Smíšená domácnost aneb Jak se žije s kočkou a psem pohromadě
Vztahy mezi kočkou a psem bývají všelijaké. Někteří jsou parťáci na život a na smrt, jiní úhlavní nepřátelé. Tady je příběh naší smečky, kterou si prošly všelijaké charaktery, ale vždy jsme se nějak sžili.
Všechno začalo, když k nám domů přišla první kočka. Ta Kočka, o které jsem vám psala. Svéhlavá, dominantní bytost, co bere kočičí čest smrtelně vážně. A pak přišla Roxy. Dvouměsíční ztřeštěné štěně z množírny. Až časem se ukázalo, že je to pěkně dominantní potvůrka s vrozenou bázlivostí a loveckým pudem. No, nejlepší kamarádky z nich nebyly. Roxy Kočku honila, ta ji na oplátku provokovala, ale dokázaly vedle sebe žít celkem v klidu, tolerovaly se.
Pak přišel Pantalaimon. Krásný černý dvouměsíční kocourek s trojúhelníkovou hlavou. Třeštiprdlo, v depozitu přezdívaný Kryštof (Kolumbus) pro jeho zvědavost a dobrodružnou povahu. Když jsem domů přinesla tuhle neřízenou střelu, Kočce bylo kolem tří let, Roxy zhruba dva. Kočka jeho příchod brala jako velezradu a ke kocourkovi se chovala s naprostým opovržením a znechucením. První den se urazila a utekla z domova, vrátila se až po dvou dnech, špinavá a s pokorným výrazem. Jak já se o ni bála! I potom všechny jeho pokusy o spřátelení ignorovala a raději trávila čas venku.
Zato z Roxy a Pantíka se stali úžasní nerozluční parťáci. Trávili spolu veškerý čas. Odpočívali spolu, hráli si spolu, prali se spolu... Dokonce vytvořili kooperaci při krádežích jídla, kdy ho kocour shazoval z linky, fenka dole trhala obaly a spolu se pak dělili o kořist. Pantalaimon s námi bohužel nebyl dlouho, nedožil se ani roku a stejně jako všichni jeho sourozenci podlehl FIP infekci.
Roxy jeho odchod nesla hodně těžce, proto jsme celkem rychle přivítali nového člena - půlročního pejska Aríška. Je to takový rozvrkočený nejistý ňouma s opatrovnickými sklony. S Kočkou měl snahu se přátelit, ta jeho zájem sice nesdílela, ale doma ho akceptovala. Roxy konečně měla na kom uplatňovat svoji dominanci a Aran se zas měl o koho starat.
Pak od nás odešla Roxy a zůstal jen Aran s Kočkou. Když je nikdo nerušil svou dominancí a honěním, ti dva se spolu celkem sblížili. Ne sice tak jako Pant s Roxy, ale doma zavládl naprostý klid. Velmi rychle si mezi sebou nastavili hranice (rozuměj Aran po pár kočičích fackách pochopil, kdy má Kočku nechat na pokoji) a brzy jsem je začala vídat ležet spolu na gauči nebo v posteli. Kočka dokonce snesla i nějaké to psí olíznutí. Hra se psem je stále pod Kočky důstojnost, ale i když by to nikdy nepřiznala, náklonnost, která by šla nazvat přátelstvím, k tomu psímu ňoumovi cítí.
No a jelikož jsme zřejmě stále neměli těch sociálních mezidruhových experimentů dost, pořídili jsme si ještě mládě dvounohé. To v Aríškovi probudilo jeho pečovatelské sklony. Stačilo sebemenší kňournutí, aby okamžitě přiběhl, veškerou mou manipulaci s dcerou ostražitě sledoval, vždy připraven zakročit. Pláč doprovázel kňučením a snahou ji utěšit, což se samozřejmě neobešlo bez jejího olizování.
S Kočkou to bylo složitější. Ta se sice tvářila že se nic neděje, rozhodla se ale dělat, že dcera prostě neexistuje. Až tak po měsíci k ní sem tam opatrně, a hlavně nenápadně čuchla, až jsem ji jednou přistihla ležet s ní v postýlce. Nutno dodat, že dcerka byla mimino velmi klidné a tiché, takže ani Kočka nakonec neměla větší problém ji přijmout a začít akceptovat jako člena rodiny.
Další zvrat přišel, když se dcerka začala hýbat. Aran byl v první linii a bylo nutno oba naučit, co si k sobě můžou a nemůžou dovolit. Kočka tuhle lekci zvládla sama. Nikdy neměla problém vyjádřit, když se jí něco nelíbilo, a pořádek si tak sjednávala sama. Ani s dcerou to nebylo jinak. Pár šrámů na ručičce ji naučilo líp, než bych to zvládla já, že na Kočku musí jít pomalu, a poznat, kdy ji může hladit a kdy ji nechat být.
Nyní, troufám si říct, mají všichni členové naší domácnosti jasně stanovené hranice a pozice v rodině. Žijeme spolu v klidu a spokojeně, těšíme se ze vzájemné společnosti. Já už se jen těším, jaké změny ještě čas přinese a jaké nové členy smečky k nám osud zanese. Jak početnou smečku máte doma vy a jak se vám podařilo se vzájemně sžít?
Léto je tu a s ním i období dovolených. Pokud se na cestu vydáte se svým čtyřnohým miláčkem, nesmíte mu zapomenout zabalit pár nezbytných věcí. Pokusím se shrnout praktické rady a věci, které by v tašce pro pejska neměly chybět.
Většina z nás využívá výhodných velkých balení granulí. Jak je ale doma delší dobu uchovávat, aniž by klesla jejich kvalita? Proč pak kupovat drahé kvalitní granule, kdybychom je skladováním znehodnotili?
Už jste ji viděli? Kočku, která vypadá jak vystřižená z hororu? Lykoi je nové kočičí plemeno připomínající svým vzhledem vlkodlaka. Pod děsivou maskou se ale skrývá inteligentní přátelská kočka se psí povahou.
Mají čtyři nohy, huňatou srst a neumí mluvit. Přesto mají desetitisíce fanoušků. Řeč je o pejscích. Přesněji o chlupáčích, kteří se díky svým pánům stali hvězdami českého Instagramu. Pojďme si společně ty nejzajímavější představit.
Chystáte se na dovolenou do Chorvatska a svého psího parťáka nechcete nechat doma? Vezměte ho s sebou! Poradím vám, které pláže navštívit, abyste si moře užili všichni.
Tuto mohutně vypadající modrou krátkosrstou kočku lidé často zaměňují za tu britskou. Není se čemu divit, jsou si dost podobné vzhledem i povahou a v minulosti se spolu i křížily. Je to skvělý nenáročný společník s krásnou modrou srstí.
Věděli jste, že u nás existuje platforma pro pejskaře, kteří chtějí pomoct darováním psí krve nebo sami pro mazlíka takovou pomoc potřebují? Jak registr psích dárců krve funguje a kdo se může stát dárcem?
Pražský krysařík, nebo taky libeňský srneček, je nejmenším a nejstarším českým plemenem. V jeho malém tělíčku dřímá velký temperament. Je to velmi čilý a oddaný společník.
Manx, tedy manská kočka, je starobylé, přirozeně vzniklé plemeno žijící na ostrově Man jako lovec myší i oblíbený domácí mazlíček. K nevýraznému zevnějšku obyčejné domácí kočky působí jejich extrémně krátký, nebo dokonce téměř žádný ocas jako pěst na...