Piják lužní: Psí nepřítel
Nepřítel je možná slabé slovo, vhodnější by zřejmě bylo říct rovnou zabiják. Tento vzácný druh klíštěte se pomalu šíří Českem a psy dokáže nakazit nemocí připomínající malárii.
Další důkaz o spřízněnosti psa a člověka
Nedávno se mi dostal do ruky zajímavý článek o tom, jak psi vnímají emoce. Byl trošku složitě napsaný, tak jsem se rozhodla – pro vás i pro sebe – převést jeho obsah do čtivější podoby. Popisoval výsledky výzkumu maďarských vědců, kteří jako první porovnávali funkce lidského mozku s mozky zvířat (jiných než primátů).
Nedávno se mi dostal do ruky zajímavý článek o tom, jak psi vnímají emoce. Byl trošku složitě napsaný, tak jsem se rozhodla – pro vás i pro sebe – převést jeho obsah do čtivější podoby. Popisoval výsledky výzkumu maďarských vědců, kteří jako první porovnávali funkce lidského mozku s mozky zvířat (jiných než primátů).
Přišli na to, že nejen lidský, ale i psí mozek má pro vnímání hlasu vyvinutou speciální část. Prý se vytvořila už před více než sto miliony let u živočichů, kteří byli společnými předky lidí i psů. To, co pes slyší, se díky ní spojuje i s jeho pocity.
A teď to nejzajímavější – díky této části mozku je podle vědců možné vysvětlit, proč jsou člověk a pes tak dobrými přáteli už víc než deset tisíc let. Z výzkumu lze usuzovat, že psi zpracovávají informace, které dostávají od své smečky, stejným způsobem, jako lidé. V případě lidí jde samozřejmě o společenské informace. Jinými slovy psí mozek reaguje na zvuky specializovanými částmi umístěnými v podobné oblasti, v jaké se nacházejí i u lidí, a sice v zadní partii spánkového laloku. Právě to by mohlo vysvětlovat, proč je zvuková komunikace mezi psem a člověkem tak úspěšná. Podle autorů výsledné studie může tento objev pomoct objasnit, proč se pes dokáže vcítit do nálady svého pána.
Výzkumu se zúčastnilo jedenáct psů naučených nehybně ležet v přístroji na vyšetření mozku magnetickou rezonancí. Vědci jim pustili více než dvě stě různých lidských a psích zvuků a zaznamenávali reakce na každý z nich. Ty pak porovnali s reakcemi lidí, kteří prošli stejnými testy. Psi pochopitelně silněji reagovali na hlas jiných psů, než na ten lidský. Výzkumníky udivilo spíš to, že psi i lidé velmi podobně vnímají hlasité zvuky a mnohem víc reagují na kladné zvuky, jako jsou smích nebo veselé štěkání, než na ty smutné, jako třeba pláč nebo kňučení.
Já osobně z toho vyvozuji jasný závěr, a to že se psem se vždycky lépe domluvíte po dobrém, než po zlém. Není divu, že nás psi neposlouchají, když na ně voláme vztekle nebo bojácně, vždyť jejich mozek daleko lépe reaguje na radostné povely.
Zdroje:
http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/proc-si-rozumime-se-psy-nase-mozky-reaguji-na-zvuky-spojene-s-emocemi
http://www.bbc.com/news/science-environment-26276660
