Brabantíci jsou oblíbení jak ve světě, tak u nás. Krom malého vzrůstu na tom má zásluhu i jejich přátelská a jemná povaha a fakt, že jsou stále dobře naladěni.
Hlavní rozdíl mezi jednotlivými plemeny grifonků je v jejich srsti - její barvě, struktuře a délce. Brabantík se od nich ale navíc odlišuje tím, že nemá vousy na obličeji a je krátkosrstý. Nejrozšířenější je v červené, potkat ho ale můžete i v černé nebo černé s pálením. Vždy ale musí mít černou masku. Díky jejich předkusu a tvaru tlamy mají přísný výraz, přesto ale vypadají spíše vtipně.
Ačkoli jejich výraz obličeje obyčejně vypadá velmi přísňácky, i tito grifonci patří mezi psí klauny a antidepresivní psy plné hravosti a radosti ze života. Nudit se s nimi rozhodně nebudete a ani vás nenechají na chvilku zapomenout, že jste v jejich společnosti. Velmi lehce se začnou nudit, jsou to aktivní psíci, co jsou vždy tam, kde se něco děje. Přesto ale jde o neobyčejně jemné, citlivé a přítulné psy. Ideální rodinné psy z nich dělá i fakt, že jsou nekonfliktní, dobře vycházejí i s kočkami a dětmi. Přátelští bývají dokonce i k cizím lidem, což z nich dělá velmi špatné hlídače a umocňuje to ještě jejich tiché a málo časté štěkání.
U hraní si s dětmi ale musíte dávat na brabantíky pozor. Rychle se unaví a při dovádění se přehřívají, což je pro ně nebezpečné (na to myslete i při delších výletech či jiné dlouhodobější aktivitě). Může jim to způsobit srdeční potíže či ztížené dýchání. Pozor musíte dávat i na děti, aby v zápalu hry psíkovi neublížily. Jsou to i přes svou mírně mohutnou stavbu těla poměrně křehcí tvorečci.
Psi jsou to opravdu společenští. Fixují se na svoji rodinu a tráví s jejími členy každou volnou chvilku. Rozhodně to není ten správný společník pro samotáře, sledovat svého pána očima totiž dokáží opravdu celý den. Díky tomu rozhodně nemají sklony k utíkání nebo toulání se. Pokud ale máte lehký spánek, nezvěte si brabantíka do postele. Štěká sice potichu, chrápat ale umí jako pořádný kus chlapa.
Ač to nejsou vyložení sportovci, jsou brabantíci celkem mrštní a někteří z nich si mohou vést dobře v agility pro malé psy. Každopádně ale potřebují svůj díl pohybu, aby byli spokojení. Stejně tak je to s děním okolo nich. Pokud žijete tam, kde lišky dávají dobrou noc, budete jim muset poskytnout dostatek zábavy, aby se nenudili. Zato město je pro ně to pravé. Vysedávat za oknem nebo na balkoně a sledovat ruch na ulicích dokáží opravdu dlouho. Rozhodně ovšem musí bydlet uvnitř, zahrada pro ně není. A to nejen kvůli samotě, kterou těžko snáší. Jejich srst nemá podsadu a dostatečně je tak nechrání před vodou a chladem.
Toto plemeno mívá sklony k některým nemocem, na což se musí brát ohled. Stejně jako ostatní plemena s plochým obličejem je trápí srdeční a dýchací potíže, je u nich i větší možnost epilepsie. Velké riziko pro ně představuje i sklon k obezitě. Proto je potřeba jim dávky hlídat a krmit je kvalitním krmivem i pamlsky.
Pokud hledáte dobromyslného společníka, který vám bude neustále po boku, je možná zrovna brabantík ta pravá volba. S tímto malým kašpárkem moc nudy jistě nezažijete.
Ať už se chystáte vyrazit kamkoli do zahraničí, před odjezdem vždy doveďte psa k veterináři, i když víte, že jste splnili základní požadavky pro cestování a de facto za hranice můžete. Mít v cestovním pasu čerstvé potvrzení o dobrém zdravotním stavu...
Všichni moc dobře víme, jak dovedou být třicetistupňová vedra nepříjemná. A teď si představte, že na sobě máte kožich a vaše tělo na všechno reaguje znatelně rychleji. Já bych v takovém počasí rozhodně nechtěla být v psí kůži. Zeptala jsem se pana...
Nevím, jak vy, ale já klíšťata prostě nesnáším. Miluju všechna zvířata včetně pavouků, hadů a škvorů, ale klíšťata prostě ne. Postrádají smysl. Možná že dřív žil nějaký živočišný druh, který se jimi živil, ale dnes už je ani nic nežere. Takže já důvody...
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s...
Jestli se letos chystáte na dovolenou k moři, tak vám zaprvé závidím a zadruhé pro vás mám pár užitečných pejskařských rad:
Vážně, není. Kulajdu sprchuji bez boje a naučím to i vás.
Už jsem tady zmiňovala, jak mi jeden veterinář řekl, že v Praze je víc pohotovostí pro zvířata, než pro lidi. Prolétla jsem internet a udělala pro vás seznam nejen pražských nonstop ambulancí seřazený abecedně podle jednotlivých měst z různých koutů...
Už jsem tu jednou naťukla, že beru Kulajdu s sebou do kina. Dělám to jednoduše proto, že nechci, aby celé dny trávila zavřená v bytě a myslela na hlouposti (jako jsou například vymyšlená štěňátka). Když venku prší a ani jedné z nás se nechce běhat v...
Zase jednou jsem se dozvěděla něco nového. Vy jste věděli, že pitbul vlastně vůbec není uznané plemeno?
Vzpomínám si, že když jsme si pořizovali první z našich koček, britskou modrou, chtěli jsme, aby zůstala tak světle stříbrná, jak se narodila. Chovatelka nám tehdy prozradila, že krmiva s mořskou řasou podporují tu správnou tmavě modrou barvu srsti...
Není zas tak neobvyklé, že v období dospívání změní váš pes barvu. Jenomže co když váš dospělý pes přijde domů s barevným přelivem?
Mnozí z vás jistě zaznamenali, že 22. 5. 2014 se v Senátu konala evropská konference Stát a ochrana zvířat. Pořádala ji místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. K ústřednímu tématu psích množíren se vyjádřila jasně:
