Dog History II: Hachiko

In this cycle, we will get to know interesting dog personalities. Dogs play an important role in our life, so let us take a look what they have already achieved during our life together. We should find Hachiko in the dictionary next to the phrase “devoted as a dog”. Thanks to this, he is forever inscribed in the heart of (not only) Japan.

Generally, we see the dog as a loyal companion and defender. But Hachiko epitomized this idea in a literal manner, and that’s why the whole world knows him today.
The breed called Akita Inu, which Hachiko belonged to, is one of the oldest – they have been companions of people for 7,000 years at the minimum – and in Japan, they are a very honoured breed. In the past, it was their task to accompany the nomads and to hunt bears and deer. In Japan, this breed became a symbol of luck and loyalty. At the beginning of the twentieth century, it has even been declared a cultural wealth and national treasure.

Hachiko has become famous precisely owing to his loyalty towards his master, even years after his death. The tale about him has spread not only from his hometown of Odate in the Akita prefecture, but also from Japan into the whole world.

Contrary to Laika, which we have introduced last month, Hachiko lived up to the beautiful (even if not much more joyful) 12 years of age (1923-1935). As a puppy, he was adopted by Hidesaburó Ueno, a professor of the Faculty of Agriculture at the Tokio University. Every day, when his master went to the university, Hachiko went along with him to the Shibuya railway station and would wait for him there every evening.

However, one year later, the professor suddenly died at the workplace. The dog got was taken into care of the next of kin, but he kept running away and returning to his master’s house. In the end, there was no other option, and the care for Hachiko was taken over by the professor’s gardener, who had known the dog since he was a puppy. Hachiko’s loyalty to his master, however, didn’t fade away even after all those years, and all the time up to his death nine years later, he would return to the railway station every day, hoping, that his master would finally come back.

Interest of the whole Japan in Hachiko was awakened by one of the articles by the former student of professor Uen, which focused exactly on the extraordinary loyalty of this dog. And this way, Hachiko became a model example of loyalty in 1932, his tale moved everyone and the interest in the Akita Inu breed increased.

In his memory, Hachiko’s bronze statue is standing on this railway station until today and it is still waiting, when his master will be coming home. Even two films have been made about his life, one Japanese film called Hachiko and then a British-American remake Hachiko: A Dog’s Story. Hachiko’s remains are deposited in the National Museum of Science in Tokyo and the legend about this immortal bond and about how even the commonest ritual may become the greatest and purest confession of love has been handed down in Japan until today.

Související články

I zvířata mají duši

Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.

Pelíšek není vždycky to správné místo

Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...

Jak zbavit světlou srst nežádoucích skvrn

Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...

Podávání krmiva – kdy a kolik?

Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...

Mýtus o schodech

Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...

Línání, nebo nemoc?

Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...

Lovec začátečník

Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...

Pároví hlodavci

Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...

Nekuřte u zvířat

Prvního psa, Dixiho, jsem si pořídila s bývalým přítelem ještě na střední škole. Bylo to jedno z těch horších rozhodnutí v mém životě. Ani jeden z nás toho o psech moc nevěděl a o Dixiho jsme se starali dost podobně, jako o sebe – roztržitě a...

Chcete mít doma spolehlivého lovce?

Lovecký výcvik může být tou správnou cestou pro vašeho psa, aniž byste byli myslivec nebo měli zalíbení ve zbraních. Můžete být dokonce i zapřisáhlý vegetarián. Pokud bydlíte v přírodě a bojíte se, že by váš pes mohl prohánět zvěř jako divý, díky...

Psi a hlodavci se snesou

Někteří lidé považují soužití psa a hlodavce za nesmysl. Já se jim ani nedivím, vždyť jsme vyšlechtili plemena přímo za účelem lovu hlodavců. Z toho plyne obava, že pes bude chtít každé drobné domácí zvířátko ulovit. To ale vůbec nemusí být pravda –...