Jak byly činčily téměř vyhubeny

Činčily jsou bezesporu krásná a roztomilá chlupatá zvířátka s velkýma ušima, dlouhým ocasem a s výraznýma očima. Víte, odkud se vlastně vzaly, co znamená jejich jméno, a že jsme je ještě před samotnou domestikací stihli téměř vyhubit?

Činčily původně pocházejí z jihoamerických And, kde ještě před necelými 200 lety byly jedněmi z nejhojnějších zvířat těchto velehor. Jejich teritorium se táhlo okolo západního pobřeží přes Peru, Bolívii, Argentinu a Čile. Zde, ve svém přirozeném prostředí, žijí v nadmořské výšce 1500 - 3000 m. n. m. ve velkých koloniích čítajících 15 -100 jedinců a obývají pukliny skal, nebo si hrabou nory. Jejich jméno (Chinchilla) je spojením slov Chin a Chile, v překladu kožešina z Čile.

Pro svou charakteristicky hustou a jemnou srst (to je dáno tím, že z jedné vlasové cibulky vyrůstá chomáček 40 až 50 chlupů) byly činčily ceněny už v dobách Inků. Pak se ale do Ameriky dostali Evropané a v 17. století začal export činčilí kůže do Evropy. Ročně se z Peru a Chile vyvezlo na 30 000 činčilích kožek. Tento lov je přivedl až na pokraj vyhubení. Následné pokusy o chov činčil v zajetí ztroskotaly na tom, že vysokohorská chladnomilná zvířata zvyklá na sucho nepřežila plavbu přes rovník, kde panovalo vlhko a horko. Začátkem 20. století byla dokonce činčila prohlášena za vyhynulou.

Americký inženýr Matthias F. Chapman ale věřil, že v odlehlých oblastech And ještě mohly nějaké činčily přežít a po dlouhých pěti letech se mu podařilo za pomoci místního indiána nalézt jednu z posledních přeživších kolonií. Chapman 12 činčil odchytil (z toho byly jen 3 samičky). Na převoz zvířat se vybavil chladicími boxy, takže krom jedné překročení rovníku přežily všechny, a v roce 1923 se na své farmě v Kalifornii dočkal prvních mláďat. Jejich krev dnes v sobě nesou prakticky všechny chované činčily, zatímco zbytky divokých se krátce poté dočkaly zasloužené ochrany - roku 1929 byl vydán první zákon na ochranu činčil a v Čile byla vybudována Národní rezervace činčil.

Dnes jsou činčily hojně chované po celém světě v soukromých velkochovech. Ve volné přírodě ale stále žije jen několik malých kolonií, a proto se lidé snaží je do jejich původních teritorií vracet. To se ovšem bohužel příliš nedaří.

Související články

Kočičí a psí chlupy: jak se s nimi vypořádat?

Línání bohužel neodmyslitelně patří k životu domácích mazlíčků. Výměna srsti je pro ně přirozená a musíme se smířit s tím, že v bytě občas najdeme i nějaký ten chloupek. To však neznamená, že se ve psích a kočičích chlupech musíme brodit. Pokud se o...

Tipy a rady, jak na uchovnění kočky

Uvažujete, že se budete věnovat chovu koček? Každý, kdo chce, aby jeho kočka měla koťata, by ji měl nechat uchovnit. Jinak se stane tzv. množitelem. Na zásady uchovnění koček jsme se zeptali zkušené chovatelky mainských mývalích koček Dariny...

Hmyzí protein jako budoucnost výživy mazlíčků?

Psi jsou, stejně jako jiní domácí mazlíčci, masožravci. Živočišná bílkovina je proto základní složkou jejich stravy. Čím dál častěji se můžeme setkat se stravou, která se zcela nebo z části skládá z hmyzu. Je hmyzí protein vhodný pro naše mazlíčky?...

Jak správně krmit fretku?

Fretky se řadí mezi oblíbené domácí mazlíčky. Jsou inteligentní, hravé a dokáží si s člověkem vytvořit silné pouto. Pokud si vás toto pozoruhodné zvíře také získalo a uvažujete o tom, že si ji pořídíte, měli byste vědět, jak fretku správně krmit, aby...