Psi záchranáři

Že pes není jen domácím mazlíčkem a může pomoci zachraňovat lidské životy při různých katastrofách není žádnou novinkou. Přemýšleli jste ale někdy nad tím, co pro psí chlupáče znamená stát se psem záchranářem? Že ne? Je tedy ten správný čas společně podniknout krátký exkurz do života záchranářských psů.

Zatímco o historii psích záchranářů se můžete dočíst v jednom z předchozích článků, ten dnešní se podrobněji zaměří na jejich výcvik a vše, co s tím souvisí. Věděli jste například, že psi záchranáři prochází dlouhým výcvikem a jsou do programu vybíráni nejen podle zdravotního stavu a plemene, ale hlavně podle jejich chuti do práce, temperamentu a vztahu k cvičiteli? Nejčastěji jsou ale pro tuto práci vybíráni psi ovčáckého a loveckého typu.

Pokud má pes záchranář plnit dobře svou práci, musí bezpodmínečně věřit svému psovodovi. Už od útlého věku musí být pes absolutně vyrovnaný a nevykazovat bázlivost ani agresivní chování. Takový chlupáč by tedy měl v klidu snášet zvuky výstřelů, pily a podobně, které ostatní psy normálně děsí. Obrovské nároky jsou kladeny také na jejich fyzickou kondici. Určující je i velikost psa. Psovod musí počítat s tím, že bude psa v budoucnu zvedat, vysazovat nebo předávat. Nevhodná jsou tedy extrémně velká plemena, stejně jako ta extrémně malá.

Během výcviku se záchranářský pes připravuje i na extrémní podmínky. Je vystavován neočekávaným překážkám. Ty představují nezvyklé situace, se kterými se pes může setkat. Na vrcholnou úroveň může pes dosáhnout “už” za dva až čtyři roky. Takový výcvik ovšem není nic jednorázového, naopak probíhá po celý život psa.

I záchranářští psi se mohou specializovat a skládat celou řadu odborných zkoušek, které prověřují jejich připravenost v různých situacích. Ke každé činnosti totiž potřebují jiné dovednosti. Mezi záchranářské disciplíny patří:

plošné vyhledávání - pes hledá ztracené osoby v terénu, například v lese, většinou se jedná o děti nebo starší osoby;
sutinové vyhledávání - lokace zasypaných osob, u nás nejčastěji ve zbořených rodinných domcích po výbuchu plynu, v sesutých stavbách nebo různých továrních objektech;
lavinové vyhledávání - vyhledávání osob zasypaných lavinou;
záchrana z ledu - pomoc osobám, které propadly pod led;
vodní práce - vyhledávání utonulých a záchrana topících se - toto je nejmladší disciplína, při které na přídi člunu leží vedle psovoda pes a čicháním po hladině hledá utonulé;
a záchranné stopování.

Odborníci odhadují, že jeden pes záchranář dokáže zastat práci až dvaceti lidí! Dokáží totiž prozkoumat širší oblasti, především díky tomu, že mají mnohem vyvinutější čich, zrak i sluch. Jsou tak schopni zaregistrovat i nepatrné známky života. K vysokému počtu přeživších také napomáhá fakt, že jsou psi schopni pracovat rychleji než lidé.

Největší organizací zabývající se výcvikem záchranářských psů u nás je Svaz záchranných brigád kynologů ČR. Ten má působnost i v zahraničí, kde vypomáhá například po zemětřeseních většího rozsahu.

Myslím si, že tito tvrdě pracující psi zaslouží upřímný respekt a poděkování. A vám jen přeji, abyste jejich pomoc nikdy nepotřebovali. Pokud se tak už ale stalo anebo jste byli svědkem takové akce, budu ráda, když se s námi podělíte o vaše zkušenosti.