Jak byly činčily téměř vyhubeny

Činčily jsou bezesporu krásná a roztomilá chlupatá zvířátka s velkýma ušima, dlouhým ocasem a s výraznýma očima. Víte, odkud se vlastně vzaly, co znamená jejich jméno, a že jsme je ještě před samotnou domestikací stihli téměř vyhubit?

Činčily původně pocházejí z jihoamerických And, kde ještě před necelými 200 lety byly jedněmi z nejhojnějších zvířat těchto velehor. Jejich teritorium se táhlo okolo západního pobřeží přes Peru, Bolívii, Argentinu a Čile. Zde, ve svém přirozeném prostředí, žijí v nadmořské výšce 1500 - 3000 m. n. m. ve velkých koloniích čítajících 15 -100 jedinců a obývají pukliny skal, nebo si hrabou nory. Jejich jméno (Chinchilla) je spojením slov Chin a Chile, v překladu kožešina z Čile.

Pro svou charakteristicky hustou a jemnou srst (to je dáno tím, že z jedné vlasové cibulky vyrůstá chomáček 40 až 50 chlupů) byly činčily ceněny už v dobách Inků. Pak se ale do Ameriky dostali Evropané a v 17. století začal export činčilí kůže do Evropy. Ročně se z Peru a Chile vyvezlo na 30 000 činčilích kožek. Tento lov je přivedl až na pokraj vyhubení. Následné pokusy o chov činčil v zajetí ztroskotaly na tom, že vysokohorská chladnomilná zvířata zvyklá na sucho nepřežila plavbu přes rovník, kde panovalo vlhko a horko. Začátkem 20. století byla dokonce činčila prohlášena za vyhynulou.

Americký inženýr Matthias F. Chapman ale věřil, že v odlehlých oblastech And ještě mohly nějaké činčily přežít a po dlouhých pěti letech se mu podařilo za pomoci místního indiána nalézt jednu z posledních přeživších kolonií. Chapman 12 činčil odchytil (z toho byly jen 3 samičky). Na převoz zvířat se vybavil chladicími boxy, takže krom jedné překročení rovníku přežily všechny, a v roce 1923 se na své farmě v Kalifornii dočkal prvních mláďat. Jejich krev dnes v sobě nesou prakticky všechny chované činčily, zatímco zbytky divokých se krátce poté dočkaly zasloužené ochrany - roku 1929 byl vydán první zákon na ochranu činčil a v Čile byla vybudována Národní rezervace činčil.

Dnes jsou činčily hojně chované po celém světě v soukromých velkochovech. Ve volné přírodě ale stále žije jen několik malých kolonií, a proto se lidé snaží je do jejich původních teritorií vracet. To se ovšem bohužel příliš nedaří.

Související články

Když se v kočkách probouzí jaro

Jak je známo, kočky milují světlo a teplo, rády polehávají na rozehřátých parapetech. Proto i když jsou proslulými spáči, s příchodem jara se v nich probouzí energie, jsou aktivnější, společenštější a veselejší. A co především, probouzí se v nich...

Kočičí AIDS jménem FIV

FIV je obávaným virovým onemocněním koček. Způsobuje pomalý rozvrat imunitního systému, podobně jako lidský virus HIV. Jaká je příčina a průběh této zákeřné nemoci a jak vypadá její konečné stádium?

Do čeho se balí granule

Většina z nás řeší složení obsahu pytlů s granulemi, ale zamysleli jste se někdy nad obaly samotnými? Víte, do čeho se granule balí, jak se od sebe jednotlivé materiály liší a jaké vychytávky můžete na pytlích od granulí najít?  

Proč stále podceňujeme zavodnění psa

Jen malé procento ztráty vody může u psa způsobit vážné problémy. I přesto ale jeho pitný režim často nesledujeme a jeho důležitost podceňujeme. Kdy dehydratace hrozí, jak jí předejít a jak ji poznat?

Jak odnaučit kočku, aby vás kousala

Kočky mohou kousat z mnoha důvodů, a pokud je toto nežádoucí chování chcete odnaučit, je důležité pochopit, proč to vlastně dělají. Základem je sice eliminace příčiny, ale můžeme si i dále pomoci.