Brabantíci jsou oblíbení jak ve světě, tak u nás. Krom malého vzrůstu na tom má zásluhu i jejich přátelská a jemná povaha a fakt, že jsou stále dobře naladěni.
Hlavní rozdíl mezi jednotlivými plemeny grifonků je v jejich srsti - její barvě, struktuře a délce. Brabantík se od nich ale navíc odlišuje tím, že nemá vousy na obličeji a je krátkosrstý. Nejrozšířenější je v červené, potkat ho ale můžete i v černé nebo černé s pálením. Vždy ale musí mít černou masku. Díky jejich předkusu a tvaru tlamy mají přísný výraz, přesto ale vypadají spíše vtipně.
Ačkoli jejich výraz obličeje obyčejně vypadá velmi přísňácky, i tito grifonci patří mezi psí klauny a antidepresivní psy plné hravosti a radosti ze života. Nudit se s nimi rozhodně nebudete a ani vás nenechají na chvilku zapomenout, že jste v jejich společnosti. Velmi lehce se začnou nudit, jsou to aktivní psíci, co jsou vždy tam, kde se něco děje. Přesto ale jde o neobyčejně jemné, citlivé a přítulné psy. Ideální rodinné psy z nich dělá i fakt, že jsou nekonfliktní, dobře vycházejí i s kočkami a dětmi. Přátelští bývají dokonce i k cizím lidem, což z nich dělá velmi špatné hlídače a umocňuje to ještě jejich tiché a málo časté štěkání.
U hraní si s dětmi ale musíte dávat na brabantíky pozor. Rychle se unaví a při dovádění se přehřívají, což je pro ně nebezpečné (na to myslete i při delších výletech či jiné dlouhodobější aktivitě). Může jim to způsobit srdeční potíže či ztížené dýchání. Pozor musíte dávat i na děti, aby v zápalu hry psíkovi neublížily. Jsou to i přes svou mírně mohutnou stavbu těla poměrně křehcí tvorečci.
Psi jsou to opravdu společenští. Fixují se na svoji rodinu a tráví s jejími členy každou volnou chvilku. Rozhodně to není ten správný společník pro samotáře, sledovat svého pána očima totiž dokáží opravdu celý den. Díky tomu rozhodně nemají sklony k utíkání nebo toulání se. Pokud ale máte lehký spánek, nezvěte si brabantíka do postele. Štěká sice potichu, chrápat ale umí jako pořádný kus chlapa.
Ač to nejsou vyložení sportovci, jsou brabantíci celkem mrštní a někteří z nich si mohou vést dobře v agility pro malé psy. Každopádně ale potřebují svůj díl pohybu, aby byli spokojení. Stejně tak je to s děním okolo nich. Pokud žijete tam, kde lišky dávají dobrou noc, budete jim muset poskytnout dostatek zábavy, aby se nenudili. Zato město je pro ně to pravé. Vysedávat za oknem nebo na balkoně a sledovat ruch na ulicích dokáží opravdu dlouho. Rozhodně ovšem musí bydlet uvnitř, zahrada pro ně není. A to nejen kvůli samotě, kterou těžko snáší. Jejich srst nemá podsadu a dostatečně je tak nechrání před vodou a chladem.
Toto plemeno mívá sklony k některým nemocem, na což se musí brát ohled. Stejně jako ostatní plemena s plochým obličejem je trápí srdeční a dýchací potíže, je u nich i větší možnost epilepsie. Velké riziko pro ně představuje i sklon k obezitě. Proto je potřeba jim dávky hlídat a krmit je kvalitním krmivem i pamlsky.
Pokud hledáte dobromyslného společníka, který vám bude neustále po boku, je možná zrovna brabantík ta pravá volba. S tímto malým kašpárkem moc nudy jistě nezažijete.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
