Vlk, který se ale daleko víc chová jako pes. Temperamentní, svérázný, neúnavný, zato oddaný svému pánovi až za hrob. Československý vlčák je vzhledem a povahou podobný vlkovi karpatskému, po německém ovčákovi zdědil hlavně pracovitost a oddanost člověku. Oproti německému ovčákovi má tento pes daleko tužší kořínek.
Československý vlčák je pes, se kterým se rozhodně nebudete nudit. Jejich majitelé říkají, že s nimi často zažijí velká dobrodružství. Jsou to uhrančivá zvířata a vlčí předci se v nich rozhodně nezapřou. Pro všechny jedince je typická svéráznost. Když něco chtějí, musí prostě být po jejich. A když se jim nechce, tak s nimi nehnete. Říká se o nich, že jsou také pro každou špatnost, ovšem v dobrém :). Jsou velmi aktivní a milují pohyb.
Důležitá je včasná socializace štěněte a následný výcvik. Československý vlčák je pes, který rád pracuje (stejně jako německý ovčák) a potřebuje unavit. Je to velmi odolný a sportovně založený chlupáč. Počítejte s tím, že na jeho péči je třeba si vyhradit dostatek času. Hodí se proto spíše k „přírodně“ založeným lidem, což všakneznamená, že byste ho nemohli chovat ve městě. Nemají rádi dril, důležitá je při jejich výcviku pozitivní motivace a učení hrou.
Jde o velmi mladé plemeno, které bylo vyšlechtěno na našem území. Vzniklo v padesátých letech křížením německého ovčáka a karpatského vlka. Vlčí krve má tento pes pouze kolem 10 procent, ze vzhledu a povahy ovšem zůstalo mnohem více. Jako národní plemeno byl uznán v roce 1982 a v roce 1999 Mezinárodní kynologickou federací. Původním záměrem bylo mít psa, který bude mít zdraví vlka a povahu německého ovčáka.
Tento „polovlk“ je oproti německému ovčákovi mnohem zdravější. Netrpí tolik zejména na ortopedické poruchy jako jeho předci. Přesto se doporučuje nepodceňovat testy na dysplazii kyčelního kloubu a dysplazii loketního kloubu a udělat je hned, jak budou vzhledem k věku psa možné. U některých jedinců se objevuje onemocnění míchy (degenerativní myelopatie). Tato degenerativní porucha bývá ale spíše ojedinělá.
Jedinci československého vlčáka dosahují nadprůměrné velikosti. Jeho kohoutková výška činí v průměru 65 centimetrů u psů a 60 centimetrů u fen. Váhou vás možná také překvapí. Na svou výšku je to velmi lehký pes. Hmotnost by se měla pohybovat kolem 25 kilogramů, resp. 20 kilogramů. Československý vlčák má obecně velmi pevnou a symetrickou stavbu těla, které se tvarem podobá obdélníku.
Charakteristické jsou velmi silné čelisti a mohutný chrup, malé, šikmé a jantarově zbarvené oči a světlá maska. Kožich má velmi hustý, pokrývající celé tělo, až by mu ho jeden mohl závidět. Budoucí páníček by tak měl počítat s pravidelnou péči a vyčesáváním.
S přivykáváním psa na kadeřnické úkony byste měli začít již od štěněte. Pak už by vás tento svéráz nemusel na svůj bujný kožich nechat sáhnout. Paspárky na tlapkách jsou nežádoucí a měli byste je nechat odstranit.
Je to neskutečně živý, aktivní, rychlý, chytrý, věrný, ale nedůvěřivý pes. Pokud jste chovatelé-začátečníci, měli byste se poohlédnout raději po jiném plemeni. Československý vlčák vedle sebe potřebuje zkušeného člověka, který je jednoznačným vůdcem smečky. A ačkoli není ani typickým rodinným psem, přesto s dětmi vychází dobře. Neměli byste je ovšem s chlupáčem nechávat samotné bez dozoru. Pes nikdy nikoho bezdůvodně nenapadne, ale když je ohrožen, nezná strach. To platí i pro vaši návštěvu :).
Také jste po tomto úchvatném „polovlkovi“ toužili? Máte s jeho chovem zkušenosti? Co na tomto plemeni máte nejraději?
Výcvik obrany je proces, kdy se u psa snažíme podpořit a rozvinout kořistnický pud, přičemž rozlišujeme obranu pro praxi a sportovní účely. V případě sportovní obrany je pes ovladatelný a nejedná se o bezmyšlenkovité podněcování agresivity vůči svému...
Je to zvíře, které má v sobě divokost šelmy, ale zároveň ocení i pohodový den strávený na gauči. Řeč je o americké krátkosrsté kočce, kterou je možné považovat za obdobu té evropské, jen na americkém kontinentě. Čím je toto plemeno speciální a jaké...
Vlci patří do řádu šelem a myšlenka na setkání s nimi ve volné přírodě může děsit mnoho z nás. Je proto poměrně překvapující, že vlci jsou velmi plachá a ostražitá zvířata, která se budou snažit kontaktu s člověkem vyhnout za každou cenu. Tím spíš,...
Stejně jako lidé, i naši čtyřnozí miláčci mohou vykazovat nepříznivé reakce na některá krmiva nebo jejich složky. Ať už jim podáváme granule nebo je krmíme syrovým masem, vždy existuje riziko, že našim mazlíčkům nebude zvolený způsob stravování...
O dogfrisbee, sportu, kdy pes chytá letící disk, jsme na našem blogu už psali. Jeho výhodou je, že si společně zasportuje jak pes, tak psovod. Dogfrisbee je ale skvělý sport i pro svou různorodost – patří do něj různé disciplíny, které se od sebe...
Sportovní kynologie se někdy nazývá také jako královská disciplína. Mezi psovody vyniká především svou obtížností, je v ní totiž vyžadována velká všestrannost. Ta musí být jak ze strany psa, tak i psovoda. Které její aspekty jsou nejobtížnější a v...
Stejně jako lidé i psi jsou jedinečné bytosti, které se od sebe liší povahou i tím, co se jim líbí a co ne. Značná část samozřejmě závisí na výchově, některé charakteristické rysy psa ale majitelé musí přijmout a sžít se s nimi. Někdy navíc změna v...
Kočky už pro mnoho z nás dávno nejsou ta bezprizorní venkovská zvířata, která zavítají k domu jen ve chvíli, kdy na to mají náladu. Naopak se staly běžnými obyvateli městských bytů a přizpůsobily se našemu životnímu rytmu. I tak ale není zcela možné...
Králíci jsou oblíbenými domácími mazlíčky zejména do městských bytů. Nejsou totiž tolik nároční na místo a navíc nevyžadují častý pohyb venku, například na zahradě. To ale neznamená, že péče o ně je jednoduchá a nevyžaduje čas ani úsilí. O tom, na co...
Zní to krásně: pejskovi zadáme úkol nebo povel, on jej splní a dostane za to pamlsek nebo odměnu. V ideálním případě to nezůstane pouze u jednoho okamžiku, ale stane se základem celého výcviku pejska, z něhož se pomocí pozitivní motivace stane...
Každý majitel pejska zná pocit, kdy musí odejít z domu například do práce, svého mazlíčka si z nějakého důvodu s sebou vzít nemůže a neví, co se bude dít. Zvládne to pejsek nebo bude štěkat a vyvádět? Takzvaná separační úzkost není jen záležitostí...
Strach je pro lidi přirozený a každý se bojí něčeho trochu jiného. Zatímco někoho děsí pavouci, výšky nebo stísněné prostory, někdo se bojí psů. Často se tento druh strachu objevuje u dětí, které ještě nemají svět dokonale prozkoumaný a neznají...
