Nový Zéland: Kočky mimo zákon
V některých oblastech Nového Zélandu jsou již kočky zakázanými mazlíčky a za několik desítek let už tu možná nenarazíte na jedinou v celé zemi. Zajímá vás, co k tomu Novozélanďany vede?
Kočka je společníkem člověka už po 12 000 let. A za tu dobu si toho s námi prošla spoustu. Od uctívání a nošení na rukou až po pronásledování a kruté vyvražďování. Pojďme se tedy nejdřív podívat na začátky soužití člověka a kočky.
Kočka domácí je pravděpodobně domestikovanou formou kočky divoké, konkrétně jejích poddruhů africké kočky plavé, kočky divoké evropské a asijské kočky stepní.
Průvodcem člověka je již po tisíciletí. Nejstarší dochované záznamy o existenci ochočených koček pocházejí z doby před 8 000 lety z Turecka, jejich domestikace ale začala už s prvními lidskými trvalými sídly, přibližně před 12 000 lety. Kočku domácí člověk rozšířil po celém světě. Na mnoha místech však zas zpětně zdivočela.
Největší slávu kočka prožila v Egyptě, kde se kolem roku 3 000 př. n. l. stala významnou součástí lidského života. Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo. Podle nich měly moc chránit člověka před zlem. Proto bylo zabití kočky trestáno smrtí a mrtvé kočky se balzamovaly. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Měly i vlastní bohyni Baset. Ačkoli byl vývoz koček z Egypta zakázán, díky obchodníkům se tito ochránci úrody stejně rozšířili do celého Středomoří.
V Číně začal chov koček kolem roku 1 000 př. n. l. a byly zde pod ochranou buddhismu. Nechyběly snad v žádném klášteře. Měly údajně chránit před chudobou. Ovšem z Číny také pochází pověra, že černé kočky nosí smůlu. Dodnes se zde kočky chovají i pro maso a kožešinu. Do Evropy byl ale dovoz takovýchto kožešin roku 2007 zakázán.
V Indii se kočky začaly chovat na přelomu letopočtu a byly zde uctívány v podobě bohyně plodnosti Sasthi. Věřili tu, že vypadlé kočičí chlupy mohou člověka rituálně znečistit.
První doklady o kočkách v Evropě pocházejí právě z Řecka, z 5. století př. n. l., kdy se kočky začaly objevovat zobrazené na vázách. Kočka zde byla spojována s bohyní Afroditou a Artemis.
Do Říma se kočky dostaly taktéž na přelomu letopočtu a staly se tu ozdobou paláců. Brzy se ale rozšířily i do nižších vrstev. Ačkoli Římané od Řeků převzali kult bohyně Artemis (sami jí nazývali Diana), ke kočkám chovali spíše praktický přístup jako k lovcům hlodavců.
Zde měli bohyni čarodějnictví a lásky Freyu, která měla kočár tažený divokými kočkami. Ještě v 19. století se tu věřilo, že aby se dívka šťastně vdala, musí dobře pečovat o svou kočku, Freyino zvíře.
Sem kočky přišly s římskými legionáři při jejich vojenských taženích a stejně jako ve zbytku Evropy tu byly chráněny přísnými zákony a jejich zabití bylo pokutováno.
Do Japonka se kočky dostaly na začátku středověku z Číny. Měly zde za úkol hlídat zámotky bource morušového a chránit staré rukopisy v chrámech před potkany. Japonci také věřili, že kočka, která se dožije sta let, se změní v čarodějnici.
Ačkoli se kočky ve starověku vesměs všude chovaly v úctě, brzy se pohled lidí na ně změní a začne jejich pronásledování. Ale o tom víc až příště.
V některých oblastech Nového Zélandu jsou již kočky zakázanými mazlíčky a za několik desítek let už tu možná nenarazíte na jedinou v celé zemi. Zajímá vás, co k tomu Novozélanďany vede?
Vánoce se pomalu ale jistě blíží a je nejvyšší čas začít myslet na dárky i pro naše chlupaté přátele, aby pod stromečkem i oni měli svou nadílku. Jestli jste ve všem tom svátečním shonu neměli čas myslet na své kočičí společníky, přináším vám pár tipů...
Biewři jsou typickými malými teriéry s veselou a společenskou povahou, nechybí jim ale ani známá teriéří tvrdohlavost a uštěkanost. Tito světlí jorkšíři jsou skvělými parťáky do rodiny, ačkoli i přes svůj malý vzrůst potřebují notnou dávku pohybu.
Podle této krásné majestátní kočky, se dnes jmenuje zbarvení srsti a jde o jediné domestikované plemeno, které se nebojí vody, dokonce i dobře plave. Má zvláštní, poměrně komplikovaný charakter a na člověku bývá velmi závislá.
Vánoce jsou za rohem. A protože domácí mazlíčci zcela jistě patří mezi členy rodiny, dárky budou pod stromečkem čekat i na ně. Vedle pamlsků, které jistě ocení každý psí chlupáč, si pro ně ovšem můžete přichystat i něco netradičního. Přináším pár tipů.
Každý pejskař chce, aby se jeho psí chlupáč, měl jako v bavlnce. Občas se ale i my, nejvášnivější milovníci psů, dopouštíme chyb, které našim psím láskám mohou uškodit. Často se tak děje, aniž bychom si to uvědomovali. O co jde?
Dnes už není nic zvláštního či ojedinělého na oblékání našich zvířecích parťáků. Ať už jde jen o módu nebo funkčnost, psa v oblečku potkáme na každém rohu. Já dnes vybrala pár novinek z kategorie funkčního oblečení, které stojí za zmínku.
Češi jsou národem domácích mazlíčků. Skoro tři pětiny z nás mají doma nějakého mazlíka. Nejpopulárnějším mazlíkem je – světe div se – pes. Dalo by se říct, že jsme tedy vlastně národem pejskařů. A každý správný pejskař o psech rád nejen vypráví, ale...
O domácího mazlíka nemusí být ochuzen ani člověk trpící alergií. Vtip je v tom jen dobře vybrat. Výbornou volbou může být například nahatý hlodavec, pokud na kočku ani psa nemáte čas.
Musí mít fena před kastrací štěňata? Znamená suchý nebo teplý čumák nemoc? V psím světě stále někteří věří mýtům, které kolují o našich čtyřnohých parťácích. Pojďme se na ty nejčastější podívat a osvětlit si je.
Není žádným tajemstvím, že psi mají rádi návštěvu u veterináře asi tak stejně jako my u zubaře. Pro většinu psích chlupáčů představuje obrovský stres, který trvá i několik hodin. Díky svým instinktům ji totiž vycítí ještě dřív, než se do ordinace...
Když necháme přírodu pracovat a nepleteme se jí do cesty, dokáže divy. Vypuštění vlků do Yellowstonského parku a ponechání jich vlastnímu osudu nám krásně ukazuje, jak je příroda komplexní systém a jak tři desítky šelem dokáží proměnit celý ekosystém...