Jak byly činčily téměř vyhubeny

Činčily jsou bezesporu krásná a roztomilá chlupatá zvířátka s velkýma ušima, dlouhým ocasem a s výraznýma očima. Víte, odkud se vlastně vzaly, co znamená jejich jméno, a že jsme je ještě před samotnou domestikací stihli téměř vyhubit?

Činčily původně pocházejí z jihoamerických And, kde ještě před necelými 200 lety byly jedněmi z nejhojnějších zvířat těchto velehor. Jejich teritorium se táhlo okolo západního pobřeží přes Peru, Bolívii, Argentinu a Čile. Zde, ve svém přirozeném prostředí, žijí v nadmořské výšce 1500 - 3000 m. n. m. ve velkých koloniích čítajících 15 -100 jedinců a obývají pukliny skal, nebo si hrabou nory. Jejich jméno (Chinchilla) je spojením slov Chin a Chile, v překladu kožešina z Čile.

Pro svou charakteristicky hustou a jemnou srst (to je dáno tím, že z jedné vlasové cibulky vyrůstá chomáček 40 až 50 chlupů) byly činčily ceněny už v dobách Inků. Pak se ale do Ameriky dostali Evropané a v 17. století začal export činčilí kůže do Evropy. Ročně se z Peru a Chile vyvezlo na 30 000 činčilích kožek. Tento lov je přivedl až na pokraj vyhubení. Následné pokusy o chov činčil v zajetí ztroskotaly na tom, že vysokohorská chladnomilná zvířata zvyklá na sucho nepřežila plavbu přes rovník, kde panovalo vlhko a horko. Začátkem 20. století byla dokonce činčila prohlášena za vyhynulou.

Americký inženýr Matthias F. Chapman ale věřil, že v odlehlých oblastech And ještě mohly nějaké činčily přežít a po dlouhých pěti letech se mu podařilo za pomoci místního indiána nalézt jednu z posledních přeživších kolonií. Chapman 12 činčil odchytil (z toho byly jen 3 samičky). Na převoz zvířat se vybavil chladicími boxy, takže krom jedné překročení rovníku přežily všechny, a v roce 1923 se na své farmě v Kalifornii dočkal prvních mláďat. Jejich krev dnes v sobě nesou prakticky všechny chované činčily, zatímco zbytky divokých se krátce poté dočkaly zasloužené ochrany - roku 1929 byl vydán první zákon na ochranu činčil a v Čile byla vybudována Národní rezervace činčil.

Dnes jsou činčily hojně chované po celém světě v soukromých velkochovech. Ve volné přírodě ale stále žije jen několik malých kolonií, a proto se lidé snaží je do jejich původních teritorií vracet. To se ovšem bohužel příliš nedaří.

Související články

Zajímavá fakta o křečcích

Nesmíme zde opomínat malé a roztomilé hlodavce, kteří jsou jedním z nejmenších domácích mazlíčků. Křečci jsou oblíbení pro svůj hebký kožíšek, roztomilé pacičky a nenáročnost. Než se rozhodnete si pořídit křečka, přečtěte si tyto zajímavosti, které...

Jak to mají psi s plaváním?

Mezi lidmi panuje přesvědčení, že psi umí plavat a je pro ně tento pohyb přirozený. Psi jsou opravdu obvykle dobří plavci, ale existují i výjimky. Která plemena patří mezi neplavce a co byste o psím plavání měli vědět?

Kočičí fakta

Co kočkám umožňuje jejich flexibilitu? Kolik času tráví péčí o svou srst? Nebo k čemu slouží kočičí ocásek? Přinášíme 25 základních faktů o těchto záhadných, přesto úchvatných čtyřnohých stvořeních, která si tak rádi pořizujeme jako domácí mazlíčky....

Co jste možná nevěděli o vlčácích?

Německý ovčák je jedno z nepořizovanějších psích plemen vůbec. A je také nejčastějším služebním plemenem. Pokud máte v plánu pořídit si psího chlupáče této rasy, máme pro vás pár zajímavostí, které jste o vlčácích - jak se německému ovčákovi lidově...

Co pro vás mohou udělat kočky a vy pro ně

V dnešní turbulentní době je cokoli, co dokáže podpořit naši psychickou pohodu, vítáno. Felinoterapie neboli „léčba kočkou“ není v rámci zooterapie žádnou novinkou, ale často se na ní zapomíná. Jak a kde můžeme využít vrozeného daru empatie, intuice a...

Startupy pomáhají domácím mazlíčkům i jejich majitelům

Zvířecí mazlíčci jsou dnes v první řadě mazlíčci, až potom zvířátka. Do svého mazlíka investujeme často více než do sebe. Toho si všimli i inovátoři s obchodním duchem a vzniká mnoho startupů právě na poli chovatelství. Největším trendem je zajištění...