zajetí ztroskotaly na tom, že vysokohorská chladnomilná zvířata zvyklá na sucho nepřežila plavbu přes rovník, kde panovalo vlhko a horko. Začátkem 20. století byla dokonce činčila prohlášena za vyhynulou.

Americký inženýr Matthias F. Chapman ale věřil, že v odlehlých oblastech And ještě mohly nějaké činčily přežít a po dlouhých pěti letech se mu podařilo za pomoci místního indiána nalézt jednu z posledních přeživších kolonií. Chapman 12 činčil odchytil (z toho byly jen 3 samičky). Na převoz zvířat se vybavil chladicími boxy, takže krom jedné překročení rovníku přežily všechny, a v roce 1923 se na své farmě v Kalifornii dočkal prvních mláďat. Jejich krev dnes v sobě nesou prakticky všechny chované činčily, zatímco zbytky divokých se krátce poté dočkaly zasloužené ochrany - roku 1929 byl vydán první zákon na ochranu činčil a v Čile byla vybudována Národní rezervace činčil.

Dnes jsou činčily hojně chované po celém světě v soukromých velkochovech. Ve volné přírodě ale stále žije jen několik malých kolonií, a proto se lidé snaží je do jejich původních teritorií vracet. To se ovšem bohužel příliš nedaří.

Související články

Psí hvězdy českého Instagramu

Mají čtyři nohy, huňatou srst a neumí mluvit. Přesto mají desetitisíce fanoušků. Řeč je o pejscích. Přesněji o chlupáčích, kteří se díky svým pánům stali hvězdami českého Instagramu. Pojďme si společně ty nejzajímavější představit.

“Psí pláže” v Chorvatsku

Chystáte se na dovolenou do Chorvatska a svého psího parťáka nechcete nechat doma? Vezměte ho s sebou! Poradím vám, které pláže navštívit, abyste si moře užili všichni.

Červená tlapka - psí registr dárců krve

Věděli jste, že u nás existuje platforma pro pejskaře, kteří chtějí pomoct darováním psí krve nebo sami pro mazlíka takovou pomoc potřebují? Jak registr psích dárců krve funguje a kdo se může stát dárcem?

Portréty oblíbených plemen doma i ve světě: Manská kočka

Manx, tedy manská kočka, je starobylé, přirozeně vzniklé plemeno žijící na ostrově Man jako lovec myší i oblíbený domácí mazlíček. K nevýraznému zevnějšku obyčejné domácí kočky působí jejich extrémně krátký, nebo dokonce téměř žádný ocas jako pěst na...

Jsou budoucností domácích mazlíčků štěkací roboti?

Trend chovu domácích mazlíčků je záležitostí posledních 150 let. Ale jak to bude vypadat v těch následujících sto padesáti letech? S vývojem naší společnosti a jejích hodnot se do našeho hledáčku dostávají cirkusy, zoologické zahrady, přibývá lidí,...

Kočičí porod od začátku do konce

Máte doma březí kočičku, pomalu se tato její etapa chýlí ke konci a vy začínáte panikařit ohledně jejího porodu? Pojďte si ho se mnou projít od začátku až do konce, podívat se v jakých situacích je třeba zakročit, kdy je nutná pomoc veterináře a kdy...

Vše o kočičí březosti

V červenci je ten pravý čas k “zadělání” na podzimní koťata. Je fajn si tedy připomenout, co všechno kočičí březost přináší, kdy a jak jí předejít a proč.