Historie záchranářských psů

Před pár týdny spadla v Krkonoších jedna z největších lavin za poslední dobu, která zavalila několik lidí, z nichž jeden bohužel zemřel. To mě přivedlo na dnešní téma, které se věnuje záchranářským psům, kteří pomáhají s vyhledáváním ztracených či zasypaných lidí, ať už je to pod sněhem či pod sutí zřícených domů. Odpovědi na otázky mi pomohl najít odborník SAR System CZ, Mgr. Jiří Zeman.

Pohled do historie

Pes doprovází člověka od nepaměti. Začínal jako ochránce území a obydlí, postupně se z něj stal i hlídač stád či lovec zvěře, a jak s časem lidé psy lépe poznávali a více odhalovali jejich specifické vlastnosti a především jejich velmi vyvinuté smysly, tak přibývaly i činnosti, pro které byli využívání. Pes tedy není jen zvíře společenské, ale i pracovní. Říká se, že jeden pes dokáže nahradit práci až 20 lidí.

Záchranářští psi se začínají objevovat s 2. světovou válkou, kdy pomáhali s pátráním po lidech zasypaných v troskách domů po náletech. V Československu se s výcvikem služebních psů začalo již ve 20. letech minulého století. Od 50. let pak byli někteří psi vycvičení kynology-amatéry, kdy ovšem dvojice musela složit řádné zkoušky, využívání Horskou službou. V roce 1990 vznikl Svaz záchranných brigád kynologů ČR, který dnes spolupracuje při krizových situacích s Integrovaným záchranným systémem.

Výcvik záchranářských psů a záchranářská plemena

Psi záchranáři mají za úkol vyhledávat pohřešované lidi, kteří mohou být nejen ve volném prostoru, ale i v sutinách, pod lavinou nebo dokonce pod vodou. K pátrání využívají pachovou stopu. S jakými plemeny se nejčastěji mezi záchranáři setkáme? „Lze říci, že převládají plemena belgický ovčák Malinois, Německý ovčák, Border kolie, Knírač velký, Zlatý retrívr, Labrador, kříženci, ale i Americký pitbulteriér,“ uvádí Jiří Zeman psy, kteří byli nebo jsou atestovaní pro praxi.

Co se týče výcviku, záchranářská kynologie je nadstavbou základního výcviku. Podstatou je vybudovat mezi psem a psovodem kladný vztah založený na oddanosti a poslušnosti. „Vycvičeného psa není možné předat jinému psovodovi, tvoří nedělitelný tým,“ doplňuje Zeman. Neméně důležité je psa umět správně motivovat. Odměna může mít nejrůznější podobu od pamlsku po podržení hračky. Nejprve učíme štěně štěkat na povel, poté štěkání spojujeme s označením nálezu, ze začátku například věci a postupem času za pomoci figurantů. Když pes hledaného najde, měl by zaštěkat, označit místo takzvanou nálezkou anebo přivést psovoda.

Atestace a mezinárodní srovnání

V záchranářské kynologii mohou být napříč hranicemi různé odchylky. „V ČR je unikátní výběr psů k zařazení do praxe, tedy atestace, a systém zde je postavený i na dobrovolnících,“ vysvětluje české specifikum Zeman a dodává: „Dobrovolníci musí splnit stejné požadavky jako profesionálové. Atestacemi prochází z celkového počtu asi 600 dvojic pes-psovod přibližně 30 – 35 týmů, z nichž např. pouze 12 je nasazeno mezinárodně."

Kynologická zkouška je postavena na co nejvěrnějším napodobení reálné situace z praxe, kdy je cílem nejen propátrat terén a najít schované – zavalené osoby, ale také je označit. Pes i jeho psovod jsou po celou dobu zkoušky pod přísným drobnohledem a sledují se jakékoli výkyvy v chování psa i jeho zvládání stresových situací a poslušnost. Pes by měl umět přijít na zavolání, jít u nohy, zůstat stát na místě, vyběhnout určeným směrem, překonávat nejrůznější překážky atd.

Z amatéra profesionálem

Jestli vás tento článek zaujal a vy byste se chtěli stát z kynologa-amatéra profesionálem, určitě to není nemožné, jak mi potvrdil pan Zeman :-). Více se dočtete na: www.02.working-dogs.eu

(Zdroj: http://www.02.working-dogs.eu/_dok_knihovna/Absolventska_prace_komplet.pdf)