Opuštěné polodivoké kočky
I přes značné snahy spolků na ochranu zvířat u nás poslední dobou stoupá počet polodivokých zvířat. Mohou za to hlavně kolonie koček, které se nekontrolovaně množí.
Máme je rádi a bereme je za věrné a poslušné přátele, ale nezapomínejme, že pes je šelmovité zvíře. S Jiřím Čejkou, odborníkem na sportovní kynologii, jsme se bavili o tom, jak se zachovat při setkání s agresivním psím jedincem. Ne všude je obvyklé, že pes je řádné vychovaný, často se jedná o potulné psy, kteří z pocitu vlastního ohrožení mohou i zaútočit.
Máme je rádi a bereme je za věrné a poslušné přátele, ale nezapomínejme, že pes je šelmovité zvíře. S Jiřím Čejkou, odborníkem na sportovní kynologii, jsme se bavili o tom, jak se zachovat při setkání s agresivním psím jedincem. Ne všude je obvyklé, že pes je řádné vychovaný, často se jedná o potulné psy, kteří z pocitu vlastního ohrožení mohou i zaútočit.
Jak reagovat při setkání s agresivním psem bez pána?
Jde o to, kde k tomuto setkání dojde. Pro všechny situace ale platí zvíře nespouštět z očí, pomalu od něj odcouvat a určitě se k němu neotáčet zády a zbrkle se nedat na útěk. To by jej naopak mohlo vyprovokovat k akci. Pes většinou neútočí bezdůvodně – může se vyplašit hlukem, pohybem proti němu nebo narušením jeho teritoria. V takovém případě se pro něj stáváme nepřítelem a v obraně může i zaútočit.
I tak se to v našem prostředí stává zřídka a nejčastěji útočí menší plemena jako např. jezevčíci, teriéři drobnějšího vzrůstu a kříženci. Málokdy vás na ulici napadne vycvičený pes, který je trénován v takzvaných obranách, kdy pes kouše do rukávu nebo ringo obleku. Tito psi to berou jako hru, kdy se vybíjí na materiálu a nemají potřebu se zahryzávat do živého.
Je tedy možné, aby i dobře vychovaný pes napadl svého pána? Setkal jste se s tím?
Ano, již jsem to zažil. U vycvičeného psa se nejedná o stejný projev agrese jako u nezvladatelného jedince, který napadá většinou spíše ze strachu. Většinou jde o to, že pes špatně vyhodnotí situaci a reakcí na ni je obrana, resp. útok na psovoda. To se může stát i při výcviku, když pes nechce poslouchat povely a brání se proti donucovacím prostředkům.
(Více o obranné reakci ze strachu se dočtete v našem článku Kousnout může každý.)
Jak se bránit, pokud pes zaútočí?
Záleží především na velikosti psa. Malému nebo středně velkému plemeni můžeme zabránit v pokusu o zákus chycením pod krkem nebo v oblasti hlavy. Pokud je to možné, pak agresivního psa přitlačíme na zem a čekáme do příchodu pomoci. Mezitím můžeme psa mírně přisednout tak, abychom nad ním měli kontrolu. Pes většinou útočí na krk oběti nebo na břicho. Pokud k napadení dojde, vždy ruce před sebe! Tento postup je stejný, i když jsme ve větší skupině.
Je to jiné, když mám sebou psa?
V takovém případě je pravděpodobnější, že agresivní jedinec spíše napadne vašeho psa. Rozhodně mezi ně nesahejte, pokud nemáte po ruce něco dostatečně dlouhého (např. klacek). Může se stát, že v afektu by vás mohl kousnout i váš pes. Bohužel je nutné počkat, až se vysílí a pak je odtrhnout od sebe. Pokud cizí pes nemá majitele, měli bychom při tom být velmi opatrní, nevíme, jak se může zachovat.
Jsou nějaká gesta, pomocí kterých psa uklidním?
Je těžké to říct obecně. Každý pes reaguje jinak. Je to jako s lidmi – co jednoho rozčílí, druhého nechává chladným. Určitě psa neprovokujme výhružnými gesty (např. nehrozit rukou nebo nenaznačovat nakopnutí). Pokud potřebuji uklidnit svého psa, pomůže v tom intonace hlasu – mluvíme-li na psa klidně, postupně se uklidní. Můžeme si dopomoct i pamlsky. Jestliže je pes v afektu a nereaguje, je nutné psa „přiškrtit“ na stahovacím obojku. Opakujeme to do té doby, než přestane vzdorovat a pokojně se posadí nebo položí.
Co dělat, když jsem svědkem napadení psem?
Pokud není v okolí majitel psa, ihned volat Policii ČR. Případně se pokusit psa odlákat od napadeného, tak aby měl napadený možnost se dostat z jeho dosahu. Agresivního psa sami raději nepacifikujte, pokud to nebude nutné.
I přes značné snahy spolků na ochranu zvířat u nás poslední dobou stoupá počet polodivokých zvířat. Mohou za to hlavně kolonie koček, které se nekontrolovaně množí.
Plánujete si pořídit fretku a nevíte, jak o tohoto domácího mazlíčka pečovat? Fretka miluje svobodu a pohyb, potřebuje tedy hodně prostoru a zároveň i vaší pozornosti. Přináším proto 10 tipů, jak na specifickou péči o tuto malou šelmu. :)
Pokud bylo jedním z vašich novoročních předsevzetí shodit nějaká ta vánoční kila a být fit, váš psí parťák vám s tím může skvěle pomoct. Navíc psí obezita je jednou z věcí, která veterináře v poslední době trápí nejvíce. Jak na zimní trénink?
Psi trénování na lokalizaci trusu šelem v projektech ochrany přírody občas identifikují špatný druh. A to ve 4 až 45% případů. Studie zveřejněná v časopise Scientific Reports přišla s možným vysvětlením, proč tomu tak je. Na vině nemusí být ani chyba...
Tato africká kočkovitá šelma má na kočku dosti netypickou stavbu těla. Díky svým dlouhým nohám vypadá spíše jako pes. A ač jde o zvíře divoké, často hraje i roli domácího mazlíčka.
Zatímco pro lidi je šanta kočičí léčivou bylinou, na kočky má účinky jiné a mnohem silnější. Víte, proč tato nenáročná trvalka působí na kočky tak opojně?
Leden je měsícem předsevzetí. V této době se někteří začínají, jiní možná už ty své vzdali. Pokud jste si nějaký cíl pro nový rok předsevzali, mysleli jste na své mazlíky?
To, že na nás mají mazlíci blahodárný účinek, je všeobecně známo. Ukazuje se ale, že domácí zvířátko může mít pozitivní vliv i při duševních onemocněních. Alespoň to tvrdí ti, co jimi trpí.
U tohoto plemene, sestry kočky siamské, se snoubí šarm a elegance zevnějšku s přítulnou, extrovertní a hravou povahou.
Brabantíci jsou oblíbení jak ve světě, tak u nás. Krom malého vzrůstu na tom má zásluhu i jejich přátelská a jemná povaha a fakt, že jsou stále dobře naladěni.
Při oslavách nového roku se každoročně ztratí stovky psů. V některých případech jde o nedbalost páníčků, jindy o nešťastnou náhodu. Pojďme se podívat, jak co nejvíce eliminovat toto riziko a jak mazlíkům tento náročný svátek ulehčit.
Tajný život mazlíčků - tak by se dalo nazvat to, co se děje, ve chvíli, kdy za námi zaklapnou domovní dveře. Zajímá vás také, co se odehrává potom? Nabízí se samozřejmá odpověď: Spí. Je tomu ale skutečně tak?