Psí zlozvyky a jak se jich zbavit

Zlozvykům předcházejte správným výcvikem 

Přestože to nikdo neuslyší rád, většina problematického chování má kořeny ve výchově. Úplně nejsnazší způsob, jak se vypořádat s psími zlozvyky je jim zavčasu předcházet. S výcvikem je proto nejlepší začít opravdu hned a být trpěliví a důslední. Nenechte se obměkčit štěněcí roztomilostí! 

Nebojte se vsadit na jistotu a v případě, že si výchovou nejste jistí, obraťte se na odborníka. Pravidelné tréninky pod vedením zkušeného výcvikáře vám s výchovou určitě pomůžou! 

Pokud vám pes začne přerůstat přes hlavu až v dospělosti, nezoufejte! S každým zlozvykem se dá pracovat. I staršího psa je možné převychovat, jen má už svou hlavu a výcvik bude vyžadovat více práce a trpělivosti. U starších psů, u kterých se vyskytne problematické chování je také zásadní hledat příčinu a psi bez rozmyslu netrestat.  

Psí oči na mě neplatí! 

Jedním z nejčastějších zlozvyků, se kterým se setkáváme, je neustálé loudění u stolu. To bohužel většina páníčku podporuje tím, že svému parťákovi nechce nic odpírat. Dobré je myslet na to, že přestože váš pes vypadá, že dva dny nejedl, pravděpodobně hlad opravdu nemá. Lidské jídlo navíc není pro psy vůbec zdravé!  

I v případě loudění je důležitá důslednost. Psovi dávejte najíst pravidelně vždy ve stejnou dobu a miska by měla být umístěná vždy na svém místě. Pokud pes loudí, ignorujte jeho psí oči a důrazně ho pošlete na místo. Psovi opravdu od stolu nic nedávejte, pokud jednou polevíte, bude velmi těžké ho to odnaučit.  

Kousání z nudy 

Máte doma psa-ničitele, který kouše všechno, na co přijde? Tento zlozvyk se bohužel objevuje nejen u štěňat, ale i u dospělých psů. Přestože je kousání věcí pro psa přirozené a pomocí něj od malička poznává svět, nikdo nechce mít doma vše zničené. Již ve štěněcím věku je proto dobré pejskovi ukazovat, co může kousat a co ne. Proto pokud ho přistihnete u kousání nohy u židle, nebo vaší boty, dejte mu důrazně najevo, že to, co dělá, je špatně. Důležité je ale také psovi ukázat náhradu, kterou kousat může – ideálně mu proto ukažte na jednu z kousacích hraček, na které si postupně zvykne a váš nábytek nechá na pokoji. 

V dospělosti patří mezi nejčastější příčiny kousání věcí nuda a stesk. Kousání věcí se tak může objevit u psů, kteří zůstávají doma dlouho sami. Proti nudě, je dobré naučit psa odpočívat a trávit nějaký čas o samotě. Ukažte mu místo, které bude jen pro něj a po procházkách, nebo například po jídle ho tam ukládejte. 

Psa berte ale také na dlouhé procházky, kde vybije přebytečnou energii. Vybavte se různými hračkami, které psa zabaví i po dobu, kdy budete pryč. Ideální jsou takové, které zaměstnají i jeho mysl. Přemýšlení totiž psa unaví mnohdy daleko více než procházka, která ho může i rozdovádět! 

Pravidelný režim na prvním místě

Dalším nepříjemným nešvarem, se kterým se majitelé psů setkávají, je nechávání loužiček všude po bytě. Zde se je znovu dobré ptát na příčinu. Dodržujete pravidelný venčící režim? Ideální je pejska naučit na pravidelnost, kterou budete poctivě dodržovat. Ven by měl pes chodit vždy po probuzení, poté například po krmení. Pes tak bude vědět, že i po určité činnosti půjde ven.  

Pokud se váš pes začne z ničeho nic počůrávat až v pozdějším věku, měli byste zbystřit. Zanechávání loužiček v bytě nemusí být nutně poruchou chování, ale může být zapříčiněno nějakým zdravotním problémem. Pokud je pes zdravý, může tím dávat najevo například svou nespokojenost – nepřišla nedávno nějaká významná změna, jako je například stěhování, nový člen domácnosti nebo i změna jídelníčku?

Vodítko pro útěkáře

Pes na útěku. Toho se bojí snad každý páníček aktivních plemen. Pokud chcete psa pouštět na volno, útěkům je téměř nemožné zabránit. Pokud ale nemáte zvládnutý základní výcvik a pokyny, psa z vodítka nepouštějte. Přivolání je dobré cvičit nejprve na uzavřených místech, jako je například psí výběh, kde je riziko útěku minimální. Začínejte v klidném prostředí a poté ho učte, aby byl odvolatelný i v přítomnosti rušivých elementů. Odměny a pamlsky jsou po příchodu samozřejmostí. 

Ve volné přírodě je dobré trénovat se stopovacími vodítky, které psovi dopřejí určitou dávku volnosti a představují tak mezistupeň mezi klasickým krátkým vodítkem a úplnou volností. 

Psa na volno ale pouštějte hlavně v prostředí, které dobře znáte a jen tehdy, kdy s ním máte opravdu dobrý vztah a věříte, že pes na přivolání přijde. Pojistit se můžete také tak, že psa vybavíte GPS lokátorem, díky kterému psa najdete v případě, že se vám přece jen zaběhne!