Jakého křečka vybrat?

Pokud jste v chování zvířat začátečníci, křeček pro vás může být to pravé. Aktivní jsou tato malá zvířátka hlavně přes noc, a proto se hodí i pro lidi, co tráví většinu dne mimo domov. Křečci jsou navíc nenáročnými mazlíky jak na čas majitele, tak i na stravu, prostor a životní podmínky. 

Nejčastější druhy křečků sice seženete skoro v každém zverimexu, radím vám ale nového parťáka pořídit raději od dobrého chovatele. Bude možná stát více než pár desetikorun, ale získáte jistotu, že je křeček zdravý a dobře socializovaný. Nízká pořizovací cena zvířátka, by ve vás hlavně neměla vzbuzovat dojem, že jde o spotřební zboží. 

Křeček je teritoriální samotář, nepotřebuje k sobě kamaráda. Naopak přítomnost dalšího křečka je pro něj stresující, snesou se jen v době páření. Existují výjimky, ale o nich až později. Při vybírání samotného křečka si dávejte pozor, aby měl zdravou (tedy lesklou a huňatou) srst, čisté lesklé oči a tělo bez stroupků, vyrážky nebo poranění. Vybírat si je nejlepší v odpoledních a večerních hodinách, dopoledne totiž u chovatele pravděpodobně zastihnete jen samé spáče.

Syrský, neboli zlatý křeček patří mezi největší křečky chované doma a je nejlépe ochočitelný. Vyšlechtěno je mnoho barevných variet i druhů srsti. Ke spokojenosti jim stačí poměrně malá, za to členitá ubikace. 

Křečík džungarský od chovatele bývá přátelský a relativně rychle získává důvěru k člověku. Proti tomu džungaráci z obchodu jsou většinou plaší a někdy i agresivní. Oproti křečkovi zlatému ho můžete chovat po více jedincích, jsou společenští a i v přírodě žijí ve skupinkách. Berte ale v potaz jejich ohromnou plodnost. Pokud se plození chcete vyhnout, chovejte pouze samičky, ideálně sestry z jednoho vrhu. 

Křečík Roborovského je nejmenší z chovaných křečků. Jsou to neúnavní útěkáři, kteří využijí každou příležitost, snadno se dokážou protáhnout i mezi mřížemi. Ochočit se je podaří jen zřídka. Na jejich dovádění v rourách, prolézačkách a jiných hračkách se ale vydržíte koukat hodiny. I tyto chlupáčky můžete chovat po skupinách.

Křečci Campbellovi se také snáší v párech nebo i větších skupinkách, pokud mají dostatečně velký prostor. Bývají hodně náladoví a často i koušou. Nejde ovšem o agresi, ale silné teritoriální chování. Pokud to budeme respektovat a z klece ho například vyndavat krabičkou, a ne rukou, v ruce mimo “svůj domov” to budou mazlíci. Nemají svou hlavu jako křečíci Roborovského, nebudou skákat z ruky ani jinak utíkat. Křečíci tohoto druhu bez PP mívají v předcích křečky džungarské, což vede k vyššímu riziku nádorů.

Mimo tato nejčastější plemena si můžeme pořídit i křečka čínského. Je to samotář. K lidem je ale milý a při dostatečné péči i přítulný. Křečík myší se ostatním druhům křečků moc nepodobá, větší podobnost najdete spíš s plšíkem. Křečík bělonohý se také více podobá myšce než křečkům. Jsou velmi snášenliví a ve skupině jde chovat i několik samců.

Jak jste vybírali křečka vy? Koukali jste jen na vzhled, nebo i povahu? Pořizovali jste od chovatele, ze zverimexu nebo od známého, kterému se doma mazlíci přemnožili?