Přechodná péče o domácí mazlíčky: co to obnáší a na co všechno se připravit
Věděli jste, že se v České republice můžete stát zvířecím pěstounem? Přechodný domov poskytne zvířatům zázemí a péči, na kterou útulky nemají kapacitu.
Úskalí pozitivní motivace při výchově boxerů
Zní to krásně: pejskovi zadáme úkol nebo povel, on jej splní a dostane za to pamlsek nebo odměnu. V ideálním případě to nezůstane pouze u jednoho okamžiku, ale stane se základem celého výcviku pejska, z něhož se pomocí pozitivní motivace stane poslušný mazlíček. Co když ale tento druh výchovy nefunguje? A je pozitivní motivace vhodná pro jakákoliv plemena, třeba i pro někdy temperamentní boxery?
Odměna jako motivace
Základním principem pozitivní motivace je předpoklad, že po zadání úkolu nebo povelu pes pochopí, že za jeho splnění získá odměnu, která může mít mnoho podob. Kromě pamlsku se může jednat například o pohlazení nebo pochvalu. Úkoly by z počátku měly být velmi snadné a proveditelné, aby psa jejich nesplnění neodradilo, postupem času se však jejich obtížnost může zvyšovat. Celý proces by měl být završen tím, že pes je vychovaný a ví, co může a co nemůže. A samozřejmě by celý výcvik měl mít vliv na vztah psa s majitelem, který by díky tomu měl být harmonický a založený na vzájemné důvěře.
Záleží na povaze psa
„Pes by měl vědět, co po něm chci a co za to dostane. Tím nemyslím jen pamlsek, ale třeba i úsměv a projev spokojenosti z mé strany a naše vzájemné vztahy by měly být na té úrovni, že mu na mě záleží a je schopen tyto mé projevy ocenit,“ komentuje pozitivní motivaci chovatelka Michaela Martinů. Dodává ale, že některá plemena mohou být méně vhodná pro takový styl výcviku. Jako příklad mohou sloužit právě boxeři, kteří jsou často velmi tvrdohlaví.
Důslednost jako nutnost
Nutnou součástí úspěšného výcviku pomocí pozitivní motivace je také důslednost, na kterou ale řada majitelů často zapomíná. Právě to může vyvolat spoustu nežádoucích situací, jejichž závažnost se kromě jiného může lišit i od velikosti a plemena psa. Právě velká plemena, která nejsou cvičena dostatečně důsledně a jejich výchova je založena především na pozitivní motivaci, mohou v některých případech až obtěžovat své okolí, aniž by si to jejich majitelé uvědomovali.
Boxeři potřebují trochu biče
„Kdysi se říkalo „metoda cukru a biče“, což se dnes přetvořilo na metodu „cukru a cukru“, a to u tvrdohlavého boxera nemusí vždy fungovat, obzvláště ve spojení s nedůsledností. Vždy ale musí platit, že pokud po psovi něco chci, tak mu musím jasně vysvětlit co. Pro vše, co se psem hodláme dělat, je důležitá hlavně motivace,“ říká Martinů.
To je v souladu s výcvikem založeným na kladném přístupu, nicméně Michaela Martinů rozlišuje několik jejich typů v závislosti na tom, jakou disciplínu bude provozovat. „Motivací jsou nejčastěji míčky, pešky a pamlsky. Na obraně je pro psy motivací figurant, na záchranařině pískací nebo tahací hračka, na stopě pamlsky,“ popisuje rozmanitou škálu chovatelka.
Stěžejní je legrace
Úplným základem výcviku, a to jakéhokoliv, včetně toho pozitivního, který musí být ale plný důslednosti, musí být zábava. Musí však být správně nastavena tak, aby nedošlo k nežádoucímu vývoji. „Boxer je pes pro každou legraci, a když se výcvik dobře vysvětlí, je pro něj největší motivací hra s páníčkem. Pokud boxer výcvik nepochopí, dělá si při něm legraci z majitele. Legrace je tedy při výcviku boxerů všudypřítomná, ale je jen na nás, jak se zachováme a jestli bude mít pes legraci s námi, nebo z nás,“ uzavírá chovatelka.
FOTO KREDIT: Michal Opočenský
