V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.
Co jsem se tak dočetla na internetu, situace se psy a kočkami by v Albánii měla být podobná jako třeba na Ukrajině - tedy pro zvířata ne zrovna příznivá. Moje dvoutýdenní zkušenost tomu ale naštěstí až tak neodpovídá. Samozřejmě, v některých oblastech může být nevraživost mezi lidmi a čtyřnohými tuláky horší, já jsem ale docela ráda, že jsem toho nebyla svědkem. Jedním z důvodů ovšem může být, že většinu času v této překrásné zemi jsme s kamarádem strávili v horách mimo civilizaci.
Poprvé jsme se se psem setkali až v malinkaté vesničce Qerec-Mulaj. Pravda, toho jsem celkem litovala. Šlo o velkého psa s hustou srstí. Byl přivázaný k řetězu a zavřený v celkem malé kleci u domu. Nutno dodat, že i když se vesnice nachází kolem 900 m. n. m. a v noci zde už byla pěkná zima, přes den teplota lehce vyšplhala přes 35°C. A pes podle toho taky vypadal. Jinak byl ale dobře živený, s hezkou zdravou srstí.
Druhé setkání už bylo o něco milejší. Další den jsme došli do už dost turistické vesnice Theth. Tady jsme dva dny kempovali na zahradě gesthousu. První večer jsem u plotu zahrady zahlédla dvě podzimní koťátka. Vykrádala sice zbytky z koše, ale zahlédla jsem majitelku gesthousu, jak jim při vaření snídaní nebo večeří sem tam něco hodí. Tahle koťátka byla sice plachá, nepodařilo se mi je k sobě nalákat, lidí se ale vyloženě nebála.
Častým návštěvníkem zahrady byl i černobílý dlouhý pes na krátkých nožičkách. Takový legrační poloviční Štaflík, ale pěkně vyžraný :). Ten už pohlazením nikdy neopovrhl a kvůli drbání přetrpěl i chvíle na parném slunci, než se odploužil schovat do stínu. Majitelé gesthousu ani ostatní místní si ho nevšímali, rozhodně ho nevyháněli s klackem v ruce, jak hrozily informace na internetu.
Psí vandalové
Po našem pobytu v horách jsme měli v plánu přesunout se do jediného albánského města, které jsme za naši dovolenou navštívíli - Shkodry. To ovšem obnášelo přenocovat ve Fierzë, odkud nás tam měl dopravit trajekt. A tam taky proběhlo naše jediné nepříjemné setkání se psy.
U místa trajektu stál jen malý kiosek. Měl malou betonovou “zahrádku” s pár stoly a slunečníky obehnanou nizoučkou zdí - ideální na přespání. Jelikož trajekt odjížděl brzy ráno, rozhodli jsme se přenocovat tady a nestavět stan. Chvíli po tom, co jsme ulehli, to ale všude kolem nás začalo šramotit - psi vyrazili na noční lov odpadků. Když jsme přišli na to, odkud ten rámus vychází, zase jsme ulehli. Často nás probouzeli a troufali si dost blízko k nám, rozhodli se nás ale nechat na pokoji, a tak jsme zůstávali v klidu.
Horší ovšem bylo, když nás probudilo zlověstné dunivé vrčení. Zvedla jsem hlavu a u zídky jsem spatřila jen obrovský černý stín. Čekali jsme, co se bude dít, jestli po nás skočí, nebo odejde… V hlavě mi přitom znělo doporučení, že by se člověk při cestě do Albánie měl očkovat proti vzteklině, která se tu běžně vyskytuje. Naštěstí to pesan vzdal a po chvíli odešel, i když nás ještě několikrát vrčení probudilo. Ráno to kolem nás vypadalo jak na smetišti. Všude kolem vytahané a rozházené odpadky z košů, my jsme ale přežili bez újmy :).
Další den už jsme byli ve Shkodře. Tam bylo toulavých psů docela dost. Při večerní procházce po městě jsme je potkávali hrabošit v popelnicích nebo si hrát na ulicích. I když to vypadalo, že se někteří z nich lidí docela bojí, místní si jich nevšímali.
Čekala jsem tedy, že to bude horší. Žije tu sice dost toulavých zvířat bez zdravotní péče a přísunu jídla, nijak bídně ale nevypadají a žádnou zvláštní nevraživost mezi nimi a lidmi jsem neviděla. Byli jste někdy v Albánii? Shoduje se váš zážitek s tím mým?
Léto se pomalu chýlí ke konci. Stále však ještě máte možnost dopřát svému psímu miláčkovi pořádnou dovolenou. Vyrazit s nimi můžete třeba na tábor. Vyzkoušet je možné například výcvikové tábory, na nichž naučíte svého chlupáče novým kouskům, nebo svého...
Když se mýtus stane realitou. I tak bychom mohli nazvat objevení nového druhu kočky, o které se staletí jen tradovalo.
Udržitelnost a ekologie jsou témata, o která se zajímá stále více lidí. A protože spousta takových lidí bydlí doma s kočkou, je na čase se podívat, jak jde udržitelný způsob života praktikovat v péči o mazlíčky.
Ačkoli se o své mazlíčky staráme s láskou a nejlépe jak umíme, mohou nastat situace, kdy jsou na léčbu psa nebo kočky potřeba i desetitisíce korun. A pojištění - stejně jako u lidí - může být v takovém případě řešení.
Měli byste si dávat pozor, kam se doma díváte. Vědci totiž prokázali, že kočky dokáží správně určit a vyhodnotit lidský pohled. Kromě nich byl tento druh chování zjištěn také u psů.
Pokud chcete dát psovi víc než jen kus dobroty, odměnu nebo pochvalu, ale rádi byste, aby pamlsek psovi i nějak přispěl ke zdraví, je čas poohlédnou se po funkčních pamlscích. Jde vlastně o doplněk stravy a pamlsek v jednom, jak už jejich název...
Psi strčí svůj zvědavý čumák kdekam, a tak se v létě lehce může stát, že (nejen oni) dostanou včelí nebo vosí žihadlo. Jak v takovém případě postupovat?
Často slýchám, že brambory jsou pro psy jedovaté. Jak je tedy možné, že se často objevují ve složení kvalitních psích krmiv? Jsou pro psy škodlivé, vhodné, nebo dokonce prospěšné?
Plemeno bengálské kočky vzniklo poměrně nedávno křížením domácích a divokých koček. Díky tomuto spojení získalo vzhled připomínající kočky z pravěku, za což může hlavně jejich tečkovaná kresba.
Někteří z nás o prázdninách vyrážejí k moři a vyvstává otázka, zda vzít naše psí parťáky s sebou, nebo je raději nechat doma. Jedním z aspektů při rozhodování může být otázka, co pes a moře. Uškodí sůl ve vodě chlupáčovu kožichu, nebo je to zbytečná...
Tito bratři bišonků jsou skvělí společníci snad pro každého. Bez problémů si s nimi poradí i člověk bez jakékoli zkušenosti se psy. Mají skvělou povahu, nevyžadují skoro žádnou péči, lehce se cvičí a zdraví jim slouží. Ke štěstí jim stačí jen...
Dnešní doba tíhne ke zdravé výživě, a to i ve světě domácích mazlíčků. Páníčci se více zajímají, co svým zvířecím společníkům servírují, což je jedině dobře. Jaké chyby ale stále často děláme?
