20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Brabantíci jsou oblíbení jak ve světě, tak u nás. Krom malého vzrůstu na tom má zásluhu i jejich přátelská a jemná povaha a fakt, že jsou stále dobře naladěni.
Hlavní rozdíl mezi jednotlivými plemeny grifonků je v jejich srsti - její barvě, struktuře a délce. Brabantík se od nich ale navíc odlišuje tím, že nemá vousy na obličeji a je krátkosrstý. Nejrozšířenější je v červené, potkat ho ale můžete i v černé nebo černé s pálením. Vždy ale musí mít černou masku. Díky jejich předkusu a tvaru tlamy mají přísný výraz, přesto ale vypadají spíše vtipně.
Ačkoli jejich výraz obličeje obyčejně vypadá velmi přísňácky, i tito grifonci patří mezi psí klauny a antidepresivní psy plné hravosti a radosti ze života. Nudit se s nimi rozhodně nebudete a ani vás nenechají na chvilku zapomenout, že jste v jejich společnosti. Velmi lehce se začnou nudit, jsou to aktivní psíci, co jsou vždy tam, kde se něco děje. Přesto ale jde o neobyčejně jemné, citlivé a přítulné psy. Ideální rodinné psy z nich dělá i fakt, že jsou nekonfliktní, dobře vycházejí i s kočkami a dětmi. Přátelští bývají dokonce i k cizím lidem, což z nich dělá velmi špatné hlídače a umocňuje to ještě jejich tiché a málo časté štěkání.
U hraní si s dětmi ale musíte dávat na brabantíky pozor. Rychle se unaví a při dovádění se přehřívají, což je pro ně nebezpečné (na to myslete i při delších výletech či jiné dlouhodobější aktivitě). Může jim to způsobit srdeční potíže či ztížené dýchání. Pozor musíte dávat i na děti, aby v zápalu hry psíkovi neublížily. Jsou to i přes svou mírně mohutnou stavbu těla poměrně křehcí tvorečci.
Psi jsou to opravdu společenští. Fixují se na svoji rodinu a tráví s jejími členy každou volnou chvilku. Rozhodně to není ten správný společník pro samotáře, sledovat svého pána očima totiž dokáží opravdu celý den. Díky tomu rozhodně nemají sklony k utíkání nebo toulání se. Pokud ale máte lehký spánek, nezvěte si brabantíka do postele. Štěká sice potichu, chrápat ale umí jako pořádný kus chlapa.
Ač to nejsou vyložení sportovci, jsou brabantíci celkem mrštní a někteří z nich si mohou vést dobře v agility pro malé psy. Každopádně ale potřebují svůj díl pohybu, aby byli spokojení. Stejně tak je to s děním okolo nich. Pokud žijete tam, kde lišky dávají dobrou noc, budete jim muset poskytnout dostatek zábavy, aby se nenudili. Zato město je pro ně to pravé. Vysedávat za oknem nebo na balkoně a sledovat ruch na ulicích dokáží opravdu dlouho. Rozhodně ovšem musí bydlet uvnitř, zahrada pro ně není. A to nejen kvůli samotě, kterou těžko snáší. Jejich srst nemá podsadu a dostatečně je tak nechrání před vodou a chladem.
Toto plemeno mívá sklony k některým nemocem, na což se musí brát ohled. Stejně jako ostatní plemena s plochým obličejem je trápí srdeční a dýchací potíže, je u nich i větší možnost epilepsie. Velké riziko pro ně představuje i sklon k obezitě. Proto je potřeba jim dávky hlídat a krmit je kvalitním krmivem i pamlsky.
Pokud hledáte dobromyslného společníka, který vám bude neustále po boku, je možná zrovna brabantík ta pravá volba. S tímto malým kašpárkem moc nudy jistě nezažijete.
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...