Kočka z paneláku se na zahradě neztratí

Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování do domu se zahradou se zpátky rozhodně nehrnula.

Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování do domu se zahradou se zpátky rozhodně nehrnula.

Kočku moji rodiče pořídili, protože je méně časově náročná než pes, o kterého jsem neustále škemrala. Britskou modrou si vybrali proto, že je mazlivá a ať si lehne kamkoli, vypadá jako ozdoba. Takže první tři roky života strávila Racy v podstatě jen na pár metrech čtverečních v našem bytě 3+1, jedla konzervy a spala. Několikrát jsem ji vzala ven na kšírech a vodítku. Procházky většinou strávila přitisknutá k zemi, švihala ocasem, tvářila se vyděšeně a byla ochotná pohybovat se jedině směrem k našemu vchodu do paneláku. Měla jsem z toho výčitky, takže po sotva deseti pokusech jsem snahu přivyknout ji na venkovní prostředí vzdala.

Když jsme se v jejích třech letech na podzim přestěhovali do domu se zahradou, Racy jsme ven raději nepouštěli. Ale pak přišlo jaro a kuchyňské dveře vedoucí na trávník jsme zapomínali zavírat. Racy nejprve koukala přes práh, pak začala očichávat schody a plížit se podél domu. Časem si troufla ochutnat trávu, dokonce do ní i vlezla a koncem léta už se v ní cítila jako doma.

Uplynul rok a z našeho „polštářku na gauč“ se stal divoký tygr. Přede dveřmi se začaly objevovat zakousnuté myši a bohužel sem tam i nějaký ten ptáček. Dokonce se jí narodilo 5 krásných zdravých koťátek. Dnes je naší Racy už 14 let a ty roky byste jí rozhodně nehádali – pobyt venku jí svědčí :)

Takže pokud přemýšlíte o stěhování s kočkou, podle mě se není čeho bát. Jenom jí dejte čas, ať zahradu objeví sama. Můžete jí pomoct třeba cestičkou z kočičích pamlsků. Hodit ji hned do zeleně by mohlo mít za následek šok a odpor. Jen ať sama zjistí, že v přírodě je krásně. Jediný šok pak zažijete vy, až vám přinese první myš.

 

Související články

Už jste se psem zkoušeli hoopers?

Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.

Proč s námi kočky spí v posteli

Pokud s vámi doma žije alespoň jeden kočičí společník, určitě jste se už někdy probudili s vrnícím tělem na svých nohou, břiše, zádech nebo dokonce hlavě. Jen málokterá kočka pohrdne teplem postele. Přemýšleli jste už ale někdy o tom, proč si kočky...

Slyšeli jste o Lesu psích duší?

V Choceradech na Berounsku se na ploše jednoho a půl hektaru rozkládá Les psích duší. Tento unikátní projekt má posloužit přírodě i lidem, kterým odešel čtyřnohý člen rodiny.

Valentýn pro naše mazlíčky

Při tomto svátku zamilovaných se oslavuje naše náklonnost k těm nejbližším. Mezi ty bezesporu patří i naši psí a kočičí (a samozřejmě i další) parťáci. Nezapomeňte tedy v tenhle den ani na ně!