V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.
Co jsem se tak dočetla na internetu, situace se psy a kočkami by v Albánii měla být podobná jako třeba na Ukrajině - tedy pro zvířata ne zrovna příznivá. Moje dvoutýdenní zkušenost tomu ale naštěstí až tak neodpovídá. Samozřejmě, v některých oblastech může být nevraživost mezi lidmi a čtyřnohými tuláky horší, já jsem ale docela ráda, že jsem toho nebyla svědkem. Jedním z důvodů ovšem může být, že většinu času v této překrásné zemi jsme s kamarádem strávili v horách mimo civilizaci.
Poprvé jsme se se psem setkali až v malinkaté vesničce Qerec-Mulaj. Pravda, toho jsem celkem litovala. Šlo o velkého psa s hustou srstí. Byl přivázaný k řetězu a zavřený v celkem malé kleci u domu. Nutno dodat, že i když se vesnice nachází kolem 900 m. n. m. a v noci zde už byla pěkná zima, přes den teplota lehce vyšplhala přes 35°C. A pes podle toho taky vypadal. Jinak byl ale dobře živený, s hezkou zdravou srstí.
Druhé setkání už bylo o něco milejší. Další den jsme došli do už dost turistické vesnice Theth. Tady jsme dva dny kempovali na zahradě gesthousu. První večer jsem u plotu zahrady zahlédla dvě podzimní koťátka. Vykrádala sice zbytky z koše, ale zahlédla jsem majitelku gesthousu, jak jim při vaření snídaní nebo večeří sem tam něco hodí. Tahle koťátka byla sice plachá, nepodařilo se mi je k sobě nalákat, lidí se ale vyloženě nebála.
Častým návštěvníkem zahrady byl i černobílý dlouhý pes na krátkých nožičkách. Takový legrační poloviční Štaflík, ale pěkně vyžraný :). Ten už pohlazením nikdy neopovrhl a kvůli drbání přetrpěl i chvíle na parném slunci, než se odploužil schovat do stínu. Majitelé gesthousu ani ostatní místní si ho nevšímali, rozhodně ho nevyháněli s klackem v ruce, jak hrozily informace na internetu.
Psí vandalové
Po našem pobytu v horách jsme měli v plánu přesunout se do jediného albánského města, které jsme za naši dovolenou navštívíli - Shkodry. To ovšem obnášelo přenocovat ve Fierzë, odkud nás tam měl dopravit trajekt. A tam taky proběhlo naše jediné nepříjemné setkání se psy.
U místa trajektu stál jen malý kiosek. Měl malou betonovou “zahrádku” s pár stoly a slunečníky obehnanou nizoučkou zdí - ideální na přespání. Jelikož trajekt odjížděl brzy ráno, rozhodli jsme se přenocovat tady a nestavět stan. Chvíli po tom, co jsme ulehli, to ale všude kolem nás začalo šramotit - psi vyrazili na noční lov odpadků. Když jsme přišli na to, odkud ten rámus vychází, zase jsme ulehli. Často nás probouzeli a troufali si dost blízko k nám, rozhodli se nás ale nechat na pokoji, a tak jsme zůstávali v klidu.
Horší ovšem bylo, když nás probudilo zlověstné dunivé vrčení. Zvedla jsem hlavu a u zídky jsem spatřila jen obrovský černý stín. Čekali jsme, co se bude dít, jestli po nás skočí, nebo odejde… V hlavě mi přitom znělo doporučení, že by se člověk při cestě do Albánie měl očkovat proti vzteklině, která se tu běžně vyskytuje. Naštěstí to pesan vzdal a po chvíli odešel, i když nás ještě několikrát vrčení probudilo. Ráno to kolem nás vypadalo jak na smetišti. Všude kolem vytahané a rozházené odpadky z košů, my jsme ale přežili bez újmy :).
Další den už jsme byli ve Shkodře. Tam bylo toulavých psů docela dost. Při večerní procházce po městě jsme je potkávali hrabošit v popelnicích nebo si hrát na ulicích. I když to vypadalo, že se někteří z nich lidí docela bojí, místní si jich nevšímali.
Čekala jsem tedy, že to bude horší. Žije tu sice dost toulavých zvířat bez zdravotní péče a přísunu jídla, nijak bídně ale nevypadají a žádnou zvláštní nevraživost mezi nimi a lidmi jsem neviděla. Byli jste někdy v Albánii? Shoduje se váš zážitek s tím mým?
Výcvik obrany je proces, kdy se u psa snažíme podpořit a rozvinout kořistnický pud, přičemž rozlišujeme obranu pro praxi a sportovní účely. V případě sportovní obrany je pes ovladatelný a nejedná se o bezmyšlenkovité podněcování agresivity vůči svému...
Je to zvíře, které má v sobě divokost šelmy, ale zároveň ocení i pohodový den strávený na gauči. Řeč je o americké krátkosrsté kočce, kterou je možné považovat za obdobu té evropské, jen na americkém kontinentě. Čím je toto plemeno speciální a jaké...
Vlci patří do řádu šelem a myšlenka na setkání s nimi ve volné přírodě může děsit mnoho z nás. Je proto poměrně překvapující, že vlci jsou velmi plachá a ostražitá zvířata, která se budou snažit kontaktu s člověkem vyhnout za každou cenu. Tím spíš,...
Stejně jako lidé, i naši čtyřnozí miláčci mohou vykazovat nepříznivé reakce na některá krmiva nebo jejich složky. Ať už jim podáváme granule nebo je krmíme syrovým masem, vždy existuje riziko, že našim mazlíčkům nebude zvolený způsob stravování...
O dogfrisbee, sportu, kdy pes chytá letící disk, jsme na našem blogu už psali. Jeho výhodou je, že si společně zasportuje jak pes, tak psovod. Dogfrisbee je ale skvělý sport i pro svou různorodost – patří do něj různé disciplíny, které se od sebe...
Sportovní kynologie se někdy nazývá také jako královská disciplína. Mezi psovody vyniká především svou obtížností, je v ní totiž vyžadována velká všestrannost. Ta musí být jak ze strany psa, tak i psovoda. Které její aspekty jsou nejobtížnější a v...
Stejně jako lidé i psi jsou jedinečné bytosti, které se od sebe liší povahou i tím, co se jim líbí a co ne. Značná část samozřejmě závisí na výchově, některé charakteristické rysy psa ale majitelé musí přijmout a sžít se s nimi. Někdy navíc změna v...
Kočky už pro mnoho z nás dávno nejsou ta bezprizorní venkovská zvířata, která zavítají k domu jen ve chvíli, kdy na to mají náladu. Naopak se staly běžnými obyvateli městských bytů a přizpůsobily se našemu životnímu rytmu. I tak ale není zcela možné...
Králíci jsou oblíbenými domácími mazlíčky zejména do městských bytů. Nejsou totiž tolik nároční na místo a navíc nevyžadují častý pohyb venku, například na zahradě. To ale neznamená, že péče o ně je jednoduchá a nevyžaduje čas ani úsilí. O tom, na co...
Zní to krásně: pejskovi zadáme úkol nebo povel, on jej splní a dostane za to pamlsek nebo odměnu. V ideálním případě to nezůstane pouze u jednoho okamžiku, ale stane se základem celého výcviku pejska, z něhož se pomocí pozitivní motivace stane...
Každý majitel pejska zná pocit, kdy musí odejít z domu například do práce, svého mazlíčka si z nějakého důvodu s sebou vzít nemůže a neví, co se bude dít. Zvládne to pejsek nebo bude štěkat a vyvádět? Takzvaná separační úzkost není jen záležitostí...
Strach je pro lidi přirozený a každý se bojí něčeho trochu jiného. Zatímco někoho děsí pavouci, výšky nebo stísněné prostory, někdo se bojí psů. Často se tento druh strachu objevuje u dětí, které ještě nemají svět dokonale prozkoumaný a neznají...
