Jak na psa a dítě v jedné domácnosti

O tom, jak připravit psa na příchod miminka už jsem psala. Jak ale postupovat, když si pořizujete psa do domácnosti, kde už máte dítě? Aby nedošlo k žádné, byť sebemenší katastrofě, nebo se pes netrápil, je třeba držet se pár jednoduchých pravidel a rad.

Některá plemena jsou svou povahou k dětem vhodnější, některá zase zcela nevhodná. Na to byste měli myslet už při vybírání pesana a nedat tolik na vzhled, jako na jeho povahu. Ideální pak je, pokud pejsek už od malička vyrůstá s dětmi a je na ně zvyklý. Případně se poradit s chovatelem, jaké ze štěňátek reaguje na děti nejlépe. Na návštěvy k chovateli nejlépe chodit i s ratolestí a sledovat jejich interakci. Chovatel vám také může poradit, na co si u konkrétního pejska dát pozor. Pokud si psa pořizujete z útulku, informujte se dobře o jeho povaze a vztahu k dětem, případně si nechte doporučit pejska, u kterého jsou si jistí, že problém s dětmi nemá.

Je dobré dítě připravovat na příchod nového čtyřnohého člena rodiny už předem. Povídat mu o tom, jaké to bude, až bude doma a co vše se změní. Vždy ale mějte na paměti, že pejska pořizujete sobě, ne dítěti. To samozřejmě může mít povinnosti úměrné svému věku a dovednostem, ale za zvíře a jeho zaopatření máte vždy zodpovědnost vy, stejně jako za dítě.

U starších dětí bude soužití s novým členem rodiny samozřejmě jednodušší. Ty už chápou, že jde o živou bytost a rozlišují, co je dobře a co špatně, všelicos jim už vysvětlíte. U menších dětí to bude chtít hodně trpělivosti a důslednosti v dodržování pravidel - pejska netaháme, na pelechu ho necháváme být nebo že mu nesaháme do misky s jídlem. Pravidla jsou potřeba nastavit i psovi, jako že dětské hračky hafanovi nepatří, nebude jíst dětem z ruky a podobně. Je velmi důležité, aby zvíře mělo doma vždy nějaké místo, kde bude mít od dítěte klid. Minimálně by tak měl fungovat právě jeho pelech. 

Všímejte si také jeho signálů a učte to i dítě. Pes nikdy nekousne bez varování. Na vás je sledovat a zavčasu reagovat - dítě okřiknout, chytit za ruku, odnést od psa, zkrátka cokoliv je v dané situaci adekvátní. Dítěti pak nezapomeňte vysvětlit, proč jste se tak zachovali, i když půjde o batole. Naučte ho také vnímat alespoň ten nejzákladnější signál - vrčení. Sklopení uší, grimasu v obličeji, naježení nebo postavení těla, děti možná ještě “číst” nedokážou, tomuto ale porozumí i ve velmi útlém věku. Pokud budete důsledně vysvětlovat, v jakém momentě mají pejska nechat být, rychle se tím začnou řídit.

Nikdy nenechávejte psa a dítě samotné bez dozoru. U těch menších je to samozřejmost, u větších je to potřeba také, a to minimálně do doby, než si jste chováním dítěte a psa naprosto jistí. Abyste utužili vztah mezi dítětem a psem, můžete ho nechat (pod dozorem) chlupáče krmit. To, že láska prochází žaludkem, neplatí snad u nikoho tolik jako u psů. 

Byli jste už v této situaci? Povedlo se vám vše lehce vysvětlit a nastavit pravidla, nebo to dalo spoustu práce? A s kým to bylo jednodušší, se psem, nebo s dítětem?