Jak byly činčily téměř vyhubeny

Činčily jsou bezesporu krásná a roztomilá chlupatá zvířátka s velkýma ušima, dlouhým ocasem a s výraznýma očima. Víte, odkud se vlastně vzaly, co znamená jejich jméno, a že jsme je ještě před samotnou domestikací stihli téměř vyhubit?

Činčily původně pocházejí z jihoamerických And, kde ještě před necelými 200 lety byly jedněmi z nejhojnějších zvířat těchto velehor. Jejich teritorium se táhlo okolo západního pobřeží přes Peru, Bolívii, Argentinu a Čile. Zde, ve svém přirozeném prostředí, žijí v nadmořské výšce 1500 - 3000 m. n. m. ve velkých koloniích čítajících 15 -100 jedinců a obývají pukliny skal, nebo si hrabou nory. Jejich jméno (Chinchilla) je spojením slov Chin a Chile, v překladu kožešina z Čile.

Pro svou charakteristicky hustou a jemnou srst (to je dáno tím, že z jedné vlasové cibulky vyrůstá chomáček 40 až 50 chlupů) byly činčily ceněny už v dobách Inků. Pak se ale do Ameriky dostali Evropané a v 17. století začal export činčilí kůže do Evropy. Ročně se z Peru a Chile vyvezlo na 30 000 činčilích kožek. Tento lov je přivedl až na pokraj vyhubení. Následné pokusy o chov činčil v zajetí ztroskotaly na tom, že vysokohorská chladnomilná zvířata zvyklá na sucho nepřežila plavbu přes rovník, kde panovalo vlhko a horko. Začátkem 20. století byla dokonce činčila prohlášena za vyhynulou.

Americký inženýr Matthias F. Chapman ale věřil, že v odlehlých oblastech And ještě mohly nějaké činčily přežít a po dlouhých pěti letech se mu podařilo za pomoci místního indiána nalézt jednu z posledních přeživších kolonií. Chapman 12 činčil odchytil (z toho byly jen 3 samičky). Na převoz zvířat se vybavil chladicími boxy, takže krom jedné překročení rovníku přežily všechny, a v roce 1923 se na své farmě v Kalifornii dočkal prvních mláďat. Jejich krev dnes v sobě nesou prakticky všechny chované činčily, zatímco zbytky divokých se krátce poté dočkaly zasloužené ochrany - roku 1929 byl vydán první zákon na ochranu činčil a v Čile byla vybudována Národní rezervace činčil.

Dnes jsou činčily hojně chované po celém světě v soukromých velkochovech. Ve volné přírodě ale stále žije jen několik malých kolonií, a proto se lidé snaží je do jejich původních teritorií vracet. To se ovšem bohužel příliš nedaří.

Související články

Jak vlci zachránili Yellowstonský park

Když necháme přírodu pracovat a nepleteme se jí do cesty, dokáže divy. Vypuštění vlků do Yellowstonského parku a ponechání jich vlastnímu osudu nám krásně ukazuje, jak je příroda komplexní systém a jak tři desítky šelem dokáží proměnit celý ekosystém...

Víte, proč se kočky bojí okurek?

Jistě už jste viděli některé z virálních videí, kde kočky nadskakují úlekem a jsou v naprostém šoku z okurky. Zajímá vás, jak tomu doopravdy je? Bojí se kočky této neškodné zeleniny, nebo za tím stojí něco jiného?

Jak se připravit na cestu kolem světa se psem

Psi jsou neodmyslitelnou součástí našich životů. Jak to ale udělat, když je vaším snem vyrazit na plachetnici kolem světa nebo jakékoliv jiné dobrodružství? Vezměte svého psího chlupáče s sebou. Na co při přípravách na vzdálenou cestu - ať vás zavede...

Kukur Tihar: Nepálské oslavy psa

Během hindského festivalu Tihar je druhý den věnován psům. Oslavuje se jejich věrnost a oddanost, ctí se jako společníci, strážci i přátelé. Svátek plný světel a barev neopomíjí ani toulavé psy a je to vážně mimořádná podívaná.

Péče o potkana - koupat, či nekoupat?

Potkani jsou velmi čistotná zvířátka. Několikrát za den je můžete vidět, jak se olizují a svůj kožíšek tak udržují v perfektním stavu. Trpí, pokud jsou v nevyhovujícím prostředí, ačkoli v něm umí přežít. Spousta lidí si o nich myslí, že se rádi koupou....

Jóga se psem neboli doga

Cvičení jógy se psem neboli doga (odvozené od anglického slova “dog”) se stala populární především ve Spojených státech amerických, u nás se zatím tolik neprosadila. V čem spočívá a jaké jsou podle odborníků přínosy tohoto sportu?