Pes je od přírody zvíře smečkové. Domestikací se z něj stal tvor společenský, neustále obklopený člověkem. Neznám v podstatě žádného psa, který by byl nadšený, že zůstává doma sám. Samota v nich vyvolává strach, protože mají geneticky zafixované, že bez smečky nepřežijí. Většina psů rychle přijde na to, že čas, kdy je páníček pryč, je možné využít i k potřebnému odpočinku. Jsou ale i tací, kteří samotu velmi těžce nesou.
Jak naučit psa být sám? Z mé vlastní zkušenosti musím varovat před tím, aby při výchově štěněte nezvítězil cit nad rozumem. Jakmile se pes stane “závislákem”, čeká vás náročná cesta převýchovy. Jak ale prakticky na správnou výchovu?
Štěňátko je malinké, že by se vešlo na lopatku od smetáčku, a já ho mám nechat samotné doma? Ty dvě očička se do mě zapichují jako jehličky. Nejde to, rve mi to srdce a já si zařizuji, jestli bych ještě nějakou dobu nemohla pracovat z domova. Podvědomě vím, že odkládání tomu vůbec nepomůže. Jenže jen odskočit si do krámu naproti přes ulici přestavovalo pro malého chlupáče ponechaného chvíli samotného doma problém. Ten nářek, když jsem odemykala, byl šílený. A co teprve to, co mě doma čekalo. To by člověk neřekl, co vše pes za 5 minut stihne :-).
Mojí nadějí bylo, že pejsek byl opravdu malinký, a že když začnu s tréninkem zvykání si na samotu ihned bez dalšího odkládání, dopadne to dobře. Odborná slova, která tento problém nazývají “separační úzkostí”, potvrdila mé rozhodnutí. Doporučení znělo postupovat pomalými krůčky směrem k určité psí nezávislosti. Napadlo mne, jestli by pomohlo, když bych se třeba vyplížila ven, když pes spí. Jenže to nakonec nebylo ani proveditelné. Vedle psa můžu luxovat a ani to s ním nehne, ale když vezmu za kliku, okamžitě je vzhůru. Musela jsem se kvůli tomu vyvarovat odchodům na celý den do práce.
Nenechala jsem se obměkčit a začala jsem trénovat jako každý jiný cvik. Je potřeba se obrnit trpělivostí a věnovat tomu opravdu čas. Začala jsem umístěním pelíšku do jiné místnosti, než ve které přes den pobývám, a nácvikem povelu “místo”. Během dne jsem brala do rukou klíče a hrála si s nimi, aby si pes na jejich zachrastění navykl a nepojil si to s odchodem. I když mi to přišlo ze začátku kruté, mazlení připadalo už jen na ráno. Přes den jsem se snažila věnovat svým záležitostem (možná jsem totiž před tím udělala chybu v přílišné pozornosti věnované psovi) krom času vyhrazeného na hru či trénink. Začala jsem se zavírat do koupelny pokaždé, když jsem tam šla. Odcházela jsem věšet prádlo na pavlač a vždy za sebou zavřela dveře.
Po chvilce byl vidět určitý pokrok, ale nechtěla jsem se předčasně radovat. Psa jsem dále trénovala na povel “místo”. Pokračovala jsem tím, že jsem přivírala dveře. Poté jsem je již začala na krátkou dobu zavírat. Když pes škrábal nebo štěkal, zakousla jsem se do rtu, ale chvilku počkala, až pak jsem se vrátila. Netrestala jsem, ale také příliš nechválila. Začala jsem zase odbíhat do krámu. Při odchodu teď používáme větu “Hlídej. Jdu do práce a brzo se vrátím.” Ale víc se s chlupáčem neloučím, ani ho pak nevítám, tak jak bych si nejraději v srdci přála. Když ho slyším vít, nevracím se. Musela jsem se ale vrátit jednou, když vyskočil na okno a shodil kytky. Na příště jsem kytky přesunula.
Prý pomůže, když necháte psovi zapnuté rádio. Dostala jsem radu, ať spíš zkusím namluvit cédéčko. Nyní ho testujeme, jen se bojím, aby si na to pes nenavykl a co když nedej bože vypadnou pojistky? K tomu všemu jsem přidala dlouhé procházky s aporty, aby se pejsek unavil. Když nakrmený ulehne, zkontroluji, že má v místnosti nějaké oblíbené hračky pro všechny případy a v misce vodu, a vyrážím do krámu nebo s odpadky. Už se to zlepšilo, ale na pár hodin do práce si ještě netroufám. U mladších psů se stejně nedoporučuje odcházet na delší dobu, než jsou 4 hodiny.
Pomalu prodlužuji intervaly, kdy je pes už nejen v místnosti, ale i v bytě sám. Zatím ještě nevydrží na pelechu, ale věrně čeká pod oknem a vyhlíží. A navíc už vyje a štěká jen v polovině případů. Tak nám držte palce, ať to zmákneme a nebude potřeba odborníků či Bachových kapek :-).
A co vy? Jaké jsou vaše zkušenosti s ponecháním chlupáčů samotných doma? Máte nějaké tipy a triky?
Výcvik obrany je proces, kdy se u psa snažíme podpořit a rozvinout kořistnický pud, přičemž rozlišujeme obranu pro praxi a sportovní účely. V případě sportovní obrany je pes ovladatelný a nejedná se o bezmyšlenkovité podněcování agresivity vůči svému...
Je to zvíře, které má v sobě divokost šelmy, ale zároveň ocení i pohodový den strávený na gauči. Řeč je o americké krátkosrsté kočce, kterou je možné považovat za obdobu té evropské, jen na americkém kontinentě. Čím je toto plemeno speciální a jaké...
Vlci patří do řádu šelem a myšlenka na setkání s nimi ve volné přírodě může děsit mnoho z nás. Je proto poměrně překvapující, že vlci jsou velmi plachá a ostražitá zvířata, která se budou snažit kontaktu s člověkem vyhnout za každou cenu. Tím spíš,...
Stejně jako lidé, i naši čtyřnozí miláčci mohou vykazovat nepříznivé reakce na některá krmiva nebo jejich složky. Ať už jim podáváme granule nebo je krmíme syrovým masem, vždy existuje riziko, že našim mazlíčkům nebude zvolený způsob stravování...
O dogfrisbee, sportu, kdy pes chytá letící disk, jsme na našem blogu už psali. Jeho výhodou je, že si společně zasportuje jak pes, tak psovod. Dogfrisbee je ale skvělý sport i pro svou různorodost – patří do něj různé disciplíny, které se od sebe...
Sportovní kynologie se někdy nazývá také jako královská disciplína. Mezi psovody vyniká především svou obtížností, je v ní totiž vyžadována velká všestrannost. Ta musí být jak ze strany psa, tak i psovoda. Které její aspekty jsou nejobtížnější a v...
Stejně jako lidé i psi jsou jedinečné bytosti, které se od sebe liší povahou i tím, co se jim líbí a co ne. Značná část samozřejmě závisí na výchově, některé charakteristické rysy psa ale majitelé musí přijmout a sžít se s nimi. Někdy navíc změna v...
Kočky už pro mnoho z nás dávno nejsou ta bezprizorní venkovská zvířata, která zavítají k domu jen ve chvíli, kdy na to mají náladu. Naopak se staly běžnými obyvateli městských bytů a přizpůsobily se našemu životnímu rytmu. I tak ale není zcela možné...
Králíci jsou oblíbenými domácími mazlíčky zejména do městských bytů. Nejsou totiž tolik nároční na místo a navíc nevyžadují častý pohyb venku, například na zahradě. To ale neznamená, že péče o ně je jednoduchá a nevyžaduje čas ani úsilí. O tom, na co...
Zní to krásně: pejskovi zadáme úkol nebo povel, on jej splní a dostane za to pamlsek nebo odměnu. V ideálním případě to nezůstane pouze u jednoho okamžiku, ale stane se základem celého výcviku pejska, z něhož se pomocí pozitivní motivace stane...
Každý majitel pejska zná pocit, kdy musí odejít z domu například do práce, svého mazlíčka si z nějakého důvodu s sebou vzít nemůže a neví, co se bude dít. Zvládne to pejsek nebo bude štěkat a vyvádět? Takzvaná separační úzkost není jen záležitostí...
Strach je pro lidi přirozený a každý se bojí něčeho trochu jiného. Zatímco někoho děsí pavouci, výšky nebo stísněné prostory, někdo se bojí psů. Často se tento druh strachu objevuje u dětí, které ještě nemají svět dokonale prozkoumaný a neznají...
