Jak byly činčily téměř vyhubeny

Činčily jsou bezesporu krásná a roztomilá chlupatá zvířátka s velkýma ušima, dlouhým ocasem a s výraznýma očima. Víte, odkud se vlastně vzaly, co znamená jejich jméno, a že jsme je ještě před samotnou domestikací stihli téměř vyhubit?

Činčily původně pocházejí z jihoamerických And, kde ještě před necelými 200 lety byly jedněmi z nejhojnějších zvířat těchto velehor. Jejich teritorium se táhlo okolo západního pobřeží přes Peru, Bolívii, Argentinu a Čile. Zde, ve svém přirozeném prostředí, žijí v nadmořské výšce 1500 - 3000 m. n. m. ve velkých koloniích čítajících 15 -100 jedinců a obývají pukliny skal, nebo si hrabou nory. Jejich jméno (Chinchilla) je spojením slov Chin a Chile, v překladu kožešina z Čile.

Pro svou charakteristicky hustou a jemnou srst (to je dáno tím, že z jedné vlasové cibulky vyrůstá chomáček 40 až 50 chlupů) byly činčily ceněny už v dobách Inků. Pak se ale do Ameriky dostali Evropané a v 17. století začal export činčilí kůže do Evropy. Ročně se z Peru a Chile vyvezlo na 30 000 činčilích kožek. Tento lov je přivedl až na pokraj vyhubení. Následné pokusy o chov činčil v zajetí ztroskotaly na tom, že vysokohorská chladnomilná zvířata zvyklá na sucho nepřežila plavbu přes rovník, kde panovalo vlhko a horko. Začátkem 20. století byla dokonce činčila prohlášena za vyhynulou.

Americký inženýr Matthias F. Chapman ale věřil, že v odlehlých oblastech And ještě mohly nějaké činčily přežít a po dlouhých pěti letech se mu podařilo za pomoci místního indiána nalézt jednu z posledních přeživších kolonií. Chapman 12 činčil odchytil (z toho byly jen 3 samičky). Na převoz zvířat se vybavil chladicími boxy, takže krom jedné překročení rovníku přežily všechny, a v roce 1923 se na své farmě v Kalifornii dočkal prvních mláďat. Jejich krev dnes v sobě nesou prakticky všechny chované činčily, zatímco zbytky divokých se krátce poté dočkaly zasloužené ochrany - roku 1929 byl vydán první zákon na ochranu činčil a v Čile byla vybudována Národní rezervace činčil.

Dnes jsou činčily hojně chované po celém světě v soukromých velkochovech. Ve volné přírodě ale stále žije jen několik malých kolonií, a proto se lidé snaží je do jejich původních teritorií vracet. To se ovšem bohužel příliš nedaří.

Související články

Dogdartbee: Když se disk hází na terč

V další části série, ve které přibližujeme sport dogfrisbee, tedy aktivitu, při níž se psovi hází disk, který on následně aportuje, přiblížíme disciplínu Dogdartbee. Ta pochází z Nizozemí a její hlavní podstatou je, že se disk hází na terč namalovaný...

Felinoterapie – když kočky léčí

Stejně jako psi, i kočky mohou mít léčebné účinky na pacienty. Takovému způsobu léčby se říká felinoterapie a vhodná je jak pro chronicky nemocné pacienty, kteří potřebují pomoci například se zvládáním nemoci, tak pro ty, kteří trpí dlouhodobým...

Obří plemena králíků: Co péče o ně vyžaduje?

Králíci jsou oblíbenými domácími mazlíčky zejména pro děti. Jedná se o roztomilé tvory, kteří se rádi mazlí. Je ale dobré vědět, že není králík jako králík. Pořídit si totiž můžete i obří plemena, která ovšem vyžadují mírně odlišnou péči než...

Výběr štěněte: Co vše je nutné zvážit?

Mít doma štěně je velká radost, ale také starost. Zejména pokud nemáte žádné předchozí zkušenosti se psem nebo jiným zvířetem v domácnosti. Proto je před jeho pořízením nutné vzít v potaz hned několik věcí, dobře je promyslet a na příchod nového...

Jak probíhá výcvik záchranářských psů?

O tom, co všechno obnáší záchranařina a jací psi jsou pro hledání lidí v troskách domů vhodní, jsme psali v minulém článku. Téma je ale natolik zajímavé, že jsme se rozhodli se ještě více zaměřit na samotný výcvik psů, tedy na jeho průběh a co...

Canisterapie – příznivé účinky psů na lidské zdraví

Že psi svou přítomností zvedají lidem náladu, je dávno prokázané. Pozitivních účinků, které jsou často až léčebné, se začalo využívat v rámci canisterapie. Terapeutičtí psi navíc mohou pomoci všem bez rozdílu věku. Skvěle se hodí jak pro děti, tak...