Boxeři jsou temperamentním plemenem, které je proslulé svou láskou k lidem. Jeho povahu a nekonečnou energii někteří milují, pro jiné můžou být oříšek. Na to, jak přistupovat k péči a výchově boxerů, jsme se zeptali chovatelky Michaely Martinů.
Můžete nám nejdříve přiblížit povahu těchto pejsků?
Boxera bych „pejskem“ nenazvala. :) Je to pes pevných nervů, sebevědomý, klidný a povahově vyrovnaný. Podle standardu plemene by měl být přátelský, nebojácný, s dostatečným temperamentem. Já říkám, že boxer je šašek a gladiátor v jednom těle. Boxer je pes pro ty, kteří chtějí parťáka, a ne stroj na výkony, i když i těch je schopen. Jak říkají majitelé jiných služebních plemen: „Boxer není pes, je to napůl člověk.”
Když se řekne boxer, tak se mi vybaví síla, krása, elegance, bláznivá radost ze života, přátelství, které není ničím podmíněno, razance, která boxera provází při hře i při práci, a bezvýhradná láska k lidem. Klaun s tělem atleta a srdcem gladiátora. Boxer nemá dlouhý život, ale žije ho radostně a intenzivně, a proto stojí za to prožívat jej po jeho boku.
Boxeři v lidech někdy budí hrůzu, jsou tyto obavy oprávněné?
Myslím, že názor na toto plemeno se u laiků dost různí. Někdo se u boxerů bojí hrůzostrašných zubů, jinde přetrvává názor, že boxer je nejvhodnější pes k dětem. Oba extrémy jsou špatné, pes bude takový, jakého ho vychováme. Schválně říkám vychováme, ne vycvičíme. Tyto pojmy nejsou synonymem. Podle mého názoru boxera dělá jeho temperament, radost, přátelskost, ale i razance, protože bez těchto vlastností je to pro mě sice krásný pes, ale není to krásný boxer.
Já sama se při prodeji štěňat snažím lidem volbu tohoto plemene spíše rozmlouvat, protože například mnou velmi ceněný temperament může být pro běžné zájemce o plemeno velmi obtěžující a za hranicemi jejich fyzických i psychických možností. Než si kdokoli pořídí boxera, měl by nejprve realisticky posoudit své možnosti, a to i s ohledem na čas, který je schopen psovi věnovat.
Jak bychom měli postupovat, pokud se pro toto plemeno rozhodneme?
Základem je vybrat si štěně z chovatelské stanice, kterou známe, prohlédli jsme si odchovy a rodiče jsou zdravotně vyšetřeni. Dobrý chovatel nemá problém nám ukázat matku budoucího odchovu a místo, kde štěňata bude odchovávat. Lze se podívat na internet a najít si zdravotní testy rodičů i sourozenců. Ovšem ani takový výběr nemůže na 100 % zaručit zdraví a povahu vybraného štěněte, ale je zde výrazně větší předpoklad, že to vyjde podle našich představ.
Kdy je s výcvikem boxera nejlepší začít a jaké by měly být první kroky?
Právě dobrý výběr je důležitý, protože první krůčky vedoucí k výcviku dělá už chovatel, který by měl štěně seznámit s různýmipovrchy, hluky, lidmi a vůbec s okolím. Výcvik pokračuje kvalitní socializací u nového majitele. Dalším kamenem do skládačky je důslednost. Pokud nejsme důslední, pes nám nerozumí, a když nám nerozumí, nebude s námi spolupracovat tak, jak si představujeme.
Těm, kdo ještě neměli boxera, bych doporučila se obrátit na zkušeného chovatele, který poradí nejen s výběrem vhodného štěněte, ale také se samotným výcvikem. Boxerklub má pobočky, které pořádají pravidelně Dny boxera, pravidelný výcvikový tábor a rádi doporučí vhodné ZKO (základní kynologické organizace), které se věnují výcviku. V podstatě lze říci, že nejsou velké rozdíly ve výcviku boxera a jiného plemene této velikosti.
Na co by se měli budoucí majitelé hlavně zaměřit?
Je důležité se rozhodnout, jaký druh výcviku budeme v budoucnu preferovat. V dnešní době je možnost se věnovat mnoha sportům, a to na různé úrovni. Já sama se věnuji záchranářské kynologii, sportovní i služební kynologii a vrátila jsem se ke coursingu. Vzhledem k tělesné stavbě není boxer ideálním psem pro agility, ale není důvod, proč by se nemohl věnovat třeba obedience (i když já sama poslušnost nepreferuji).
Mezi nedostatky plemene patří horší termoregulace, v zimě bývá boxerům zima, v létě mají tendenci se přehřát a s tím je třeba při aktivitách s boxery počítat. Za největší klad plemene považuji až nezřízenou lásku k člověku a velké sebevědomí. Z tohoto důvodu byli boxeři v záchranařině velmi využívaní, v současnosti je vytlačila lovecká plemena, která jsou na výcvik jednodušší.
Má výcvik boxerů nějaká specifika?
Na psa nelze klást nepřiměřené nároky. Tedy nároky, které neodpovídají jeho věku, fyzické a psychické vyspělosti. Tato rada se týká obecně všech plemen. Psi se vyvíjí a jejich svalový a kosterní aparát také – nepřiměřenými nároky tak můžeme štěně doživotně poškodit, a to jak fyzicky, tak i po psychické stránce, přičemž tyto změny mohou být nevratné. Myslím, že hodně boxerů je všestranných i vzhledem k tomu, že mají rádi změnu v přístupu k výcviku.
Naopak časté opakování cviků u nich může vést k nezájmu. Boxer je pes vhodný pro kreativní lidi se smyslem pro humor. Tedy aspoň pro lidi se schopností se zasmát sami sobě. A ještě bych ráda parafrázovala starší výrok: „Za každým vyrovnaným psem stojí vyrovnaný majitel a to je to, oč tu jde.“
A jak je to s krmením boxerů?
Já sama krmím superprémiovým Brit Care, mým fenám naprosto vyhovuje i skutečnost, že jim mohu vybrat z velkého množství příchutí a variant. Boxer sice není vybíravý, ale kvalita krmení by se neměla podceňovat. Důležité je mít granule větší velikosti a lehce je namočit, boxeři dost hltají, a tak hrozí vdechnutí granule. Hodně lidí v dnešní době krmí značkou Barf, ale tady je důležité stravu dobře vyvážit a tato starost u kvalitních granulí odpadá.
Pokud je pes v zátěži, je dobré přidávat i doplňky na klouby, kterých je na trhu nepřeberné množství. Co se týká pamlsků, tak i zde jsem věrnou zákazníci značky Brit, poloměkké Brit Jerky všech příchutí nic nepřekonalo, v oblibě máme například Brit Jerky – Duck Protein Bar, ikdyž Brit RAW TREAT jim zdárně šlapou na paty. A při odchodu do práce funguje jako malý úplatek Brit Dental Stick.
Pozor na některé druhy potravin, které mohou pro psy představovat velké zdravotní riziko, naprosto nevhodná je čokoláda, sůl, hroznové víno, rozinky, vařené kosti nebo pamlsky z buvolí kůže. A protože jsou boxeři docela žrouti, je lepší mít tyto nevhodné potraviny uložené tak, aby se k nim pes nedostal.
A jak je to s péčí o toto plemeno? Mají nějaké speciální nároky?
Boxer je plemeno, které není vhodné do kotce, a to ze dvou důvodů. Prvním je velká závislost na lidech a druhým je to, že boxerům chybí podsada. Jinak je to plemeno nenáročné, které žádnou zvláštní péči nevyžaduje. Nejznámější je pověra, že boxer slintá. Ne, že by neslintal vůbec, je to hodně individuální a je mnoho plemen, která boxery ve slintání hravě překonají, třeba doga, bernardýn nebo bloodhound.
Ve spojitosti s krmením boxerů je dobré zmínit, že vzhledem k hloubce hrudníku, temperamentu a velikosti jim hrozí torze žaludku. Můj první pes Tajpík zemřel na pátou operovanou dilataci žaludku, která je obdobná jako torze, jen ji nelze předejít přišitím žaludku.
Čtyři operace zázračně přežil, pátá mu byla v 8 letech osudná.
Dle mých zkušeností nelze torzi ani dilataci s ničím zaměnit – na psovi tento zdravotní problém poznáte, protože trpí obrovskou bolestí, snaží se zvracet a nejde mu to, což po jídle není obvyklé. Zvracení je úporné a začne se i nafukovat břicho, které při poklepu duní jako bubínek. Zkuste preventivně prohmatat psovi břicho po jídle, i když je plné, mělo by být normálně měkké. Jakmile si těchto projevů u svého psa všimnete, na nic nečekejte a ihned jeďte k veterináři. Určitě bych doporučila na veterinu zavolat a informovat, že vezete psa s torzí, aby byli na výkon připraveni. O přežití psa rozhodují minuty. Jakmile dojde k nekróze žaludeční stěny, mohou být změny nevratné a stav fatální. U boxerů a dalších větších plemen proto opravdu dbejte na prevenci a dopřejte psům po jídle dostatek
klidu. Ideální je, aby šel po jídle spát.
Čím boxerům uděláme největší radost a čeho by se měli majitelé naopak vyvarovat?
Největší radost má boxer z toho, že může být se svým majitelem. Boxeři milují hračky, míčky, obrany, běhání v lese, prostě boxer miluje život, ať už mu přináší cokoliv. Boxeři jsou rváči, kteří za vás položí život, ale hned potom vám doma sežerou večeři.
Boxer ovšem není pes, který může být sám na zahradě a nemusí se venčit. Nesmí se nudit, jinak zničí všechno, co mu přijde pod tlamu a packy. Takže boxer není plemeno pro lenochy.
Máte nějakou radu nebo doporučení na závěr?
Máte málo času, nemáte smysl pro humor, nemáte čas ani na vlastní děti, jste 12 hodin v práci? V takovém případě byste si měli rozmyslet, zda si má smysl pořizovat psa, a už vůbec ne boxera.
Foto kredit:
O dogfrisbee, sportu, kdy pes chytá letící disk, jsme na našem blogu už psali. Jeho výhodou je, že si společně zasportuje jak pes, tak psovod. Dogfrisbee je ale skvělý sport i pro svou různorodost – patří do něj různé disciplíny, které se od sebe...
Sportovní kynologie se někdy nazývá také jako královská disciplína. Mezi psovody vyniká především svou obtížností, je v ní totiž vyžadována velká všestrannost. Ta musí být jak ze strany psa, tak i psovoda. Které její aspekty jsou nejobtížnější a v...
Stejně jako lidé i psi jsou jedinečné bytosti, které se od sebe liší povahou i tím, co se jim líbí a co ne. Značná část samozřejmě závisí na výchově, některé charakteristické rysy psa ale majitelé musí přijmout a sžít se s nimi. Někdy navíc změna v...
Kočky už pro mnoho z nás dávno nejsou ta bezprizorní venkovská zvířata, která zavítají k domu jen ve chvíli, kdy na to mají náladu. Naopak se staly běžnými obyvateli městských bytů a přizpůsobily se našemu životnímu rytmu. I tak ale není zcela možné...
Králíci jsou oblíbenými domácími mazlíčky zejména do městských bytů. Nejsou totiž tolik nároční na místo a navíc nevyžadují častý pohyb venku, například na zahradě. To ale neznamená, že péče o ně je jednoduchá a nevyžaduje čas ani úsilí. O tom, na co...
Zní to krásně: pejskovi zadáme úkol nebo povel, on jej splní a dostane za to pamlsek nebo odměnu. V ideálním případě to nezůstane pouze u jednoho okamžiku, ale stane se základem celého výcviku pejska, z něhož se pomocí pozitivní motivace stane...
Každý majitel pejska zná pocit, kdy musí odejít z domu například do práce, svého mazlíčka si z nějakého důvodu s sebou vzít nemůže a neví, co se bude dít. Zvládne to pejsek nebo bude štěkat a vyvádět? Takzvaná separační úzkost není jen záležitostí...
Strach je pro lidi přirozený a každý se bojí něčeho trochu jiného. Zatímco někoho děsí pavouci, výšky nebo stísněné prostory, někdo se bojí psů. Často se tento druh strachu objevuje u dětí, které ještě nemají svět dokonale prozkoumaný a neznají...
Morčata jsou oblíbenými domácími mazlíčky zejména pro rodiny s dětmi. Jsou to malá zvířátka, která dokáží přinést spoustu radosti. Pokud nad koupí morčete uvažujete, jsou faktory, které byste při rozhodování neměli opomenout. O tom, na co se při...
Slyšeli jste o sportu, který se nazývá dogfrisbee? Zjednodušeně jde o to, že svému psovi házíte disk, který on následně aportuje. Dogfrisbee můžete provozovat buď rekreačně nebo na profesionální úrovni. Zde se soutěží v různých disciplínách, k nimž...
Sibiřská kočka je poměrně mladé plemeno, které bylo celosvětovou federací chovatelů koček (FIFe) uznáno až v roce 1992. Vzniklo křížením domácích koček a plemen dovezených z Blízkého východu a východní Asie a usídlilo se v Rusku a na Ukrajině, odkud...
Většina z nás žije v dlouho zažité představě, že jeden psí rok se rovná sedmi lidským. Pokud tedy doma máte dvouleté štěně, v přepočtu na lidské roky je mu už 14 let. Jestliže máte doma desetiletého psa, prakticky je to už sedmdesátiletý dědeček....
