Žebrá váš pes u stolu o jídlo? Loudí i u cizích lidí, když jste v restauraci? Pak byste měli vědět, že za to s téměř stoprocentní jistotou můžete vy sami. Pokud se pes naučí žebrat o lidské jídlo, je to výchovná chyba. Dobrá zpráva ale je, že ho to můžete odnaučit.
Ideální samozřejmě je, když se pes nikdy loudit nenaučí. Ten můj s tím například nikdy problém neměl. A to se jinak jedná o celkem nezbedného pejska. Nikdy ale od nikoho jídlo od stolu ani třeba při krájení masa v kuchyni nedostal. Zafixoval si díky tomu, že když jí lidé, neznamená to, že bude jíst i on. Ví, že lidské jídlo zkrátka není pro něj, a proto se o něj ani nepokouší loudit.
Pokud ale ve štěněcím věku nevydržíte prosebný pohled psích očí a čas od času psíkovi dáte kousek jídla ze svého talíře, zvykne si, že pokaždé když jíte, může z toho pro něj kápnout nějaká dobrota. Pak se mu nemůžete divit, že loudí. Zkrátka se naučí, že se mu takové chování vyplatí a z jeho pohledu je dokonce odměněno pochoutkou.
Bohužel se může stát, že i když vy sami budete důsledně pejska učit, že žebrat nemá, tak mu někdo z vašich kamarádů nebo rodinných příslušníků sem tam tajně něco pod stolem dá. Dáte na pár dní někomu na hlídání nežebrajícího pejska a vrátí se vám místo něj prvotřídní loudil. Co s tím? Obrňte se trpělivostí a začněte loudícího pejska ignorovat. Tím ho jeho žebrací dovednosti můžete zase odnaučit.
Pokud při jídle pes přijde ke stolu, začne na vás vrhat srdcervoucí pohledy a případně začne kňučet nebo vám dávat čumák do klína, jednoduše si ho vůbec nevšímejte. Není dobré na něj začít mluvit laskavým tónem, protože to si může vyložit jako pozitivní signál, který jeho chování schvaluje.Ideální zkrátka je, pokud je pes během lidského stolování na svém místě, tedy třeba v pelíšku nebo na své dece a vůbec u stolu není. Jednoduše řečeno – než se pustíte do jídla, pošlete psího kamaráda na místo.
Jestliže se ale pejsek vypraví k vám ke stolu, pošlete ho hned na jeho místo, aby mu bylo jasné, že u stolu není vítán a nic dobrého ho nečeká . Pokud by se pejsek po odeslání na místo vrátil zpátky k vám, vždy mu důrazně zavelte, ať se vrátí.
A ještě jedna rada na závěr – pokud byste někdy přece jen chtěli pejskovi dát například kousek masa, které krájíte v kuchyni nebo třeba kousek vlastního jídla (i když to rozhodně při vyvážené stravě není potřeba), dejte mu toto jídlo vždy do jeho vlastní misky. Pes si prostě musí zapamatovat, že své jídlo dostává pouze ve své vlastní misce, případně jako odměnu při výcviku a nikoliv z lidského talíře, ze kterého v té chvíli jíte i vy.
Pokud tedy doma psího žebráčka máte, snažte se být důslední a trpěliví a uvidíte, že se tohle nechtěné chování za čas odnaučí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
Ať už se chystáte vyrazit kamkoli do zahraničí, před odjezdem vždy doveďte psa k veterináři, i když víte, že jste splnili základní požadavky pro cestování a de facto za hranice můžete. Mít v cestovním pasu čerstvé potvrzení o dobrém zdravotním stavu...
Všichni moc dobře víme, jak dovedou být třicetistupňová vedra nepříjemná. A teď si představte, že na sobě máte kožich a vaše tělo na všechno reaguje znatelně rychleji. Já bych v takovém počasí rozhodně nechtěla být v psí kůži. Zeptala jsem se pana...
Nevím, jak vy, ale já klíšťata prostě nesnáším. Miluju všechna zvířata včetně pavouků, hadů a škvorů, ale klíšťata prostě ne. Postrádají smysl. Možná že dřív žil nějaký živočišný druh, který se jimi živil, ale dnes už je ani nic nežere. Takže já důvody...
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s...
Jestli se letos chystáte na dovolenou k moři, tak vám zaprvé závidím a zadruhé pro vás mám pár užitečných pejskařských rad:
Vážně, není. Kulajdu sprchuji bez boje a naučím to i vás.
