Způsobů, jak se naučit něčemu novému, je mnoho. Jedním z nejpříjemnějších, jak pro psa, tak pro majitele, je pozitivní motivace. Díky ní se pejsek jednoduše a příjemně naučí novým kouskům a zároveň se tak rozvíjí vzájemný sociální vztah mezi zvířetem a člověkem. Na podrobnosti ohledně výchovy pomocí pozitivní motivace jsme se ptali lektorky Psí akademie Dance and Jump Hanky Maršálové.
V čem pozitivní motivace spočívá? Jaká je definice tohoto stylu výchovy?
Principem pozitivní motivace je zadání jednoduchého a snadno splnitelného úkolu, po kterém následuje pochvala nebo jiná odměna. Tento proces vede k další nadšené spolupráci a dychtivosti po novém úkolu a pochvale nebo jiné odměně. Úkoly mohou být postupem času náročnější, ale vždy by měly být nastaveny tak, aby je pes byl schopen splnit, protože je již chápe z předchozí práce. Úspěšnost psa by se vždy měla pohybovat kolem 80 procent. Vždyť i nás lidi potěší, když se nám něco daří, a vždy máme chuť v takové činnosti pokračovat a rozvíjet se. Proč by to zrovna u psů či jiných tvorů mělo být jinak?
Jakou roli hraje při výchově nebo výcviku psa motivace a co by jí mělo být?
Motivací rozumíme vše to, po čem pes touží. Může to být pamlsek, hračka, pochvala, vypuštění z vodítka, tedy svoboda, proběhnutí tunelu, milé podrbání za uchem, ale i třeba háravá fena atd. Je pouze na nás, jak šikovně zapojíme motivaci do výcviku. Měli bychom jí však věnovat velkou pozornost a rozvíjet ji. Je to stavební kámen naší spolupráce.
Kdy je vhodné s výchovou pomocí pozitivní motivace začít?
Začít bychom měli už od štěňátka. Za každou činnost, která se nám líbí, bychom měli psa pochválit, podrbat, dát mu dobrůtku a hlavně mu nabídnout společnou hru a zábavu. To vše rozvíjí náš sociální vztah. Neměli bychom ale přeceňovat sílu pouhého pamlsku a měli bychom věnovat více pozornosti hlavně hře. A i když se vám zdá, že váš pes není na hry stavěný, tak buďte trpěliví, brzy se to může změnit. Nezapomeňte také, že každá motivace má odlišný efekt. Pamlsek psa zklidňuje, hračka povzbuzuje a zrychluje. Druh motivace si tedy můžeme zvolit i podle charakteru psa.
Hodí se pozitivní motivace pro každého psa?
Jednoduše řečeno ANO, pozitivní motivace je vhodná pro každého psa. Otázkou ale zůstává, zda se spolehnout čistě na pozitivní motivaci. Dnes mnoho lidí tvrdí, že se svým psem cvičí čistě pozitivní metodou, ale stačí se chvíli zadívat a zjistíte, že čistě pozitivní metoda snad ani neexistuje. Musíme si uvědomit, co všechno může našeho psa negativně ovlivnit. A to nemluvím hned o cílených trestech. Stačí se jen zamyslet nad naším běžným soužitím. Každý den na psa nějak negativně působíme - můžeme něco jíst a on nás pozoruje a tečou mu sliny, odcházíme z domova bez něj nebo například věnujeme pozornost jinému psovi. To jsou drobné negativní věci, které nám naopak při práci se psem mohou pomoci, neboť ho lehce alarmují a inspirují víc si užívat toho pozitivního: naší přítomnosti, pozornosti, svobody, žrádla. Vždyť bez černé není bílé.
Dá se metoda pozitivní motivace použít za každé situace?
Některé pro psa obtížné situace – například strach nebo agresi – lze s použitím pouze pozitivní motivace zvládnout obtížně, nebo se nedají zvládnout vůbec. Uvedu třeba běžnou situaci, kdy pes na vodítku vzrušeně štěká na jiného psa. V této situaci není možné použít pamlsky ani hračku, protože o ni nestojí, jeho vzrušení je totiž silnější. Můžeme to vyřešit způsobem, že vyslovíme “ne”, psa fyzicky otočíme zády k podnětu a fixujeme, dokud necítíme uklidnění. Tento způsob je efektivní a pes se velice brzy naučí respektovat slůvko “ne”, neboť ví, že by si zuřivým štěkotem omezil možnost kontroly situace.
To už ale není pozitivní motivace, že?
Ne, není. Psovi se nelíbí, že ho omezujeme v rozhledu, ale ve finále je do budoucna pro něj daleko příjemnější nechat situaci vyhodnotit páníčka a respektovat jeho slova, kdy “ne” znamená “ne”, a kdy “štěkej” znamená “štěkej”. Takže nebuďme pokrytci a nazývejme pozitivní motivací jen to, co je pozitivní, a nebojme se vyslovit slovo negativní.
Jak je to u pozitivní motivace s důsledností?
Důslednost je nesmírně důležitá, obzvláště v komunikaci. Je nutné být přesný ve správném a včasném označení žádaného chování psa. Správným označením je myšleno jen to chování, které chceme naučit. Musíme dbát na to, aby si pes nespojil hned několik činností dohromady (např. pes si sedá tak, jak chceme, ale při tom zvedá jednu packu, což nechceme). Načasování pochvaly nebo pozitivního slůvka “ano”, nebo např. “yes”, příp. klikr, by mělo být ihned, jakmile je pes úspěšný. Odměna či pamlsek pak následuje neprodleně po označení správného chování. Je nutné být pozorný i na hodnotu odměny, která by měla být pro psa skutečně odměnou a pes by o ni měl usilovat. Chybou je pamlsek, o který pes moc nestojí, nebo hračka pro psa, který není hravý. Výcvik nebude fungovat ani v případě, kdy se špatně označí správné a žádoucí chování nebo když se chybně označí odměna a její hodnota. Jestliže se označení a odměna špatně načasují, pes nechápe, za co odměnu dostal a požadované chování nezopakuje. Při špatně nastavené hodnotě odměny nevzniká zájem s námi spolupracovat, nebo zájem o práci rychle opadá.
Jde pouze za pomoci pozitivní motivace vychovat psa tak, abychom se na něj mohli za každé situace spolehnout?
Na sto procent se nemůžete spolehnout ani sami na sebe. Pomocí pozitivní motivace se tomu můžeme hodně přiblížit. Podle mě je to nejefektivnější způsob výcviku, ale jak už jsem říkala, pouze čistá pozitivní motivace neexistuje, ovšem pozitivní způsob práce se psem musí být základem každého výcviku.
Nebudeme mít pak problém v situaci, kdy potřebujeme, aby pes fungoval, ale nejsme třeba v jeho blízkosti nebo nemáme možnost ho odměnit?
Naopak, pomocí pozitivní motivace dosáhneme skvělých pracovních výsledků. Je třeba si uvědomit, že pozitivní motivace neznamená cvičit se psem a při tom držet hračku nebo pamlsek v ruce. Na začátku ano, ale později už využíváme nepřímé odměny. To znamená, že odměnu máme mimo pracovní plochu, a i intervaly odměn systematicky prodlužujeme. Vlastně učíme psa chápat, že o odměnu nepřichází, jen ji v tuto chvíli nevidí. Situaci, kdy u psa nejsme, nebo jsme k němu otočeni zády, můžeme cvičit například pomocí zrcadla. Brzy zjistíme, že většinu cviků lze pomocí pozitivní motivace naučit.
Neměla by být pro psa největší odměnou naše spokojenost? Nemělo by základem výchovy tedy být budování pevného a důvěrného vztahu mezi námi a nastavování jasných hranic?
Ano, odměnou by to být mělo, ale nejdříve takový funkční vztah musíme vybudovat. Bylo by velmi naivní si myslet, že pejsek nás bude bezmezně ve všem poslouchat jen proto, že si to přejeme. Bez trpělivého přístupu, komunikace a motivace budeme žít se svým psem jen vedle sebe, nikoliv spolu.
Tím nejznámějším a nejrozšířenějším kočičím plemenem ve světě je bezesporu perská dlouhosrstá kočka. Mimo jiné pro její velmi vyrovnanou a přítulnou povahu. Péče o její srst je ale dosti náročná.
Strávit několik dní mimo civilizaci - v lese, na hřebenech hor - daleko od ruchu měst, v divoké přírodě a ideálně se svým psem. Pomyslný návrat k přírodě je trendem, který se nevyhnul ani světu domácích mazlíčků. Co je ale vlastně na divočině tak...
Rozhodnutí pořídit si domácího mazlíčka neznamená pouze koupit mu potřebné věci. Jedná se o změnu v chodu celé rodiny a jejího denního rytmu. Musíme počítat s tím, že každé zvíře má svá specifika a je jedinečné, proto bychom měli mít na paměti, že mu...
Možná si říkáte, že naše země je malá, ne tak bohatá na přírodu nebo hory jako u našich sousedů. Přesto se u nás ale před nedávnem konal už 22. ročník Šediváčkova longu - jednoho z nejtěžších závodů psích spřežení na dlouhé vzdálenosti v Evropě. Víte,...
Je jistě bez pochyb, že labrador patří mezi ta nejznámější a nejoblíbenější psí plemena. Může za to jeho mimořádná všestrannost, přizpůsobivost, inteligence a oddanost. Podobně jako britská krátkosrstá kočka tak dokáže být i labradorský retrívr...
I u jednotlivých hlodavců najdme plemena, která jsou u chovatelů více oblíbená. Jedním takovým je americký teddy, typický svou zvláštní strukturou srsti, která mu propůjčuje vzhled plyšového medvídka.
Britská krátkosrstá kočka je bezesporu tím nejoblíbenějším kočičím plemenem nejen u nás, ale i ve zbytku Evropy. Může za to nejen její vzhled malého plyšového medvídka, ale i mírná bezproblémová povaha.
Věděli jste, že mezi naše smysly patří i vnímání magnetického pole? Zatímco u nás tato schopnost již téměř vymizela, psi ji stále mají a využívají ji každý den. Víte k čemu?
Pokud jste si všimli, že si váš chlupáč nadměrně olizuje či okusuje tlapky, neměli byste to nechat být jen tak. Příčin může být hned několik. Ať už jde o psychický problém, alergii, kvasinky nebo jiný problém, situaci je třeba řešit.
Spousta milovníků králíků si plemeno vybírá hlavně podle jeho vzhledu. Čím rozkošnější, tím lepší. Možná ale netuší, že v přírodě žije určitý druh z řádu zajícovců, kterému se co do roztomilosti vyrovná jen málokterý domácí králík. Stejně jako kdysi...
Pokud jste se rozhodli pořídit si čistokrevnou kočku, stále před sebou máte hodně otázek. Jaké plemeno vybrat? Kočku, nebo kocoura? Kotě, nebo dospěláka? Jen pokud vše pečlivě zvážíte, získáte toho pravého společníka právě pro vás.
Většina majitelů považuje doma chovaná zvířata za plnohodnotné členy rodiny. A rok od roku do nich investuje více a více peněz. Jen za krmivo pro psy a kočky Češi utrácejí ročně kolem osmi miliard korun. Byznys kolem domácích mazlíčků zažívá vedle...
