Při návštěvě některé z asijských zemí si nelze nevšimnout spousty volně se potulujících psů. Většina z nich je navíc ve zbídačeném stavu. Často jsou nemocní a nevrlí. Boj o přežití je pro ně každodenní záležitostí.Díky aktivitám a osvětě místních aktivistů se ale situace naštěstí pomalu mění k lepšímu.
Vždycky, když cestuji, zajímá mě to, jak se v té dané zemi dívají na chov domácích mazlíčků. A obecně, jak se tam se zvířaty zachází. Postavení koček, psů a hlodavců se v různých zemí značně liší, a tak se najde vždy něco, co mě překvapí. Dnes se podělím o zkušenost z Indonésie.
Aktuálně patří Indonésie k zemím, kde je mezi psí populací jeden z nejvyšších výskytů vztekliny. Týká se to především ostrovu Bali, kde potkáte psí chlupáče na každém rohu. Většina místních si jich nevšímá a ve většině případů je nemá ráda. Psi jsou zde na nejspodnějších příčkách sociálního žebříčku. Tomu odpovídá i zanedbaná péče o tyto indonéské oříšky.
Pro turisty jsou to „prašiví čoklové” a rovněž si jich příliš nevšímají. V průvodci se navíc dočtete, že kvůli riziku žloutenky se mazlení ani nedoporučuje. Reakce místních psů mohou být vzhledem k divokému životu na ulici nepředvídatelné.
Mne od podrbání odradily spíše blechy, které si v kožíšku hrdě nese každý druhý (možná úplně každý) z těchto chlupáčů. Nicméně v porovnání například se Srí Lankou, kde jsem se poprvé v životě setkala s útočícími psími smečkami, mi místní psi přijdou spíše klidnější až apatičtější.
Panuje tu jakási nepsaná dohoda o vzájemném smíru. Já tě nekousnu a ty mě nebudeš bít. Mír ovšem trvá jen do chvíle, než se něco stane. Například několik dní hladovějící pes ukradne od stánku nestřežené maso na špejli nebo vymete obětní košíček. V tu chvíli nemají místní obyvatelé daleko pro kámen nebo prak.
Pro mě scéna naprosto drásající mé pejskařské srdce. Přesto jsou boj o přežití a časté pranice jejich každodenní realitou. V Indonésii navíc stále provozují „krvavý sport“, kdy nechávají psa zápasit s kancem. Není divu, v indonéské tradici ani kultuře pes nehraje žádnou významnou roli.
Některé indonéské, konkrétně balijské, organizace začaly v posledních letech s očkováním a kastrací psů žijících na ulici, ale také se vzděláváním a osvětovými aktivitami směrem k veřejnosti. Díky finančním darům se daří situaci indonéských chlupáčů postupně zlepšovat. Osvěta bude ovšem ještě chvíli potřeba. Pokud se někdo z místních rozhodne psa chovat, obvykle ho má uvázaného na krátkém řetízku u svého domku či stánku.
Přesto zde na ulici míjíte zverimexy a nestačíte se divit, pro koho jsou asi určeny. Sem tam sice potkáte psa s obojkem, ale není v o moc lepším stavu než jeho soukmenovci bez páníčka. Ani západní turisté si sem své psy většinou nevozí kvůli zdejšímu bakteriálnímu prostředí nebezpečnému pro organismus jejich čtyřnohých miláčků. A tak stejně jako já hledají dočasnou náhradu za své psí lásky v obdarovávání potulných psů zbytky svých svačin.
Jaká je vaše zkušenost se psy při cestování do zahraničí?
Jak je známo, kočky milují světlo a teplo, rády polehávají na rozehřátých parapetech. Proto i když jsou proslulými spáči, s příchodem jara se v nich probouzí energie, jsou aktivnější, společenštější a veselejší. A co především, probouzí se v nich...
FIV je obávaným virovým onemocněním koček. Způsobuje pomalý rozvrat imunitního systému, podobně jako lidský virus HIV. Jaká je příčina a průběh této zákeřné nemoci a jak vypadá její konečné stádium?
Jídlo, stejně jako pro člověka, je i pro psy jednou z nejzákladnějších potřeb. Jak zajistit, aby se pejskovi dostalo všech potřebných živin? A pokud se rozhodnu pro granule, jaká krmiva jsou na výběr? A podle čeho mezi nimi vybírat?
Většina z nás řeší složení obsahu pytlů s granulemi, ale zamysleli jste se někdy nad obaly samotnými? Víte, do čeho se granule balí, jak se od sebe jednotlivé materiály liší a jaké vychytávky můžete na pytlích od granulí najít?
Barmu poznáte hlavně podle její hedvábné srsti s krásným, hlubokým leskem a typickými znaky barvy, které se u žádného jiného plemene nevyskytují. Kromě lesklého kožíšku se toto plemeno vyznačuje i skvělým charakterem, který z těchto koček dělá bezvadné...
Jezevčíci, od hladkosrstých přes hrubosrsté a krátkosrsté až po dlouhosrsté, patří k oblíbeným společníkům, a to nejen u nás, ale i ve světě. A že jsou to společníci výborní! I když mají vlastní hlavu.
Rádi pečete a nemáte pro koho? Psí parťák vás nejspíš nenapadl, přitom i jemu můžete doma ukuchtit chutné a zdravé dobroty. Povím vám, jak na to.
Přes zimu se v těle hromadí nejvíce toxinů, a proto je jaro k detoxikaci tím nejlepším obdobím. Vše se začíná probouzet a lidé očišťují svá těla, tak proč do toho nezahrnout i naše nejbližší parťáky?
Jen malé procento ztráty vody může u psa způsobit vážné problémy. I přesto ale jeho pitný režim často nesledujeme a jeho důležitost podceňujeme. Kdy dehydratace hrozí, jak jí předejít a jak ji poznat?
Granule s vyšším podílem masa mohou nejen působit blahodárně na psí organismus, ve správném zpracování potěší i jazýček těch nejvybíravějších gurmánů, kteří normálně nad suchým krmivem ohrnují nos. Díky holistickému přístupu navíc udržíte psa zdravého...
Dny se pomalu oteplují a naši psí a kočičí parťáci začínají shazovat zimní kožichy. To se neblaze projevuje na stavu zachlupacení domácnosti. Jak na to, abyste alespoň trochu tuto chlupatou kontaminaci omezili a celý proces línání urychlili?
Kočky mohou kousat z mnoha důvodů, a pokud je toto nežádoucí chování chcete odnaučit, je důležité pochopit, proč to vlastně dělají. Základem je sice eliminace příčiny, ale můžeme si i dále pomoci.
