Jak byly činčily téměř vyhubeny

Činčily jsou bezesporu krásná a roztomilá chlupatá zvířátka s velkýma ušima, dlouhým ocasem a s výraznýma očima. Víte, odkud se vlastně vzaly, co znamená jejich jméno, a že jsme je ještě před samotnou domestikací stihli téměř vyhubit?

Činčily původně pocházejí z jihoamerických And, kde ještě před necelými 200 lety byly jedněmi z nejhojnějších zvířat těchto velehor. Jejich teritorium se táhlo okolo západního pobřeží přes Peru, Bolívii, Argentinu a Čile. Zde, ve svém přirozeném prostředí, žijí v nadmořské výšce 1500 - 3000 m. n. m. ve velkých koloniích čítajících 15 -100 jedinců a obývají pukliny skal, nebo si hrabou nory. Jejich jméno (Chinchilla) je spojením slov Chin a Chile, v překladu kožešina z Čile.

Pro svou charakteristicky hustou a jemnou srst (to je dáno tím, že z jedné vlasové cibulky vyrůstá chomáček 40 až 50 chlupů) byly činčily ceněny už v dobách Inků. Pak se ale do Ameriky dostali Evropané a v 17. století začal export činčilí kůže do Evropy. Ročně se z Peru a Chile vyvezlo na 30 000 činčilích kožek. Tento lov je přivedl až na pokraj vyhubení. Následné pokusy o chov činčil v zajetí ztroskotaly na tom, že vysokohorská chladnomilná zvířata zvyklá na sucho nepřežila plavbu přes rovník, kde panovalo vlhko a horko. Začátkem 20. století byla dokonce činčila prohlášena za vyhynulou.

Americký inženýr Matthias F. Chapman ale věřil, že v odlehlých oblastech And ještě mohly nějaké činčily přežít a po dlouhých pěti letech se mu podařilo za pomoci místního indiána nalézt jednu z posledních přeživších kolonií. Chapman 12 činčil odchytil (z toho byly jen 3 samičky). Na převoz zvířat se vybavil chladicími boxy, takže krom jedné překročení rovníku přežily všechny, a v roce 1923 se na své farmě v Kalifornii dočkal prvních mláďat. Jejich krev dnes v sobě nesou prakticky všechny chované činčily, zatímco zbytky divokých se krátce poté dočkaly zasloužené ochrany - roku 1929 byl vydán první zákon na ochranu činčil a v Čile byla vybudována Národní rezervace činčil.

Dnes jsou činčily hojně chované po celém světě v soukromých velkochovech. Ve volné přírodě ale stále žije jen několik malých kolonií, a proto se lidé snaží je do jejich původních teritorií vracet. To se ovšem bohužel příliš nedaří.

Související články

Pamlsky a hračky pro hlodavé zuby

Jestli už máte nakoupené dárky pod stromeček pro vaše nejbližší, je čas nachystat překvapení i pro hlodavé parťáky. Sdílíme několik tipů, čím jim rozsvítit očka radostí. Něco na zub je klasikou, která potěší bez ohledu na druh hlodavce, kterého doma...

3 tipy, jak připravit venkovní kočku na zimu

Vánoce jsou za dveřmi a s nimi už tradičně přichází tuhá zima a sníh. Pro naše mazlíčky je to velká změna. Tu pocítí i kočky, které nežijí v domácnosti, ale tráví většinu času venku. Jak je na toto náročné období připravit?

Čekáme dítě, co na to pes?

Váš nejmilovanější a nejdůležitější člen rodiny bude mít brzy konkurenta. Jak to vezme? Bude ho mít rád? Nepokusí se ho kousnout? Co když to psychicky nezvládne? Anebo vy? 

Jak myslí váš pes

Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Proto se výzkumy posledních let často upínají k tomu, jak pes myslí a co přesně vnímá v jednotlivých okamžicích. Nakolik je jeho myšlení rozmanité, dokládá fakt, že se pejsci postupem času stali pomocníky...

Aportování snadno a rychle. Jak na to?

Aportování je oblíbenou zábavou pro většinu psích chlupáčů. Některý pes to má v kostech. Jinému se musí nejprve ukázat, jak to funguje, aby ho to začalo bavit. Stejně jako u všech jiných povelů je i u aportování důležitá pozitivní motivace, tedy...

Světová výstava psů 2021 v Brně

Česká republika měla letos tu čest chopit se hostitelské role a poskytnout prostory pro konání Světové výstavy psů určené vystavovatelům, chovatelům a milovníkům psích plemen. Návštěvníci se shodli, že akce byla úspěšná. Pro konání bylo vybráno...