Psí historie II: Hačikó

V tomto cyklu se seznámíme se známými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití s nimi dokázali. Hačika bychom měli najít ve slovníku vedle fráze “věrný jako pes”. Díky tomu je navždy zapsán do srdce (nejen) Japonska.  

Psa obecně vnímáme jako věrného společníka a ochránce. Hačikó ale tuto představu ztělesnil doslova a díky tomu ho dnes zná celý svět.

Plemeno Akita Inu, ke kterému Hačikó patřil, je jedno z nejstarších (lidem dělají společníky už minimálně 7 000 let) a v Japonsku jde o velmi vážené plemeno. V minulosti bylo jejich úkolem doprovázet kočovníky a lovit medvědy a jeleny. V Japonsku se toto plemeno stalo symbolem štěstí a věrnosti. Počátkem dvacátého století bylo dokonce prohlášeno za kulturní bohatství a národní poklad. 


Hačikó se proslavil právě díky své oddanosti k pánovi, a to i léta po jeho smrti. Pověst o něm se nejen z jeho rodného města Odate v prefektuře Akita, ale i z celého Japonska rozšířila do celého světa.


Narozdíl od Lajky, kterou jsme si představili minulý měsíc, se Hačikó dožil krásných (i když asi ne o mnoho veselejších) 12ti let (1923-1935). Jako štěně si ho osvojil profesor na Fakultě zemědělství Tokijské univerzity Hidesaburó Ueno. Každý den, kdy jel jeho pán na univerzitu, ho Hačikó doprovázel na vlakové nádraží Šibuja a každý večer tam na něj čekal.


Rok na to ale profesor náhle zemřel na pracovišti. Pes se dostal do péče příbuzných zemřelého, ale neustále utíkal a vracel se do jeho domu. Nakonec tedy nebylo zbytí a péči o Hačika převzal profesorův zahradník, který psa znal už od štěněte. Hačika oddanost k pánovi ale ani po letech nepolevila a až do své smrti o devět let později se stále každý večer vracel na nádraží doufajíc, že se jeho pán už konečně vrátí.


Zájem celého Japonska o Hačika probudil jeden z článků bývalého studenta profesora Uena, který se zaměřoval právě na pozoruhodnou loajalitu tohoto psa. A tak se z Hačika stal roku 1932 exemplární příklad oddanosti, jeho příběh všechny dojímal a vzrostl zájem o plemeno Akita Inu.


Na jeho památku stojí na tomto vlakovém nádraží dodnes Hačikova bronzová socha a stále čeká, kdy se jeho pán vrátí domů. Natočily se o jeho životě i dva filmy, jeden japonský Věrný pes Čiko a následně britsko-americký remake Hačikó - příběh psa. Hačikovy ostatky jsou uloženy v Národním vědeckém muzeu v Tokiu a legenda o tomto nesmrtelném poutu a o tom, jak se i ten nejobyčejnější rituál může stát největším a nejčistším vyznáním lásky se v Japonsku traduje dodnes.

 

Související články

Jak léčit psincový kašel?

Podzim je tu. A s ním přichází i chřipková sezóna. Nastydnutí a další neduhy spojené s tímto obdobím se netýkají pouze lidí, ale i jejich čtyřnohých kamarádů. Zejména rozšířený a v případě neléčení i velmi nebezpečný může být psincový kašel, který...

Pět věcí, které jste možná nevěděli o hlodavcích

Tito malí tvorečkové, které jsme si oblíbili jako plnohodnotné domácí mazlíky stejně jako psy a kočky, jsou mnohem zajímavější, než bychom o nich na první pohled možná řekli. Jakých pět zajímavostí se s tímto nejpočetnějším řádem savců pojí, o nichž...

Klec jako domácí psí bouda. Kdy ji pořídit?

Klece nebo transportní boxy poskytují psím chlupáčům bezpečí a pohodlí nejen na cestách v autě. Čím dál častěji je můžete vidět i v domácnostech, kde žije pejsek. V jakých případech je psovi klec do bytu vhodné pořídit? Co do ní nepatří a co v ní...

Srpen patří Mezinárodnímu dni zvířat bez domova

Poslední odhady uvádějí, že každý třetí pejsek na světě nemá domov. Některé odhady jdou ještě dál a mluví o celé polovině všech psů. Je to poměrně vysoké číslo, poměry se však liší podle kontinentu. Nejen proto se každý třetí víkend v srpnu slaví...

Když si fena myslí, že je březí. Co s tím?

Pseudogravidita, falešná gravidita, falešná březost či faleška. Vše označuje jedno a to samé – stav, kdy se tělo fenky připravuje na porod, ačkoli březí není. Falešná březost se objevuje po hárání a může trvat až několik měsíců. Co ji způsobuje, jak...