Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Žebrá váš pes u stolu o jídlo? Loudí i u cizích lidí, když jste v restauraci? Pak byste měli vědět, že za to s téměř stoprocentní jistotou můžete vy sami. Pokud se pes naučí žebrat o lidské jídlo, je to výchovná chyba. Dobrá zpráva ale je, že ho to můžete odnaučit.
Ideální samozřejmě je, když se pes nikdy loudit nenaučí. Ten můj s tím například nikdy problém neměl. A to se jinak jedná o celkem nezbedného pejska. Nikdy ale od nikoho jídlo od stolu ani třeba při krájení masa v kuchyni nedostal. Zafixoval si díky tomu, že když jí lidé, neznamená to, že bude jíst i on. Ví, že lidské jídlo zkrátka není pro něj, a proto se o něj ani nepokouší loudit.
Pokud ale ve štěněcím věku nevydržíte prosebný pohled psích očí a čas od času psíkovi dáte kousek jídla ze svého talíře, zvykne si, že pokaždé když jíte, může z toho pro něj kápnout nějaká dobrota. Pak se mu nemůžete divit, že loudí. Zkrátka se naučí, že se mu takové chování vyplatí a z jeho pohledu je dokonce odměněno pochoutkou.
Bohužel se může stát, že i když vy sami budete důsledně pejska učit, že žebrat nemá, tak mu někdo z vašich kamarádů nebo rodinných příslušníků sem tam tajně něco pod stolem dá. Dáte na pár dní někomu na hlídání nežebrajícího pejska a vrátí se vám místo něj prvotřídní loudil. Co s tím? Obrňte se trpělivostí a začněte loudícího pejska ignorovat. Tím ho jeho žebrací dovednosti můžete zase odnaučit.
Pokud při jídle pes přijde ke stolu, začne na vás vrhat srdcervoucí pohledy a případně začne kňučet nebo vám dávat čumák do klína, jednoduše si ho vůbec nevšímejte. Není dobré na něj začít mluvit laskavým tónem, protože to si může vyložit jako pozitivní signál, který jeho chování schvaluje.Ideální zkrátka je, pokud je pes během lidského stolování na svém místě, tedy třeba v pelíšku nebo na své dece a vůbec u stolu není. Jednoduše řečeno – než se pustíte do jídla, pošlete psího kamaráda na místo.
Jestliže se ale pejsek vypraví k vám ke stolu, pošlete ho hned na jeho místo, aby mu bylo jasné, že u stolu není vítán a nic dobrého ho nečeká . Pokud by se pejsek po odeslání na místo vrátil zpátky k vám, vždy mu důrazně zavelte, ať se vrátí.
A ještě jedna rada na závěr – pokud byste někdy přece jen chtěli pejskovi dát například kousek masa, které krájíte v kuchyni nebo třeba kousek vlastního jídla (i když to rozhodně při vyvážené stravě není potřeba), dejte mu toto jídlo vždy do jeho vlastní misky. Pes si prostě musí zapamatovat, že své jídlo dostává pouze ve své vlastní misce, případně jako odměnu při výcviku a nikoliv z lidského talíře, ze kterého v té chvíli jíte i vy.
Pokud tedy doma psího žebráčka máte, snažte se být důslední a trpěliví a uvidíte, že se tohle nechtěné chování za čas odnaučí.
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...