Dog History II: Hachiko

In this cycle, we will get to know interesting dog personalities. Dogs play an important role in our life, so let us take a look what they have already achieved during our life together. We should find Hachiko in the dictionary next to the phrase “devoted as a dog”. Thanks to this, he is forever inscribed in the heart of (not only) Japan.

Generally, we see the dog as a loyal companion and defender. But Hachiko epitomized this idea in a literal manner, and that’s why the whole world knows him today.
The breed called Akita Inu, which Hachiko belonged to, is one of the oldest – they have been companions of people for 7,000 years at the minimum – and in Japan, they are a very honoured breed. In the past, it was their task to accompany the nomads and to hunt bears and deer. In Japan, this breed became a symbol of luck and loyalty. At the beginning of the twentieth century, it has even been declared a cultural wealth and national treasure.

Hachiko has become famous precisely owing to his loyalty towards his master, even years after his death. The tale about him has spread not only from his hometown of Odate in the Akita prefecture, but also from Japan into the whole world.

Contrary to Laika, which we have introduced last month, Hachiko lived up to the beautiful (even if not much more joyful) 12 years of age (1923-1935). As a puppy, he was adopted by Hidesaburó Ueno, a professor of the Faculty of Agriculture at the Tokio University. Every day, when his master went to the university, Hachiko went along with him to the Shibuya railway station and would wait for him there every evening.

However, one year later, the professor suddenly died at the workplace. The dog got was taken into care of the next of kin, but he kept running away and returning to his master’s house. In the end, there was no other option, and the care for Hachiko was taken over by the professor’s gardener, who had known the dog since he was a puppy. Hachiko’s loyalty to his master, however, didn’t fade away even after all those years, and all the time up to his death nine years later, he would return to the railway station every day, hoping, that his master would finally come back.

Interest of the whole Japan in Hachiko was awakened by one of the articles by the former student of professor Uen, which focused exactly on the extraordinary loyalty of this dog. And this way, Hachiko became a model example of loyalty in 1932, his tale moved everyone and the interest in the Akita Inu breed increased.

In his memory, Hachiko’s bronze statue is standing on this railway station until today and it is still waiting, when his master will be coming home. Even two films have been made about his life, one Japanese film called Hachiko and then a British-American remake Hachiko: A Dog’s Story. Hachiko’s remains are deposited in the National Museum of Science in Tokyo and the legend about this immortal bond and about how even the commonest ritual may become the greatest and purest confession of love has been handed down in Japan until today.

Související články

Jak naučit psa nejíst venku

Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s...

Se psem k moři

Jestli se letos chystáte na dovolenou k moři, tak vám zaprvé závidím a zadruhé pro vás mám pár užitečných pejskařských rad:

Kam s akutním případem?

Už jsem tady zmiňovala, jak mi jeden veterinář řekl, že v Praze je víc pohotovostí pro zvířata, než pro lidi. Prolétla jsem internet a udělala pro vás seznam nejen pražských nonstop ambulancí seřazený abecedně podle jednotlivých měst z různých koutů...

Se psem do kina

Už jsem tu jednou naťukla, že beru Kulajdu s sebou do kina. Dělám to jednoduše proto, že nechci, aby celé dny trávila zavřená v bytě a myslela na hlouposti (jako jsou například vymyšlená štěňátka). Když venku prší a ani jedné z nás se nechce běhat v...

Pitbul ne!

Zase jednou jsem se dozvěděla něco nového. Vy jste věděli, že pitbul vlastně vůbec není uznané plemeno?

Pravda o mořských řasách

Vzpomínám si, že když jsme si pořizovali první z našich koček, britskou modrou, chtěli jsme, aby zůstala tak světle stříbrná, jak se narodila. Chovatelka nám tehdy prozradila, že krmiva s mořskou řasou podporují tu správnou tmavě modrou barvu srsti...

Pes, nebo chameleon?

Není zas tak neobvyklé, že v období dospívání změní váš pes barvu. Jenomže co když váš dospělý pes přijde domů s barevným přelivem?

Povinné čipování

Mnozí z vás jistě zaznamenali, že 22. 5. 2014 se v Senátu konala evropská konference Stát a ochrana zvířat. Pořádala ji místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. K ústřednímu tématu psích množíren se vyjádřila jasně:

Malajsie

Záliba Malajsijců ve zvířátkách chovaných jen pro radost je velká, takže se nemusíte bát do těchto končin vyrazit. Skvěle se tam najíte vy, i váš pes. Malajsijská kuchyně je vyhlášená pro svoje chutná a voňavá koření. Zažívání vašeho čtyřnohého kámoše...

Nejoblíbenější hračka

Určitě jste si všimli, že každý pes si hraje jinak a každý proto také upřednostňuje jiné hračky. Jestli nevíte, co svému chlupáčovi pořídit pro zábavu, třeba vám pomůže náš malý průzkum.

Prášky nám dávají zabrat

V článku o tom, jak jsem Kulajdu léčila po otravě, jsem vám slíbila, že se rozepíšu o podávání prášků. Se psy je to na rozdíl od koček jednoduché. Většinou všechno zhltnou a nestarají se, co by mohlo být uvnitř. Vnímají chuť jen na povrchu a často ani...