Strach je pro lidi přirozený a každý se bojí něčeho trochu jiného. Zatímco někoho děsí pavouci, výšky nebo stísněné prostory, někdo se bojí psů. Často se tento druh strachu objevuje u dětí, které ještě nemají svět dokonale prozkoumaný a neznají všechny souvislosti. Jak v takovém případě postupovat a jak jim pomoci se tohoto strachu zbavit? O tom jsme si povídali s lektorkou Psí akademie Dance and Jump Hanou Maršálovou.
Z čeho může pramenit dětský strach ze psů?
Nikdo nejsme stejný. Každý si neseme při narození do života nějaký svůj charakter, což znamená i různou dávku sebevědomí, odvahy i bázlivosti. A jak jde čas, získáváme různé zkušenosti. Někdo se může leknout, že na něj nečekaně u plotu zaštěkal pes, po někom se mohl dokonce pes ohnat a jiný zná psy zase jako bezvadné kamarády, se kterými chodí na procházku nebo se s nimi tulí na gauči. Takže to, jaký budeme mít vztah ke psům, zda pozitivní nebo negativní, ovlivňuje charakter člověka a zkušenosti, které jsme během života získali.
Měli by se rodiče pokoušet tento strach překonat nebo by měli nechat situaci přirozený vývoj?
Rodiče hrají klíčovou roli při rozvoji vztahu dětí nejen ke psům, ale ke všem zvířatům. Děti přirozeně napodobují chování svých rodičů, a ti jsou proto nejlepším pomocníkem pro to, aby se děti naučily, jak se psů nebát a jak se k nim chovat. Bude-li rodina dokonce nějakého psa vlastnit a třeba i cvičit, získá dítě tyto dovednosti tím nejpřirozenějším způsobem. Naopak budou-li se rodiče psů bát, dětem s největší pravděpodobností bude chybět vzor, který ukáže, že tento strach není vždy oprávněný. V takovém případě vlastně ani neproběhne socializace dítěte na psa.
Jak postupovat v případě, že se i sami rodiče psů bojí?
Pokud se rodiče bojí psů, doporučuji obrátit se na zkušeného člověka (například trenéra psů nebo chovatele) a požádat ho o pomoc. Myslím, že každý trenér rád uvidí, že se svým strachem rodina bojuje, a velice rád a ochotně bude asistovat a vysvětlovat, jak se ke psovi chovat. Naučí je číst z řeči jeho těla, a rodina tak lépe všemu porozumí. Určitě nedoporučuji, aby se o to rodiče, kteří se psů bojí, pokoušeli sami.
Je dobré vystavovat děti kontaktu se psy, i když se jich bojí?
Určitě ano, ale nenásilnou a pozvolnou cestou. Je důležité nechat dítěti možnost zvolit si, jak moc se chce k pejskovi přiblížit, zda se ho chce dotknout nebo mu nabídnout pamlsek. Určitě doporučuji častější kontakt s pejskem, nespěchat a snažit se vyřešit strach dítěte při prvním kontaktu. Vše by mělo probíhat pod dozorem někoho zkušeného a zvolit pro seznamování s dítětem vhodného pejska. Spíše klidnějšího jedince, co má děti rád, jeho velikost přitom nehraje roli.
Jak postupovat v případě, že v domácnosti žije pes a dítě se ho bojí?
V takové domácnosti už zpravidla došlo ve vzájemném vztahu pes – dítě k nějakému narušení. Pes například obtěžuje dítě skákáním nebo štípáním nebo dítě něco udělalo psovi a pes to dítěti vrátil a podobně. Tady se musí postupovat individuálně dle konkrétního případu, ale vždy to obnáší vytyčení pravidel (výcvik) pro psa a trpělivá práce s dítětem. S řešením situace by se určitě nemělo otálet, protože nechceme, aby tento stav eskaloval nějakým dalším incidentem mezi psem a dítětem a strach ze psa se v dítěti prohluboval a upevňoval.
Lze strach ze psů překonat například pomocí knih či obrázků nebo se vyplatí jen osobní kontakt se zvířetem?
Trocha teorie může být nápomocná a obrázky a povídání o pejscích mohou nastartovat zvědavost dítěte a touhu poznat zvíře naživo. Setkání je však ještě lepší. Dítě potřebuje vidět, jak pejsek reaguje a na co reaguje. Uvidí ho skákat, běhat, štěkat, jíst z misky a to vše mu pomůže zbavit se strachu. Může s ním i více komunikovat, může ho zkusit pohladit, mluvit na něj, dát mu piškot, a díky těmto interakcím bude dítě odvážnější a zkušenější. Postupem času se ze strachu stane euforie a nadšení.
Jakou roli v překonání strachu hraje starostlivost rodičů? Může přílišná starostlivost ovlivnit postoj dítěte k psům?
Starostlivost je dobrá vlastnost, ale musí se používat rozumně. Je skvělé být vždy dítěti nablízku, když je přítomen pes. Nikdy by se nemělo stát, že dítě a psa necháme spolu samotné, a to ani v případě, že jsou oba na sebe zvyklí. Podceňováním situace může dojít k nějakému konfliktu a nastartování strachu. Na druhou stranu pokud budou rodiče příliš starostliví, mohou strach ze psů u dítěte naopak vyvolat.
Jakou roli v odbourání strachu hraje věk dítěte? Platí, že čím dřív si vztah ke zvířatům najde, tím líp?
Jistě je skvělé, když dítě poznává psy již od raného věku, ale čemu já osobně věřím ještě víc, je „psí gen“. Tento výraz jsem začala používat, když v někom vidím talent na komunikaci a práci se psem. Takovému člověku zpravidla nechybí empatie a dívá se tak trochu psíma očima. Takový „psí gen“ může mít i člověk, který začal pejskařit až třeba jako dospělý. Naopak rezervovanost a obavy ze psů může někoho provázet celý život a nikdy jim zcela neporozumí.
Záliba Malajsijců ve zvířátkách chovaných jen pro radost je velká, takže se nemusíte bát do těchto končin vyrazit. Skvěle se tam najíte vy, i váš pes. Malajsijská kuchyně je vyhlášená pro svoje chutná a voňavá koření. Zažívání vašeho čtyřnohého kámoše...
Určitě jste si všimli, že každý pes si hraje jinak a každý proto také upřednostňuje jiné hračky. Jestli nevíte, co svému chlupáčovi pořídit pro zábavu, třeba vám pomůže náš malý průzkum.
V článku o tom, jak jsem Kulajdu léčila po otravě, jsem vám slíbila, že se rozepíšu o podávání prášků. Se psy je to na rozdíl od koček jednoduché. Většinou všechno zhltnou a nestarají se, co by mohlo být uvnitř. Vnímají chuť jen na povrchu a často ani...
Pořád ještě se mi honí hlavou myšlenka pořídit si nového psa. Udělala jsem si celkem jasno v tom, jak si ho vybrat. Nemám teď na mysli vzhled ani povahu psa, ale jeho původ. Rozhodně totiž nechci podporovat množírny psů.
Při výběru štěněte je potřeba brát ohled na několik zásadních věcí. Jsou tak samozřejmé, že nás paradoxně často ani nenapadnou.
Kulajdina falešná březost mě přivedla na myšlenku adopce. Ne pro mě, ale pro ni. Poslední dobou je sama doma častěji než dřív. Nudí se a přemýšlí o nesmyslech. Veterinář mi řekl, že ji mám přivést na jiné myšlenky. Jenomže venku pořád pršelo a ve městě...
Před nějakým časem jsem narazila na článek o zajímavém výzkumu, který uskutečnila Friederike Rangeová z vídeňské Univerzity veterinární medicíny. Nebojte se, žádné zvířátko při něm netrpělo.
Posledně jsem vám doporučila stříhat pejska doma, pokud nerad navštěvuje psí salóny. To se ale snadno řekne, že. Abych vám práci na vizáži vašeho chlupáče usnadnila, přidávám k dobru ještě moje vlastní zkušenosti s domácím stříháním. Třeba se vám můj...
Chtěli byste vycestovat se psem na Island? Pokud ano, raději se na to pečlivě připravte.
Když po mně chtěl veterinář vzorek Kulajdiny moči poprvé, nevěřícně jsem na něj vykulila oči a v duchu si říkala, jestli bych se neměla poohlédnout po doktorovi, který není blázen. Všiml si mého výrazu a dal mi potřebné instrukce:
Léto se blíží a já už pomalu rozmýšlím, kam na dovolenou. Vybírám si samozřejmě místa, na kterých můžu strávit příjemný týden i se psem. Kulajda je maličká a nejsou s ní problémy (až na to, že si často a ráda hraje na alarm). I přesto pokaždé pečlivě...
Posledně jsem vám slíbila, že se tu rozepíšu o tom, co mi řekne veterinář ke Kulajdině falešné březosti. Návštěva ordinace už proběhla a já mám pro vás od doktora Šímy a od výživáře Kváše odpovědi na nejzásadnější otázky:
