Nastavení režimu focení

Posledně vám Lukáš slíbil více detailů o nastavení fotoaparátu a o jeho režimech. A protože sliby se mají plnit, v následujícím článku vám vysvětlí, co znamenají jednotlivá záhadná písmenka a čísla a jak ovlivní výslednou fotografii:

Posledně vám Lukáš slíbil více detailů o nastavení fotoaparátu a o jeho režimech. A protože sliby se mají plnit, v následujícím článku vám vysvětlí, co znamenají jednotlivá záhadná písmenka a čísla a jak ovlivní výslednou fotografii:

Musím přiznat, že nejsem úplným zastáncem teoretických pouček. Podle mě je vždycky lepší ozkoušet si, jak věci fungují v praxi. Holt vyfotíte deset, sto nebo tisíc fotek zbytečně, ale získáte díky nim ten správný grif. Do začátku se ale aspoň základní znalosti nastavení určitě hodí.

Jak už jsem zmiňoval v článku o výběru fotoaparátu, jednotlivé druhy zařízení nabízejí různé možnosti nastavení. Obecně je můžeme rozdělit na automatické, poloautomatické a manuální – podle toho, co všechno si můžete nastavit sami a co za vás nastaví přístroj sám.

·         U automatických režimů si váš fotoaparát vyhodnotí scénu zcela sám – jde o režim Auto/A+ a tak podobně (většinou značeno zeleně). Můžete nastavit i různé scénické režimy (symbol hlavy pro portrét, kopce pro krajinku, běžce pro sport…). Fotoaparát si na základě volby režimu nastaví, co uzná za optimální. Na vás zbyde jen zmáčknout spoušť. Velmi jednoduché. Jenomže problém nastává, pokud třeba není ideální světlo nebo technika k vašemu záměru nestačí. Příklad za všechny – běžící pes v šeru. Nad fotografií máte s automatickým režimem v podstatě minimální kontrolu. Musíte se o to lépe naučit pracovat s různými podmínkami, vyzkoušet si jak na ně váš fotoaparát bude reagovat.

·         Více kontroly dostanete v režimu P, kde si fotoaparát určí clonu a čas a nechá vám volnou ruku v nastavování citlivosti. Pokud vám to přístroj dovolí, zvolíte si i ostřící bod. (Tedy bod, na který se, jak název napovídá, bude přístroj pokoušet zaostřit. Na vás je dostat do něj to, co má být zaostřené – čili většinou psa :) )

·         S poloautomatickými režimy se můžete vyřádit víc. Podle mě je právě proto používá většina fotografů (i když vám spousta lidí bude tvrdit, že pravý profesionál fotí pouze na manuální nastavení).

Základní režimy se označují podle toho, co můžete kontrolovat. A/Av je zkratka od slova Apperture, kontrola clony. Kromě clony si můžete v režimu A/Av ručně nastavit citlivost (pokud nevyužijete její automatickou volbu). Čas už si fotoaparát dopočítá sám. Tento režim je vhodný, pokud například fotíte v proměnlivých světelných podmínkách, třeba když vám pes pobíhá ze slunce do stínu a zase zpátky, a vy nemáte prostor nastavovat si čas sami. Musíte ale dát pozor, aby bylo času tak akorát. Kdyby byl příliš dlouhý, pes si ze záběru klidně odskočí na pár granulí, což mu sice přejete, ale fotce to moc nepřidá.

Druhým poloautomatickým režimem je tzv. priorita času – T/Tv, odvozeno od slova Time. Nastavíte si požadovaný čas závěrky a fotoaparát dopočítá vyhovující clonu. Pokud je fotografie i přesto příliš tmavá nebo světlá, musíte si pomoci citlivostí (ISO), jak už jsem zmiňoval v minulém článku. Režim T/Tv se hodí například na focení zvířat v pohybu, tedy když přesně víte, že na „zmrazení“ pamlsku v letu je ideální například čas 1/1000 sec (máte to totiž ozkoušené, že). Fotoaparát si pak podle světla dopočítá, jakou clonu, případně ISO, musí použít, aby se na požadovaný čas dostal.

·         V plně manuálním režimu si logicky nastavujete všechny parametry sami a můžete se tak maximálně přizpůsobit konkrétním podmínkám. Vypořádá se se špatným světlem i s vašimi uměleckými pokusy :) Potřebujete ale vědět, že čím nižší číslo clony (f) si můžete nastavit, tím více světla se na snímač vašeho fotoaparátu dostane a tím kratší čas získáte. (Zde se nenechte zmást – i když na první pohled vypadá číslo 1/4000 větší než 1/1000, opravdu je 1/4000 kratší čas). ISO a čas se ovlivňují naopak, takže čím vyšší hodnotu ISO nastavíte, tím kratší čas můžete použít.

Na závěr nezbývá než opět zopakovat základní radu: zkoušejte, zkoušejte, zkoušejte. A ptejte se, rád odpovím!

Související články

Jak zařídit letní výběh pro hlodavce

V létě se život většiny z nás přesouvá na zahradu, ať už u domu, nebo chalupy. Tuto možnost chceme samozřejmě dopřát i našim přátelům hlodavcům a pouhé vynesení klece ven není ono. Jak tedy na pohodlný a bezpečný výběh?

Jaké nástrahy přináší psům léto

Všichni jsme se na léto jistě těšili. Celé dny můžeme trávit venku, vyrážet na dlouhé hodiny do přírody nebo se koupat v jezeře. Jak si ale léto užít na pIné pecky a neřešit návštěvy u veterináře?

Psí nároky na výživu

Nároky jednotlivých psů na výživu se liší. Podle životního stádia, tělesné kondice, životního stylu a velikosti. Aspektů je spousta a při výběru krmiva je potřeba je všechny zohlednit.

Kočičí rýma

Kočku může rýma potrápit o dost hůř než nás. U nich totiž jde o poměrně vážné a hlavně velice nakažlivé virové onemocnění. Kočičí rýmou se totiž označuje souhrn onemocnění, mezi jejichž příznaky patří právě rýma.

Vlčí mláďata na Třeboňsku

Vlci bývají ještě dnes hojně diskutovaným tématem a část obyvatel se stále na jejich přítomnost v našich lesích dívá negativně. Důvodem je fakt, že si na jejich výskyt během několika desítek let, kdy tu nežili, odvykli. Přitom mají tyto šelmy...

Psí lupy: Proč se dělají a jak na ně

Suchá kůže dokáže potrápit i naše zvířecí parťáky. Než ji začneme léčit, je potřeba přijít na příčinu, což nemusí být úplně jednoduchý úkol. Jak se lupy u psů projevují, jaké mají příčiny a jak se jich šetrně zbavit?

Piják lužní: Psí nepřítel

Nepřítel je možná slabé slovo, vhodnější by zřejmě bylo říct rovnou zabiják. Tento vzácný druh klíštěte se pomalu šíří Českem a psy dokáže nakazit nemocí připomínající malárii.

S morčetem na cestách

Cestování samo o sobě pro některé znamená radost, ale i trochu stresu. Abych na nic nezapomněla a taky aby vše probíhalo podle plánu. Co když se ale na cestu vydám se svým malým kamarádem morčetem? Společně se podíváme, na co bychom neměli při...