Činčily jsou bezesporu krásná a roztomilá chlupatá zvířátka s velkýma ušima, dlouhým ocasem a s výraznýma očima. Víte, odkud se vlastně vzaly, co znamená jejich jméno, a že jsme je ještě před samotnou domestikací stihli téměř vyhubit?
Činčily původně pocházejí z jihoamerických And, kde ještě před necelými 200 lety byly jedněmi z nejhojnějších zvířat těchto velehor. Jejich teritorium se táhlo okolo západního pobřeží přes Peru, Bolívii, Argentinu a Čile. Zde, ve svém přirozeném prostředí, žijí v nadmořské výšce 1500 - 3000 m. n. m. ve velkých koloniích čítajících 15 -100 jedinců a obývají pukliny skal, nebo si hrabou nory. Jejich jméno (Chinchilla) je spojením slov Chin a Chile, v překladu kožešina z Čile.
Pro svou charakteristicky hustou a jemnou srst (to je dáno tím, že z jedné vlasové cibulky vyrůstá chomáček 40 až 50 chlupů) byly činčily ceněny už v dobách Inků. Pak se ale do Ameriky dostali Evropané a v 17. století začal export činčilí kůže do Evropy. Ročně se z Peru a Chile vyvezlo na 30 000 činčilích kožek. Tento lov je přivedl až na pokraj vyhubení. Následné pokusy o chov činčil v zajetí ztroskotaly na tom, že vysokohorská chladnomilná zvířata zvyklá na sucho nepřežila plavbu přes rovník, kde panovalo vlhko a horko. Začátkem 20. století byla dokonce činčila prohlášena za vyhynulou.
Americký inženýr Matthias F. Chapman ale věřil, že v odlehlých oblastech And ještě mohly nějaké činčily přežít a po dlouhých pěti letech se mu podařilo za pomoci místního indiána nalézt jednu z posledních přeživších kolonií. Chapman 12 činčil odchytil (z toho byly jen 3 samičky). Na převoz zvířat se vybavil chladicími boxy, takže krom jedné překročení rovníku přežily všechny, a v roce 1923 se na své farmě v Kalifornii dočkal prvních mláďat. Jejich krev dnes v sobě nesou prakticky všechny chované činčily, zatímco zbytky divokých se krátce poté dočkaly zasloužené ochrany - roku 1929 byl vydán první zákon na ochranu činčil a v Čile byla vybudována Národní rezervace činčil.
Dnes jsou činčily hojně chované po celém světě v soukromých velkochovech. Ve volné přírodě ale stále žije jen několik malých kolonií, a proto se lidé snaží je do jejich původních teritorií vracet. To se ovšem bohužel příliš nedaří.
Chlorid sodný je velmi důležitou součástí psí stravy, stejně jako té naší. Udržuje v chodu několik důležitých procesů v těle. Nadbytek soli ale může mít na psa velmi negativní účinek hned v několika směrech.
American Curl má velmi nápadný zjev díky svým dozadu natočeným uším. Mimo Spojených států, kde toto plemeno vzniklo, je ještě celkem vzácností. Už i u nás ho ale najdete. Je to velmi společenská kočka, které doma nic neunikne.
V listopadu se koná překvapivě hodně akcí pro psy. Ať už jde o závody nebo výstavy. Zvláště v Praze je pak z čeho vybírat. Podívejte se, kam můžete se svým pejskem před zimou ještě vyrazit.
Ačkoli jde o malého psíka, teriéra v sobě prostě nezapře. Je to oddaný pes napumpovaný energií, který má v sobě stále pudy lovce krys.
Vědci došli k závěru, že majitelé koček jsou méně depresivní, úzkostní nebo uzavření. Vylučuje se to tedy s představou stereotypu “divných kočičích dam”, které si chlupaté parťáky pořizují kvůli osamělosti.
U psů začíná stáří mezi 5. a 8. rokem života. Vstupují tak do fáze, kdy se jejich potřeby mění, ať už jde o péči, pohyb nebo stravu. Aby si i nadále udrželi svou vitalitu a radost ze života, je potřeba to respektovat.
Jistě mi dáte za pravdu, že kočky se v pohádkách objevují docela často. Dnes se podíváme na českou klasiku. Pojďte si zavzpomínat a připomenout si dětství.
O nově vzniklém registru psích dárců krve už jsem psala. Pojďme se tedy podívat, jak samotné darování krve probíhá, kdo ho může podstoupit a proč je tak důležité. Třeba někoho z vás přesvědčím, aby se do registru se svým parťákem zapsal.
Je podzim a kočky se převlékají do svých zimních kabátů. My tuto skutečnost pociťujeme hlavně při uklízení domácnosti. Těch chomáčů chlupů je najednou víc, jsou větší a oblečení odchlupujeme dvakrát tak dlouho. Jak nad kočičími chlupy vyhrát nejen v...
Posvátná kočka z Barmy má nápadný exotický výraz. Asi o žádném jiném plemeni se nevede tolik hypotéz o původu, jako o těchto klidných a rozumných kočkách.
Na skladování granulí už jsme se podívali, teď přišel čas na konzervy a kapsičky. Ne vždy je totiž spotřebujeme celé naráz. Důležité ale je i správné skladování neotevřeného krmiva.
Obě varianty jistě mají své klady a zápory, ideální může být kombinace obou variant. Možná se ale rozmýšlíte, jestli pejska ubytovat celoročně na zahradě, nebo v bytě. Co je lepší pro psa a pro vás?
