Proč někteří psi nemají rádi děti a co s tím můžeme dělat

Důvodů ke strachu je více

Prvním z důvodů je nedostatečná socializace psa, kdy během svého dospívání nebyl s dětmi nijak seznámen. Děti jsou pro psy zcela jiné bytosti než dospělí lidé – voní jinak, mají jinou velikost, jinou tóninu hlasu. Jejich chování je navíc opravdu nevyzpytatelné. Pokud pes nebyl od malička vychován po boku malých dětí, mohou na něj působit jako něco cizího a potenciálně nebezpečného. Dětské, pro psa nepřirozené chování a hlasité zvuky můžou u psa vyvolat strach, který v krajních případech vyústí v agresivitu.

Druhým důvodem potom může být špatná zkušenost z minulosti. Děti se pohybují rychleji a jejich pohyb je často nestabilní. Navíc někdy nedokážou vnímat, co se pejskovi líbí a co ne – mají tendence pejska různě „láskyplně“ tahat, mačkat nebo ho příliš intenzivně mazlit. To vše může vést k situaci, kdy může dítě domácího mazlíčka i zcela neúmyslně zranit. Zkratkovitě pak mohou reagovat i rodiče dítěte, což situaci často ještě zhoršuje. 

Důležité je strachu předcházet 

Pokud si pořídíte štěňátko, je lepší ho na děti naučit postupně zvykat, a to i v případě, že malé děti nemáte. Vyhnete se tak nepříjemným situacím a pejska naučíte, že pro něj děti nepředstavují nebezpečí. Berte proto psa na místa, kde se přirozeně děti vyskytují a nechte ho, aby si na děti postupně zvykal. Malé štěně je hravé a zvídavé, pravděpodobně pro něj bude snazší si děti zamilovat. Nenechávejte pejska ale s dětmi samotného a dětem vždy vysvětlete, jak se k němu mohou chovat. 

Naopak psa se snažte v přítomnosti dětí vést ke zcela přirozenému chování například ukládáním běžných povelů jako sedni a lehni. Důležité je psa za správně provedený povel odměnit pamlskem a psa nikdy netrestat za jeho instinktivní chování. Důležité je zkrátka dbát na to, aby se pes cítil dobře a v bezpečí. 

Sledujte řeč těla a psa k ničemu nenuťte 

Protože psi vám nemohou říct, co se jim líbí a co ne, musíte se naučit porozumět jejich řeči těla. Typickým projevem strachu je u psů vyhýbání se očnímu kontaktu, stažený ocas, ale také vrčení nebo kňučení. V nejhorších situacích se může pes po dítěti dokonce ohnat. V případě, že toto chování u psa neregistrujeme, pes na děti reaguje správně. Dbejte na to, abyste varovné signály neignorovali, psa uklidňujte pohlazením a klidným slovem. Od dítěte se postupně vzdalte. Dejte si pozor na to, aby vaše chování vůči psovi nebylo neklidné a podrážděné – to může jeho strach jen zesílit. 

Postupné krůčky k vzájemnému přátelství 

Pokud se váš pes cítí v blízkosti dětí ohrožen, nevěšte hlavu. I ve starším věku ho můžete naučit cítit se v dětské přítomnosti bezpečně. Dítěti vysvětlete, jak se má kolem pejska chovat – nechodit mu na jeho vytyčené území (do pelíšku nebo klece), nebrat mu hračky a nerušit ho při jídle. Důležité je začínat opravdu postupně a zprvu pejska s dítětem sbližovat na dálku, za každý krůček blíž potom pejska nezapomínejte odměnit něčím dobrým a nakonec uvidíte, že pes bude dítěti důvěřovat natolik, že se nechá pohladit a postupně se z nich stanou skvělí přátelé!