Jak už jsem se zmiňovala v předešlých článcích, příležitostně vypomáhám kamarádce Markétě, která provozuje kočičí depozitum. Měla jsem i možnost se zúčastnit několika odchytových akcí bezprizorních koček a dnes se s vámi o tuto zkušenost podělím.
Poprvé jsem na odchytové akci byla, když do depozita zavolala starší paní s prosbou, abychom přijeli odchytit kočky do areálu jedné nemocnice v Praze. Pohybuje se jich tam velké množství a paní je chodí krmit (zaměstnanci nemocnice to mají zakázáno), jenže už má špatné nohy a bojí se, že bez její podpory by nevydržely.
Sbalili jsme tedy sklopec, menší podlouhlou klec, která má systém sklapnutí dvířek po nášlapu na plošinku, podběrák, přepravky, kapsičky a vydaly se do areálu nemocnice. Paní nám ukázala, kdy a kde (samozřejmě že v čas krmení) se kočky pohybují a šly jsme na věc. Odchyt koček do sklopce chce pevné nervy a velkou dávku trpělivosti. Jediné, co totiž můžete dělat, je nastražit sklopec na místo, do sklopce dát co nejvoňavější kapsičku, vzdálit se a čekat a čekat a čekat.
Takhle čekáte třeba hodinu, než se nějaká kočka vůbec ke sklopci přiblíží. Krouží nedůvěřivě kolem, čmuchá a prověřuje. Ty opatrnější se do sklopce neodváží a jídlo oželí, ty neznalé a nezkušené nakonec do sklopce vlezou a dvířka za sebou zaklapnou. A teď teprv nastává ta sranda - dostat kočku ze sklopce do přepravky. Taková venkovní kočka chycená v pasti totiž vyvádí jako ďábel, kouše a škrábe co jí síly stačí, jen aby utekla. Nebo se drží na konci sklopce a ne a ne se pohnout.
Problém je, že jakmile ostatní kočky vidí lapení jiné, už se ke sklopci nepřiblíží. A nejen ten den, ale už nikdy a naučí to i svá koťata. Takhle jsme při číhání viděly tři ani ne půlroční koťátka, která se pořád kolem sklopce ochomýtala a nasávala neodolatelnou vůni kapsičky. Hned za sebou ale měla mámu, která je kontrolovala a odháněla je z přílišné blízkosti té pekelné klece.
Viděli jsme i rezatého staršího kocoura se špatně srostlou zlomeninu nohy, který se naučil, kam nešlapat, aby se dostal k dobrotě a dvířka se za ním nesklapla. Ostatní kočky zas kousky masa ze sklopce vytahovaly packou skrz drátěný bok.
Je tedy čím dál těžší kočky do sklopce odchytit. Jsou učenlivé a své zkušenosti přenáší z generace na generaci. Navíc jak jde o několikátou generaci žijící venku, kočky jsou plaché a většinu z nich už se nepodaří si na člověka zvyknout.
I když se nám povedlo několik odrostlejších koťat chytit, po vypuštění v depozitu když jim skončila karanténa okamžitě zmizela v těch nejnedostupnějších koutech a člověk o nich týdny nevěděl. Až třeba po měsíci jste je koutkem oka zaregistrovali, jak se mihla mezi úkryty. A za další měsíc už se ostražitě pohybovala prostorem, ale běda, jak jste se k nim chtěli přiblížit. A teď si představte, že je potřebujete chytit a prohlédnout, jestli nemají blechy nebo klíšťata, svrab v uších a podobně, odvézt je na kontrolu a očkování. To vás kolikrát nezachrání ani svářečské rukavice.
Takové kočky jsou pak těžko umístitelné, kdo by měl taky zájem o kočku, která se k němu ani nepřiblíží a přijde se jen najíst. Naštěstí i takových se pár najde, co mají domeček nebo statek a nabídnou kočce domov bez nějakých očekávání. A naštěstí ne všechny kočky jsou takto divoké. Spousta jich je na lidi zvyklá a vyhledává jejich společnost nebo nežijí venku tak dlouho, aby si na člověka odvykly.
Toho je důkazem i další příklad. Jednou, den před Vánoci, mi jedna mladá kočka vběhla sama do náruče. Bylo to na depu přepravce, a tak dostala jméno Zásilka :). No a ještě že tak. Řidiči říkali, že se jim často schovávala do auta, taky aby ne, v zimě se takový nahřátý motor hodí. Jenže by stačilo aby jednou před nastartováním nestihla utéct a mohlo se stát neštěstí.
Odchyt koček je tedy často nervy drásající a frustrující práce, má ale svůj důvod. A ten pocit zadostiučinění, když vidíte kočku odjíždět do nového domova a víte, že se jí tam dobře daří, za to prostě stojí!
Říká se, že květina ještě nikoho nezarmoutila. To částečně platí i o kočkách. Na to, jaké rostliny jsou pro kočku nezbytností, proč se šantě přezdívá „kočičí droga“ a jakých rostlin bychom se měli naopak vyvarovat, jsme se zeptali zkušené chovatelky...
Jana patří mezi nejúspěšnější závodníky a trenéry agility v ČR. Se svými psy je držitelem titulu Mistra ČR a Mistra světa holandských ovčáků a pravidelným členem české reprezentace na European open.
Adam Holeksa se výcviku psů věnuje již více než 15 let. Čerpá z dlouholeté praxe a poznatků, které nasbíral, ať už jako psovod v záchranné brigádě kynologů České republiky nebo jako trenér asistenčních a vodicích psů pro nevidomé. Se svými psy složil...
Teplé dny a prázdniny má většina z nás spojené s pobytem v přírodě nebo někde u vody. To pro chovatele psů znamená ale také věčné trápení s klíšťaty. Není proto výjimkou, že váš pes přinese z procházky v kožichu nevítaného hosta. Na to, jak s nimi...
To, že kočky milují hru, ví snad každý. Jsou to ale také velmi chytří tvorové, a aby se nezačali nudit, potřebují zaměstnat nejen po fyzické, ale také po psychické stránce! Jak zabavit vaši kočku radí chovatelka thajských koček Jana Anastázie...
Vyvolává kuřecí maso u našich psích kamarádů alergie? V čem je naopak kuřecí maso pro pejsky přínosné? Nejen o tom jsme se bavili s nutričním specialistou Martinem Kvášem. Odpovědi jsou mnohdy velmi překvapivé.
Nesmíme zde opomínat malé a roztomilé hlodavce, kteří jsou jedním z nejmenších domácích mazlíčků. Křečci jsou oblíbení pro svůj hebký kožíšek, roztomilé pacičky a nenáročnost. Než se rozhodnete si pořídit křečka, přečtěte si tyto zajímavosti, které...
Mezi lidmi panuje přesvědčení, že psi umí plavat a je pro ně tento pohyb přirozený. Psi jsou opravdu obvykle dobří plavci, ale existují i výjimky. Která plemena patří mezi neplavce a co byste o psím plavání měli vědět?
Oblíbený a milovaný mazlíček, nejlepší přítel člověka a především věrný společník – to vše je pes. O psech toho víme mnoho. Víme, jak se psi cvičí, co jedí, kolik nás stojí peněz a co k životu potřebují. Víte však opravdu všechno? Pojďme se podívat na...
V poslední době vzrůstá obliba sušeného masa jako pamlsku pro naše chlupáče. Pejsci i kočky se po něm mohou utlouct a páníčci oceňují, že je výživné a lehce stravitelné. Na co si ale dát pozor a je skutečně vhodné pro všechny chlupáče?
Každá kočka má jedinečnou strukturu nosu, jako má člověk jedinečné otisky prstů. Jde o dokonale vyvinutý orgán. Co vše kočičí nos dokáže? A jak důležitým pomocníkem pro kočku je?
Co kočkám umožňuje jejich flexibilitu? Kolik času tráví péčí o svou srst? Nebo k čemu slouží kočičí ocásek? Přinášíme 25 základních faktů o těchto záhadných, přesto úchvatných čtyřnohých stvořeních, která si tak rádi pořizujeme jako domácí mazlíčky....