Markéta je moje dlouholetá kamarádka. Seznámili jsme se přes útulek, ze kterého jsem si vzala svého prvního psa a ve kterém jsem pak začala vypomáhat. Pod tímhle sdružením Markéta v Praze provozuje depozitum pro kočky, kam ráda zavítám, když je chvíle času. Dnes vám společně představíme, co provoz takového depozita obnáší.
Ahoj Markéto, jak vůbec začala tvoje láska ke kočkám?
Ahoj. Když jsem byla malá, trávila jsem skoro každý víkend na venkově, u prarodičů. Měli malé hospodářství se spoustou zvířat, a samozřejmě tam byly i kočky. Už tehdy mne to k nim táhlo. Asi to byla jejich nezávislost, co mi učarovalo. Když jsem pak jednou viděla, jak babička bere kočce její narozená koťata a jde je utopit, něco se ve mně zlomilo. Od té doby jsem hlídala, kdy kočka porodí a prolézala všechny možné skrýše, jen abych koťata našla dříve než babička. Několik vrhů se mi tak povedlo zachránit a koťata se udala. Takto to začalo, to mi bylo asi 8 let. V tu dobu jsem asi kočkám zcela propadla :). V 11 letech jsem na procházce našla odrostlé kotě se zanícenýma očima a hroznou rýmou. Donesla jsem ho k babičce, že se o něj postarám a vyléčíme ho. Bohužel mi to zakázala a donutila mne ho odnést zpět. Nepomohlo nic. Když jsem to malé vracela tam, kde jsem ho našla, zařekla jsem se, že už tohle nikdy nedovolím. No a to byl začátek:)
Takže tím pro tebe začala záchrana koček bez domova? Kdy do depozita přišla první?
To bylo v roce 2008, kdy jsem se se svými kočkami přestěhovala do Prahy a seznámila se s předsedkyní našeho útulku. S ní jsem jela na mou první záchrannou akci. Jednalo se o kotě, které spadlo do těžko přístupné šachty. Po několika hodinách, za pomoci ochotných policistů, se povedlo kotě vytáhnout. Vypiplala jsem ho a umístila do nového domova, kde spokojeně vládne dodnes :).
Od té doby tedy provozuješ depozitum pro bezprizorní kočky?
Ano, od té doby začalo mé “depozitování”. Pohybuje se tu u mne většinou okolo 15 kočiček. Patří do toho ale i mé vlastní, které jsem měla již v době, kdy jsem s tím začala.
A jak to v takovém depozitu chodí?
Po příjmu je kočka minimálně 14 dnů v karanténně, záleží na jejím zdravotním stavu. Pokud je vše v pořádku, je vypuštěna mezi hlavní kočičí smečku. Je naočkována a vykastrována. Pak jí hledám nový domov. Přichází sem jak kočičky přímo z ulice, tak i z našeho útulku, který není v Praze. Z útulku se ke mne dostávají hlavně kočky, které potřebují speciální léčbu, vyšetření nebo péči. Jelikož spolupracuji s výbornou klinikou Well Vet v Praze, tak toto můžeme společně poskytnout.
Jak to v depozitu vypadá? Většina lidí si asi pod tím pojmem nic konkrétního nepředstaví.
Kočičí depozitum je vlastně normální domácnost, kočky zde žijí jako by byly opravdu doma. Oproti klasickému útulku to má několik výhod. Je zde méně koček, takže se jim dostává více individuální péče. S tím souvisí i to, že se může lépe projevit kočičí povaha, člověk pak lépe odhadne, do jakého trvalého domova by měla kočka odejít. Socializace kočiček “plašanek” je také snazší.
No a co všechno takové “depozitování” obnáší?
Je toho spousta. Jedná se o odchyty koček a koťat. S toulavými kočkami je to běh na dlouho trať. Většina je ve špatném stavu nebo březí, dostaly se ke mne i kočky například sražené autem, hodně kočičích kolonií je bohužel blízko frekventované silnice. Takže spoustu času člověk tráví na veterině. Doma pak lítám mezi marody s prášky, injekcemi, neustále podvědomě sleduji, jestli se nějaká kočka nechová jinak než obvykle. Také k tomu samozřejmě patří odčervování, očkování, kastrace. Na jaře a na podzim je zase nával koťátek. Lidé přináší nalezená osiřelá několikadenní koťátka. To pak člověk krmí každé dvě hodiny, skoro nespí a snaží se najít náhradní kojící kočku. Do toho všeho se snažíte vymazlit bojácné kočky, kterým říkám “plašánci”. Dále je potřeba ulovit nějakou kvalitní fotku adeptů na nový domov a inzerovat je. Když se pak ale povede kočičku umístit a dostanu zprávu a její fotky z nového domova, kde je šťastná, za ten čas a energii to stojí.
A jak při tom všem stíháš práci?
Mám naštěstí volnou pracovní dobu a část dne pracuji přímo z domova, tak se to dá skloubit. Dříve, když jsem chodila klasicky na osm hodin do práce, to bylo horší. Kočičí sirotky jsem si musela brát do kanceláře, během pauzy na oběd jezdit domů zkontrolovat marody a podat léky. Byla to někdy opravdu honička.
Z čeho je provoz depozita placený?
Depozita a útulky fungují především díky dárcům. Lidé přispívají jak finančně, tak i vozí krmivo, stelivo, textil, desinfekce. Bez nich by fungování nebylo v podstatě možné. Konkrétně u mne je měsíčně spotřeba zhruba 40-50kg steliva, 300 konzerv, 20 kg granulí. Když k tomu přidáte výdaje za veterinu, tak by to člověk s normálním platem opravdu neutáhl.
Když jsi s depozitem začínala, vědělas do čeho jdeš?
Tak určitou představu o fungování depozita jsem měla. Jen jsem nepočítala s tím, že se mi počet kočičího osazenstva až tak rozroste. Myslela jsem, že ke svým čtyřem vlastním kočkám, budu mít tak tři depozitní. Některé zachráněné kočky ale bohužel nelze do nových domovů umístit, ať už ze zdravotních nebo psychických důvodů. Takže zůstávají u mne, kde jim mohu v případě potřeby poskytnout okamžitou lékařskou pomoc a jsou právoplatnými členy domácnosti.
A šla bys do toho znovu?
I přesto, že se můj pracovní i osobní rozvrh podřizuje kočkám - člověk nemůže ani odjet na dovolenou - tak bych do toho šla znovu. Kočky člověka nesmírně obohacují a za jejich záchranu to stojí.
Jakým způsobem tě mohou naši čtenáři podpořit?
Nejvíce mi pomůže stelivo nebo kvalitní krmivo, hlavně granule. Pokud by se někdo rozhodl mi pomoci, může mi napsat na e-mail leemet@seznam.cz a určitě se domluvíme.
O dogfrisbee, sportu, kdy pes chytá letící disk, jsme na našem blogu už psali. Jeho výhodou je, že si společně zasportuje jak pes, tak psovod. Dogfrisbee je ale skvělý sport i pro svou různorodost – patří do něj různé disciplíny, které se od sebe...
Sportovní kynologie se někdy nazývá také jako královská disciplína. Mezi psovody vyniká především svou obtížností, je v ní totiž vyžadována velká všestrannost. Ta musí být jak ze strany psa, tak i psovoda. Které její aspekty jsou nejobtížnější a v...
Stejně jako lidé i psi jsou jedinečné bytosti, které se od sebe liší povahou i tím, co se jim líbí a co ne. Značná část samozřejmě závisí na výchově, některé charakteristické rysy psa ale majitelé musí přijmout a sžít se s nimi. Někdy navíc změna v...
Kočky už pro mnoho z nás dávno nejsou ta bezprizorní venkovská zvířata, která zavítají k domu jen ve chvíli, kdy na to mají náladu. Naopak se staly běžnými obyvateli městských bytů a přizpůsobily se našemu životnímu rytmu. I tak ale není zcela možné...
Králíci jsou oblíbenými domácími mazlíčky zejména do městských bytů. Nejsou totiž tolik nároční na místo a navíc nevyžadují častý pohyb venku, například na zahradě. To ale neznamená, že péče o ně je jednoduchá a nevyžaduje čas ani úsilí. O tom, na co...
Zní to krásně: pejskovi zadáme úkol nebo povel, on jej splní a dostane za to pamlsek nebo odměnu. V ideálním případě to nezůstane pouze u jednoho okamžiku, ale stane se základem celého výcviku pejska, z něhož se pomocí pozitivní motivace stane...
Každý majitel pejska zná pocit, kdy musí odejít z domu například do práce, svého mazlíčka si z nějakého důvodu s sebou vzít nemůže a neví, co se bude dít. Zvládne to pejsek nebo bude štěkat a vyvádět? Takzvaná separační úzkost není jen záležitostí...
Strach je pro lidi přirozený a každý se bojí něčeho trochu jiného. Zatímco někoho děsí pavouci, výšky nebo stísněné prostory, někdo se bojí psů. Často se tento druh strachu objevuje u dětí, které ještě nemají svět dokonale prozkoumaný a neznají...
Morčata jsou oblíbenými domácími mazlíčky zejména pro rodiny s dětmi. Jsou to malá zvířátka, která dokáží přinést spoustu radosti. Pokud nad koupí morčete uvažujete, jsou faktory, které byste při rozhodování neměli opomenout. O tom, na co se při...
Slyšeli jste o sportu, který se nazývá dogfrisbee? Zjednodušeně jde o to, že svému psovi házíte disk, který on následně aportuje. Dogfrisbee můžete provozovat buď rekreačně nebo na profesionální úrovni. Zde se soutěží v různých disciplínách, k nimž...
Sibiřská kočka je poměrně mladé plemeno, které bylo celosvětovou federací chovatelů koček (FIFe) uznáno až v roce 1992. Vzniklo křížením domácích koček a plemen dovezených z Blízkého východu a východní Asie a usídlilo se v Rusku a na Ukrajině, odkud...
Většina z nás žije v dlouho zažité představě, že jeden psí rok se rovná sedmi lidským. Pokud tedy doma máte dvouleté štěně, v přepočtu na lidské roky je mu už 14 let. Jestliže máte doma desetiletého psa, prakticky je to už sedmdesátiletý dědeček....