Při návštěvě některé z asijských zemí si nelze nevšimnout spousty volně se potulujících psů. Většina z nich je navíc ve zbídačeném stavu. Často jsou nemocní a nevrlí. Boj o přežití je pro ně každodenní záležitostí.Díky aktivitám a osvětě místních aktivistů se ale situace naštěstí pomalu mění k lepšímu.
Vždycky, když cestuji, zajímá mě to, jak se v té dané zemi dívají na chov domácích mazlíčků. A obecně, jak se tam se zvířaty zachází. Postavení koček, psů a hlodavců se v různých zemí značně liší, a tak se najde vždy něco, co mě překvapí. Dnes se podělím o zkušenost z Indonésie.
Aktuálně patří Indonésie k zemím, kde je mezi psí populací jeden z nejvyšších výskytů vztekliny. Týká se to především ostrovu Bali, kde potkáte psí chlupáče na každém rohu. Většina místních si jich nevšímá a ve většině případů je nemá ráda. Psi jsou zde na nejspodnějších příčkách sociálního žebříčku. Tomu odpovídá i zanedbaná péče o tyto indonéské oříšky.
Pro turisty jsou to „prašiví čoklové” a rovněž si jich příliš nevšímají. V průvodci se navíc dočtete, že kvůli riziku žloutenky se mazlení ani nedoporučuje. Reakce místních psů mohou být vzhledem k divokému životu na ulici nepředvídatelné.
Mne od podrbání odradily spíše blechy, které si v kožíšku hrdě nese každý druhý (možná úplně každý) z těchto chlupáčů. Nicméně v porovnání například se Srí Lankou, kde jsem se poprvé v životě setkala s útočícími psími smečkami, mi místní psi přijdou spíše klidnější až apatičtější.
Panuje tu jakási nepsaná dohoda o vzájemném smíru. Já tě nekousnu a ty mě nebudeš bít. Mír ovšem trvá jen do chvíle, než se něco stane. Například několik dní hladovějící pes ukradne od stánku nestřežené maso na špejli nebo vymete obětní košíček. V tu chvíli nemají místní obyvatelé daleko pro kámen nebo prak.
Pro mě scéna naprosto drásající mé pejskařské srdce. Přesto jsou boj o přežití a časté pranice jejich každodenní realitou. V Indonésii navíc stále provozují „krvavý sport“, kdy nechávají psa zápasit s kancem. Není divu, v indonéské tradici ani kultuře pes nehraje žádnou významnou roli.
Některé indonéské, konkrétně balijské, organizace začaly v posledních letech s očkováním a kastrací psů žijících na ulici, ale také se vzděláváním a osvětovými aktivitami směrem k veřejnosti. Díky finančním darům se daří situaci indonéských chlupáčů postupně zlepšovat. Osvěta bude ovšem ještě chvíli potřeba. Pokud se někdo z místních rozhodne psa chovat, obvykle ho má uvázaného na krátkém řetízku u svého domku či stánku.
Přesto zde na ulici míjíte zverimexy a nestačíte se divit, pro koho jsou asi určeny. Sem tam sice potkáte psa s obojkem, ale není v o moc lepším stavu než jeho soukmenovci bez páníčka. Ani západní turisté si sem své psy většinou nevozí kvůli zdejšímu bakteriálnímu prostředí nebezpečnému pro organismus jejich čtyřnohých miláčků. A tak stejně jako já hledají dočasnou náhradu za své psí lásky v obdarovávání potulných psů zbytky svých svačin.
Jaká je vaše zkušenost se psy při cestování do zahraničí?
Potkani jsou velmi čistotná zvířátka. Několikrát za den je můžete vidět, jak se olizují a svůj kožíšek tak udržují v perfektním stavu. Trpí, pokud jsou v nevyhovujícím prostředí, ačkoli v něm umí přežít. Spousta lidí si o nich myslí, že se rádi koupou....
Pro nás, oddané psí rodiče, často změny v našich životech zahrnují i psí parťáky. Navíc věci, které děláme, aby chlupáči zůstali šťastní a zdraví, často stejně působí i na nás samotné. Vděčíme jim tak za kvalitnější život, a to samé si zaslouží i oni...
Občas je fajn psí rutinu narušit nějakou zajímavou činností a co by mohlo být lepšího, než naučit pesana nějaký ten trik. Psi nudu nesnáší, i ten největší gaučák nějaké to rozptýlení uvítá. Tady máte pár tipů na kousky, které se svým chlupáčem můžete...
Cvičení jógy se psem neboli doga (odvozené od anglického slova “dog”) se stala populární především ve Spojených státech amerických, u nás se zatím tolik neprosadila. V čem spočívá a jaké jsou podle odborníků přínosy tohoto sportu?
Dříve bylo toto onemocnění srdce přisuzováno jen určitým čistokrevným plemenům. Dnes se už ale může vyskytnout i u kříženců. Další z nemocí, která nám připomíná, jak důležité jsou pravidelné preventivní kontroly u veterináře.
Podzim je tu v celé své kráse. Vyrazte se svým psím chlupáčem ven a užijte si ho. A pokud jste na vlastní kůži a kožich ještě nezkoušeli dogtrekking, canicross nebo třeba mushing a jeho různé sezónní podoby, vřele tyto sporty doporučuju i nesportovním...
Dny se ochlazují a je na čase začít naše venkovní chlupáče připravovat na zimu. Všechny kočky (ať už žijí venku, nebo tam jen chodí na vycházky) potřebují v tomto období naši zvýšenou pozornost.
S africkým Somálskem kupodivu nemá toto plemeno nic společného. Milovníky koček po celém světě přitahuje především jeho divoký vzhled a povaha výrazně zaměřená na člověka.
Již tento čtvrtek, 4.10.2018, celý svět oslaví Mezinárodní den zvířat. Svátek nám má připomínat, že zvířata jsou důležitou a neodmyslitelnou součástí našeho života. V posledních letech má také upozornit na potřebu zlepšení jejich práv a životních...
I když má kernteriér proslulé sebevědomí teriérů, je velmi přizpůsobivý a patří mezi ty poslušnější. Bývá skvělým společníkem a výborně poslouží i jako hlídač. Spokojený ovšem bude jen s dostatkem pozornosti a pohybu.
Malá psí plemena se v lecčems liší od těch velkých. Pokud chceme mít svého mini psíka zdravého a prosperujícího, musíme zohlednit jeho speciální potřeby i při výběru krmiva.
Každý zbožňuje štěňata. Kdo by je nemiloval, že? Jsou roztomilá, hravá a plná energie. Velmi často ale přehlížíme smutný fakt, že útulky jsou plné starších psích chlupáčů, kteří stejně tak jako ty malé psí kuličky čekají na svůj nový domov a pána,...
