Výběr štěněte
Při výběru štěněte je potřeba brát ohled na několik zásadních věcí. Jsou tak samozřejmé, že nás paradoxně často ani nenapadnou.
Když je miluješ, není co řešit. Opravdu? Každý, pes i člověk, má nějaké nedostatky a ty menší je opravdu snadné tolerovat. Problém nastane ve chvíli, kdy vám zlozvyky vašeho čtyřnohého parťáka začnou přerůstat přes hlavu. Potýkáte se s věčným kousáním bot a nábytku? Uteče váš pes při každé příležitosti? Nebojte, nejste v tom sami. V tomto článku vám poradíme, jak bojovat s nejčastějšími problémy v chování psů.
Zlozvykům předcházejte správným výcvikem
Přestože to nikdo neuslyší rád, většina problematického chování má kořeny ve výchově. Úplně nejsnazší způsob, jak se vypořádat s psími zlozvyky je jim zavčasu předcházet. S výcvikem je proto nejlepší začít opravdu hned a být trpěliví a důslední. Nenechte se obměkčit štěněcí roztomilostí!
Nebojte se vsadit na jistotu a v případě, že si výchovou nejste jistí, obraťte se na odborníka. Pravidelné tréninky pod vedením zkušeného výcvikáře vám s výchovou určitě pomůžou!
Pokud vám pes začne přerůstat přes hlavu až v dospělosti, nezoufejte! S každým zlozvykem se dá pracovat. I staršího psa je možné převychovat, jen má už svou hlavu a výcvik bude vyžadovat více práce a trpělivosti. U starších psů, u kterých se vyskytne problematické chování je také zásadní hledat příčinu a psi bez rozmyslu netrestat.
Psí oči na mě neplatí!
Jedním z nejčastějších zlozvyků, se kterým se setkáváme, je neustálé loudění u stolu. To bohužel většina páníčku podporuje tím, že svému parťákovi nechce nic odpírat. Dobré je myslet na to, že přestože váš pes vypadá, že dva dny nejedl, pravděpodobně hlad opravdu nemá. Lidské jídlo navíc není pro psy vůbec zdravé!
I v případě loudění je důležitá důslednost. Psovi dávejte najíst pravidelně vždy ve stejnou dobu a miska by měla být umístěná vždy na svém místě. Pokud pes loudí, ignorujte jeho psí oči a důrazně ho pošlete na místo. Psovi opravdu od stolu nic nedávejte, pokud jednou polevíte, bude velmi těžké ho to odnaučit.
Kousání z nudy
Máte doma psa-ničitele, který kouše všechno, na co přijde? Tento zlozvyk se bohužel objevuje nejen u štěňat, ale i u dospělých psů. Přestože je kousání věcí pro psa přirozené a pomocí něj od malička poznává svět, nikdo nechce mít doma vše zničené. Již ve štěněcím věku je proto dobré pejskovi ukazovat, co může kousat a co ne. Proto pokud ho přistihnete u kousání nohy u židle, nebo vaší boty, dejte mu důrazně najevo, že to, co dělá, je špatně. Důležité je ale také psovi ukázat náhradu, kterou kousat může – ideálně mu proto ukažte na jednu z kousacích hraček, na které si postupně zvykne a váš nábytek nechá na pokoji.
V dospělosti patří mezi nejčastější příčiny kousání věcí nuda a stesk. Kousání věcí se tak může objevit u psů, kteří zůstávají doma dlouho sami. Proti nudě, je dobré naučit psa odpočívat a trávit nějaký čas o samotě. Ukažte mu místo, které bude jen pro něj a po procházkách, nebo například po jídle ho tam ukládejte.
Psa berte ale také na dlouhé procházky, kde vybije přebytečnou energii. Vybavte se různými hračkami, které psa zabaví i po dobu, kdy budete pryč. Ideální jsou takové, které zaměstnají i jeho mysl. Přemýšlení totiž psa unaví mnohdy daleko více než procházka, která ho může i rozdovádět!
Pravidelný režim na prvním místě
Dalším nepříjemným nešvarem, se kterým se majitelé psů setkávají, je nechávání loužiček všude po bytě. Zde se je znovu dobré ptát na příčinu. Dodržujete pravidelný venčící režim? Ideální je pejska naučit na pravidelnost, kterou budete poctivě dodržovat. Ven by měl pes chodit vždy po probuzení, poté například po krmení. Pes tak bude vědět, že i po určité činnosti půjde ven.
Pokud se váš pes začne z ničeho nic počůrávat až v pozdějším věku, měli byste zbystřit. Zanechávání loužiček v bytě nemusí být nutně poruchou chování, ale může být zapříčiněno nějakým zdravotním problémem. Pokud je pes zdravý, může tím dávat najevo například svou nespokojenost – nepřišla nedávno nějaká významná změna, jako je například stěhování, nový člen domácnosti nebo i změna jídelníčku?
Vodítko pro útěkáře
Pes na útěku. Toho se bojí snad každý páníček aktivních plemen. Pokud chcete psa pouštět na volno, útěkům je téměř nemožné zabránit. Pokud ale nemáte zvládnutý základní výcvik a pokyny, psa z vodítka nepouštějte. Přivolání je dobré cvičit nejprve na uzavřených místech, jako je například psí výběh, kde je riziko útěku minimální. Začínejte v klidném prostředí a poté ho učte, aby byl odvolatelný i v přítomnosti rušivých elementů. Odměny a pamlsky jsou po příchodu samozřejmostí.
Ve volné přírodě je dobré trénovat se stopovacími vodítky, které psovi dopřejí určitou dávku volnosti a představují tak mezistupeň mezi klasickým krátkým vodítkem a úplnou volností.
Psa na volno ale pouštějte hlavně v prostředí, které dobře znáte a jen tehdy, kdy s ním máte opravdu dobrý vztah a věříte, že pes na přivolání přijde. Pojistit se můžete také tak, že psa vybavíte GPS lokátorem, díky kterému psa najdete v případě, že se vám přece jen zaběhne!
Při výběru štěněte je potřeba brát ohled na několik zásadních věcí. Jsou tak samozřejmé, že nás paradoxně často ani nenapadnou.
Kulajdina falešná březost mě přivedla na myšlenku adopce. Ne pro mě, ale pro ni. Poslední dobou je sama doma častěji než dřív. Nudí se a přemýšlí o nesmyslech. Veterinář mi řekl, že ji mám přivést na jiné myšlenky. Jenomže venku pořád pršelo a ve městě...
Před nějakým časem jsem narazila na článek o zajímavém výzkumu, který uskutečnila Friederike Rangeová z vídeňské Univerzity veterinární medicíny. Nebojte se, žádné zvířátko při něm netrpělo.
Posledně jsem vám doporučila stříhat pejska doma, pokud nerad navštěvuje psí salóny. To se ale snadno řekne, že. Abych vám práci na vizáži vašeho chlupáče usnadnila, přidávám k dobru ještě moje vlastní zkušenosti s domácím stříháním. Třeba se vám můj...
Chtěli byste vycestovat se psem na Island? Pokud ano, raději se na to pečlivě připravte.
Když po mně chtěl veterinář vzorek Kulajdiny moči poprvé, nevěřícně jsem na něj vykulila oči a v duchu si říkala, jestli bych se neměla poohlédnout po doktorovi, který není blázen. Všiml si mého výrazu a dal mi potřebné instrukce:
Léto se blíží a já už pomalu rozmýšlím, kam na dovolenou. Vybírám si samozřejmě místa, na kterých můžu strávit příjemný týden i se psem. Kulajda je maličká a nejsou s ní problémy (až na to, že si často a ráda hraje na alarm). I přesto pokaždé pečlivě...
Posledně jsem vám slíbila, že se tu rozepíšu o tom, co mi řekne veterinář ke Kulajdině falešné březosti. Návštěva ordinace už proběhla a já mám pro vás od doktora Šímy a od výživáře Kváše odpovědi na nejzásadnější otázky:
Nikdy jsem nechtěla malého bílého chundelatého psíka (dále jen MBCHP). Kulajda mi do jednoho z nich vyrostla zcela neplánovaně. Ještě jako poloslepé štěně měla hnědé fleky a tvářila se, že bude mít srst jako liška, leč vyrostla z ní ovečka.
Neuběhly ani dva týdny ode dne, kdy se Kulajda otrávila, a hned ji trápí další problém – falešná březost. Že něco není v pořádku, jsem si uvědomila asi před týdnem. Kulajda totiž začala být doslova posedlá polštářem mého přítele.
Psí hračky to mají děsně těžké. Vážně, nechtěla bych být v jejich kůži. Kulajda například musí všechny plyšáky a balónky za každou cenu zničit. Jednou jsem jí pořídila hračku...
Nedávno se mi dostal do ruky zajímavý článek o tom, jak psi vnímají emoce. Byl trošku složitě napsaný, tak jsem se rozhodla – pro vás i pro sebe – převést jeho obsah do čtivější podoby. Popisoval výsledky výzkumu maďarských vědců, kteří jako první...