Strach je pro lidi přirozený a každý se bojí něčeho trochu jiného. Zatímco někoho děsí pavouci, výšky nebo stísněné prostory, někdo se bojí psů. Často se tento druh strachu objevuje u dětí, které ještě nemají svět dokonale prozkoumaný a neznají všechny souvislosti. Jak v takovém případě postupovat a jak jim pomoci se tohoto strachu zbavit? O tom jsme si povídali s lektorkou Psí akademie Dance and Jump Hanou Maršálovou.
Z čeho může pramenit dětský strach ze psů?
Nikdo nejsme stejný. Každý si neseme při narození do života nějaký svůj charakter, což znamená i různou dávku sebevědomí, odvahy i bázlivosti. A jak jde čas, získáváme různé zkušenosti. Někdo se může leknout, že na něj nečekaně u plotu zaštěkal pes, po někom se mohl dokonce pes ohnat a jiný zná psy zase jako bezvadné kamarády, se kterými chodí na procházku nebo se s nimi tulí na gauči. Takže to, jaký budeme mít vztah ke psům, zda pozitivní nebo negativní, ovlivňuje charakter člověka a zkušenosti, které jsme během života získali.
Měli by se rodiče pokoušet tento strach překonat nebo by měli nechat situaci přirozený vývoj?
Rodiče hrají klíčovou roli při rozvoji vztahu dětí nejen ke psům, ale ke všem zvířatům. Děti přirozeně napodobují chování svých rodičů, a ti jsou proto nejlepším pomocníkem pro to, aby se děti naučily, jak se psů nebát a jak se k nim chovat. Bude-li rodina dokonce nějakého psa vlastnit a třeba i cvičit, získá dítě tyto dovednosti tím nejpřirozenějším způsobem. Naopak budou-li se rodiče psů bát, dětem s největší pravděpodobností bude chybět vzor, který ukáže, že tento strach není vždy oprávněný. V takovém případě vlastně ani neproběhne socializace dítěte na psa.
Jak postupovat v případě, že se i sami rodiče psů bojí?
Pokud se rodiče bojí psů, doporučuji obrátit se na zkušeného člověka (například trenéra psů nebo chovatele) a požádat ho o pomoc. Myslím, že každý trenér rád uvidí, že se svým strachem rodina bojuje, a velice rád a ochotně bude asistovat a vysvětlovat, jak se ke psovi chovat. Naučí je číst z řeči jeho těla, a rodina tak lépe všemu porozumí. Určitě nedoporučuji, aby se o to rodiče, kteří se psů bojí, pokoušeli sami.
Je dobré vystavovat děti kontaktu se psy, i když se jich bojí?
Určitě ano, ale nenásilnou a pozvolnou cestou. Je důležité nechat dítěti možnost zvolit si, jak moc se chce k pejskovi přiblížit, zda se ho chce dotknout nebo mu nabídnout pamlsek. Určitě doporučuji častější kontakt s pejskem, nespěchat a snažit se vyřešit strach dítěte při prvním kontaktu. Vše by mělo probíhat pod dozorem někoho zkušeného a zvolit pro seznamování s dítětem vhodného pejska. Spíše klidnějšího jedince, co má děti rád, jeho velikost přitom nehraje roli.
Jak postupovat v případě, že v domácnosti žije pes a dítě se ho bojí?
V takové domácnosti už zpravidla došlo ve vzájemném vztahu pes – dítě k nějakému narušení. Pes například obtěžuje dítě skákáním nebo štípáním nebo dítě něco udělalo psovi a pes to dítěti vrátil a podobně. Tady se musí postupovat individuálně dle konkrétního případu, ale vždy to obnáší vytyčení pravidel (výcvik) pro psa a trpělivá práce s dítětem. S řešením situace by se určitě nemělo otálet, protože nechceme, aby tento stav eskaloval nějakým dalším incidentem mezi psem a dítětem a strach ze psa se v dítěti prohluboval a upevňoval.
Lze strach ze psů překonat například pomocí knih či obrázků nebo se vyplatí jen osobní kontakt se zvířetem?
Trocha teorie může být nápomocná a obrázky a povídání o pejscích mohou nastartovat zvědavost dítěte a touhu poznat zvíře naživo. Setkání je však ještě lepší. Dítě potřebuje vidět, jak pejsek reaguje a na co reaguje. Uvidí ho skákat, běhat, štěkat, jíst z misky a to vše mu pomůže zbavit se strachu. Může s ním i více komunikovat, může ho zkusit pohladit, mluvit na něj, dát mu piškot, a díky těmto interakcím bude dítě odvážnější a zkušenější. Postupem času se ze strachu stane euforie a nadšení.
Jakou roli v překonání strachu hraje starostlivost rodičů? Může přílišná starostlivost ovlivnit postoj dítěte k psům?
Starostlivost je dobrá vlastnost, ale musí se používat rozumně. Je skvělé být vždy dítěti nablízku, když je přítomen pes. Nikdy by se nemělo stát, že dítě a psa necháme spolu samotné, a to ani v případě, že jsou oba na sebe zvyklí. Podceňováním situace může dojít k nějakému konfliktu a nastartování strachu. Na druhou stranu pokud budou rodiče příliš starostliví, mohou strach ze psů u dítěte naopak vyvolat.
Jakou roli v odbourání strachu hraje věk dítěte? Platí, že čím dřív si vztah ke zvířatům najde, tím líp?
Jistě je skvělé, když dítě poznává psy již od raného věku, ale čemu já osobně věřím ještě víc, je „psí gen“. Tento výraz jsem začala používat, když v někom vidím talent na komunikaci a práci se psem. Takovému člověku zpravidla nechybí empatie a dívá se tak trochu psíma očima. Takový „psí gen“ může mít i člověk, který začal pejskařit až třeba jako dospělý. Naopak rezervovanost a obavy ze psů může někoho provázet celý život a nikdy jim zcela neporozumí.
Každý pes má tendenci tak trošku „machrovat“. Občas se snaží někoho zahnat, prohnat nebo vyhnat. Nezáleží na rase, má to v sobě každý – jde totiž o pozůstatky chování, které bylo kdysi nezbytné, aby přežil. Chránil své území a své postavení vlastně...
Posledně vám Lukáš slíbil více detailů o nastavení fotoaparátu a o jeho režimech. A protože sliby se mají plnit, v následujícím článku vám vysvětlí, co znamenají jednotlivá záhadná písmenka a čísla a jak ovlivní výslednou fotografii:
Cestovat se psem v letadle je o něco složitější, než klasická doprava na zemi. Může se ale stát, že vlak, autobus nebo auto budou pro dosažení vámi zvolené destinace úplně nevhodné. Pak máte několik možností, jak dostat svého psa do oblak.
Podle některých sociologů si člověk vypěstoval žárlivost ruku v ruce s vývojem vztahů ve společnosti, jak ji známe. Váže se výhradně na romantický nebo sexuální vztah dvou lidských bytostí. Proto někteří vědci tvrdí, že pes nežárlí, že jen přirovnáváme...
Minule nám Lukáš předal pár rad, které nám pomohou s výběrem vhodného fotoaparátu. Tentokrát nám vysvětlí, co a jak bychom si na své hračce měli nastavit.
Když vyrážíte se psem na delší cestu, není na škodu předem zvážit, který dopravní prostředek je pro vás oba nejvhodnější. Snad vám aspoň maličko pomůžu s výběrem. Posledně jsem se podívala na zoubek vlakům, tentokrát se zaměřím na autobusy.
Zatímco my řešíme, jestli nám pro cestování se psem vyhovuje víc tramvaj, nebo autobus, v Hongkongu do většiny dopravních prostředků zvířata vůbec nesmí. Naštěstí pro tamní pejskaře se teď po ulicích začal prohánět speciální psí spoj.
Otázka čím nejlépe fotit psy je jednoduchá a složitá zároveň. Proto na ni můžete dostat buď jednodušší, nebo složitější odpověď. O tom, jaké zařízení si vybrat a proč, pro vás Lukáš napsal další článek z našeho seriálu o focení psů.
Chystáte se na delší výpravu a nevíte, jestli zvolit vlak, autobus nebo třeba letadlo? Připravila jsem pro vás několik článků, které by vám mohly pomoct s výběrem. Shrnují základní pravidla platná pro cestování se zvířaty v hromadných dopravních...
Už dávno nemusíte nechávat své psy doma, když se rozhodnete strávit dovolenou na vodě. Mám pro vás pár postřehů, které se vám mohou hodit, pokud se chystáte vzít čtyřnohého šílence do raftu nebo kánoe. Zeptala jsem se na zážitky mé kamarádky Veroniky,...
Můžete mít sebekrásnějšího psa, ale když ho na snímku bude obklopovat špatně zvolené pozadí, dobrou fotku neuděláte. Váš načechraný bišonek mezi pytli od granulí a starými ponožkami nikoho neoslní, stejně jako černá šmouha v křoví pod hvězdným nebem...
Jestli letos plánujete venčit svého psa na pláži a nejen to, kromě článku Se psem k moři by se vám mohlo hodit také cestovní pojištění. Pojistka vám pomůže pokrýt náklady na nečekané nehody na cestách, jako jsou úrazy, nemoci a podobně.
