Při návštěvě některé z asijských zemí si nelze nevšimnout spousty volně se potulujících psů. Většina z nich je navíc ve zbídačeném stavu. Často jsou nemocní a nevrlí. Boj o přežití je pro ně každodenní záležitostí.Díky aktivitám a osvětě místních aktivistů se ale situace naštěstí pomalu mění k lepšímu.
Vždycky, když cestuji, zajímá mě to, jak se v té dané zemi dívají na chov domácích mazlíčků. A obecně, jak se tam se zvířaty zachází. Postavení koček, psů a hlodavců se v různých zemí značně liší, a tak se najde vždy něco, co mě překvapí. Dnes se podělím o zkušenost z Indonésie.
Aktuálně patří Indonésie k zemím, kde je mezi psí populací jeden z nejvyšších výskytů vztekliny. Týká se to především ostrovu Bali, kde potkáte psí chlupáče na každém rohu. Většina místních si jich nevšímá a ve většině případů je nemá ráda. Psi jsou zde na nejspodnějších příčkách sociálního žebříčku. Tomu odpovídá i zanedbaná péče o tyto indonéské oříšky.
Pro turisty jsou to „prašiví čoklové” a rovněž si jich příliš nevšímají. V průvodci se navíc dočtete, že kvůli riziku žloutenky se mazlení ani nedoporučuje. Reakce místních psů mohou být vzhledem k divokému životu na ulici nepředvídatelné.
Mne od podrbání odradily spíše blechy, které si v kožíšku hrdě nese každý druhý (možná úplně každý) z těchto chlupáčů. Nicméně v porovnání například se Srí Lankou, kde jsem se poprvé v životě setkala s útočícími psími smečkami, mi místní psi přijdou spíše klidnější až apatičtější.
Panuje tu jakási nepsaná dohoda o vzájemném smíru. Já tě nekousnu a ty mě nebudeš bít. Mír ovšem trvá jen do chvíle, než se něco stane. Například několik dní hladovějící pes ukradne od stánku nestřežené maso na špejli nebo vymete obětní košíček. V tu chvíli nemají místní obyvatelé daleko pro kámen nebo prak.
Pro mě scéna naprosto drásající mé pejskařské srdce. Přesto jsou boj o přežití a časté pranice jejich každodenní realitou. V Indonésii navíc stále provozují „krvavý sport“, kdy nechávají psa zápasit s kancem. Není divu, v indonéské tradici ani kultuře pes nehraje žádnou významnou roli.
Některé indonéské, konkrétně balijské, organizace začaly v posledních letech s očkováním a kastrací psů žijících na ulici, ale také se vzděláváním a osvětovými aktivitami směrem k veřejnosti. Díky finančním darům se daří situaci indonéských chlupáčů postupně zlepšovat. Osvěta bude ovšem ještě chvíli potřeba. Pokud se někdo z místních rozhodne psa chovat, obvykle ho má uvázaného na krátkém řetízku u svého domku či stánku.
Přesto zde na ulici míjíte zverimexy a nestačíte se divit, pro koho jsou asi určeny. Sem tam sice potkáte psa s obojkem, ale není v o moc lepším stavu než jeho soukmenovci bez páníčka. Ani západní turisté si sem své psy většinou nevozí kvůli zdejšímu bakteriálnímu prostředí nebezpečnému pro organismus jejich čtyřnohých miláčků. A tak stejně jako já hledají dočasnou náhradu za své psí lásky v obdarovávání potulných psů zbytky svých svačin.
Jaká je vaše zkušenost se psy při cestování do zahraničí?
Jediné, co kočičí mrňousové opravdu potřebují, je jejich matka. Ne všichni mají ale takové štěstí, že ji mají. O takové kotěcí sirotky se pak musíme postarat sami, a to nejde bez speciálního mléka pro koťata. Víte ale, že není vhodné jenom pro ně?
Teriéři dokážou být pěkně svéhlaví a tvrdohlaví, to ale neplatí o tomto mini plemeni vzhledově velmi připomínajícího jorkšíra. Říká se, že australský teriér zdědil od teriérů jen ty nejlepší vlastnosti. Ačkoli největší oblíbenosti se těší v zemi svého...
Toto plemeno, vděčící za své jméno hlavnímu městu Turecka Ankaře (původně Angoře), je jedno z těch nejstarších. Možná dokonce nejstarší polodlouhosrsté plemeno vůbec. Přesto se do centra pozornosti dostalo až celkem nedávno.
Facebook i Instagram je plný zajímavých profilů ke sledování. Je jich tolik, že se v nich člověk lehce ztratí. Máte rádi kočky, ale nechcete jimi mít zahlcenou celou zeď? Vyberte si ty nejlepší. Tady je 5 nejzajímavějších a nejsledovanějších koček...
Většina z nás si dovolenou plánuje se psem. S kočkou to ale tak jednoduché není. Do kempu, penzionu ani hotelu ji s sebou nevezmeme. Jak ji tedy v době dovolené zaopatřit?
O psích hrdinech uslyšíte celkem často, jsou ale i kočky, které riskovaly vlastní životy, nebo se jinak zasadily o to, aby někoho zachránily. Ať už vlastní koťata, psí parťáky, nebo lidské členy rodiny. Podívejte se na pár takových příběhů.
Drbání, krvavé skvrnky na kůži a vykousaná srst? Pokud jste si něčeho takového všimli u vašeho potkana, pravděpodobně má některého z parazitů, kteří žijí v potkaní kůži. Co s tím lze dělat a jak to lze léčit?
Přes hory a pouště Čínou - přesně tudy se vydala malá fenka Gobi, když se připojila během závodu k australskému ultramaratonci Dionu Leonardovi na jedné z nejnáročnějších běžeckých tras světa. Gobi se okamžitě stala psí hrdinkou obdivovanou po celé...
Léto je tady! A s ním i drobné úrazy, které se nejen nám, ale i našim psím miláčkům můžou přihodit ve městě či na výletě. Co by tedy rozhodně nemělo chybět ve vaší letní lékárničce?
Že jste o ničem takovém nikdy neslyšeli? Nebojte, nejste v tom sami. Většina majitelů psů neví, o co jde, dokud se s tím u svých miláčků nesetká. Stejné to bylo i v mém případě. Přitom syndrom mrtvého, nehybného nebo také mrtvého ocasu není nic úplně...
Má váš pes citlivé zažívání, trpí alergiemi, nebo potravinou intolerancí? Nebo chcete prostě jen vsadit na prevenci? Řešením pro zajištění správné výživy a hydratace může být takzvané mokré krmivo, tedy jednodruhové masové konzervy. V čem je hlavní...
Letní horka dokáží proměnit městskou zástavbu v rozpálenou betonovou džungli. My dvounožci se můžeme zchladit sladkou zmrzlinou, limonádou nebo si odskočit do bazénu, ale co naši chlupáči? Dnes bych vám ráda poradila pět aktivit, kterými můžete...
