Ondřej Vank, psovod Horské služby Krušné hory: Pes chce hledat, má to v pudech
Pomáhají s pátráním v lavinách, sutinách i na velkých zalesněných plochách v nepřístupném terénu. Šetří cenné minuty, které mohou rozhodovat o tom, jestli zraněný přežije. Jeden chlupatý záchranář zastoupí při pátračce až 20 lidí, zejména v noci. V lavině dokáže člověka najít do několika minut, zatímco záchranářům bez pomoci psovodů by to mohlo trvat až hodiny. O tom, co vše musí psovod a jeho pes umět, jak pátrání v terénu funguje a o Česku jako evropské jedničce v pátrací kynologii si budeme povídat v několikadílném seriálu o psích záchranářích s Ondřejem Vankem, psovodem Horské služby Krušné hory.
Ondro, u Horské služby jsi už více jak deset let. Svého psího parťáka, Šuplíka, máš po svém boku druhým rokem. Je to tvůj první záchranářský pes?
Jako děcko jsem měl doma psy. Pak jsem se ale přestěhoval za prací do Plzně a poté Prahy a ve městě nebyl na psa prostor. Když jsem ale šel k horské, nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu psovodem. A Šuplíka jsem si primárně pořizoval jako parťáka, ne jako pracovního psa. Čekali jsme tehdy s ženou Klárkou dceru Adélku. Přišlo mi to jako ideální načasování si do rozrůstající rodiny pořídit psa. Neměl jsem ale nějaké ambice, říkal jsem si, že s ním hledání zkusíme a uvidíme.
Pes Šuplík, psovoda Ondřeje Vanka, se stal prvním atestovaným chlupáčem v Krušných horách.
A bylo to dobře. O rok a půl později se Šuplík stal prvním psím záchranářem v Krušných horách. Kdy tě poprvé napadla ta myšlenka na lavinového chlupáče?
Bylo to vlastně úplnou náhodou a stalo se to ještě před tím, než jsem si Šuplíka jako malou chlupatou kouli domů přivezl. Byl jsem tehdy na jednom ze zimních doškolení, kde s námi byli i kluci psovodi a trénovali právě na laviny. Přihlásil jsem se jako dobrovolník na kopání díry, kam se schovává figurant. Být psovod je vlastně celý o lopatování, jsem zjistil později (pozn. redakce: smích). Ten den jsem poprvé viděl, jak to funguje. Jaký je to zázrak, když ten pes s neuvěřitelnou jistotou a přesností během pár minut místo, kde byl důkladně zahrabaný figurant, našel a označil. Nadchlo mě i to, že výcvik je formou hry, že to není nějaká drezura. Tehdy jsem se rozhodl, že bych to chtěl zkusit. A ten pes, kterého jsem s obrovským obdivem sledoval, byla právě Šuplíkovo máma Lucky.
Lucky a Šuplík jsou krátkosrsté pracovní borderky, když se ale řekne lavinový pes, člověku spíše vytane na mysli obrázek bernardýna se soudkem na krku...
Řekl bych, že je to hodně generační věc. Dřív jste viděli jako služební psy hlavně ovčácká plemena. Dneska už máme v kynologické brigádě i borderky nebo třeba různé křížence. Vlčák je pracovitý pes, musíte ho ale pořád úkolovat. Já rád sportuju a cestuju a to je s borderkou snadnější než s ovčákem. Navíc je to, stejně jako např. maliňáci, ten typ takovýho toho “vystřelenýho” psa, v tom dobrém slova smyslu. Má hodně velkou motivaci při hledání, která vydrží dlouhou dobu.
Je těžké vycvičit psa na hledání, ať už v lavinách nebo prostoru?
Pes chce hledat, má to v pudech. My ho jen potřebujeme naučit značit. Ze začátku jsem s Šuplíkem cvičil až šest hodin denně a to přibližně jeden rok. Psovod musí psa pozorovat, jak se chová, když je na volno, s ostatníma psama i mezi lidmi. A vychytávat nešvary a ladit podle toho výcvik. Každý pes je trochu jiný, psovod se musí na psa napojit, každý výcvik je proto individuální. Někteří psi nemají rádi příliš blízký kontakt s cizími lidmi, jiní jsou zase trochu víc přátelští. Psovod musí svého psa velmi dobře znát, aby věděl, jak bude při záchranné akci fungovat.
Kdy se s výcvikem začíná? A jak dlouho v průměru trvá?
Hledání se začíná se se psem trénovat přibližně v jednom roce. Předtím ho můžete učit základní poslušnosti, kterou každý záchranářský pes musí zvládat. Důležité je říct, že k veškerému výcviku používáme jen pozitivní motivaci a hru. Výcvik probíhá ale celou dobu, co je pes tzv. ve službě, tedy než jde do psího důchodu.
Ondro, moc díky za dnešní rozhovor a možnost nahlédnout pod pokličku života psovoda a jeho psa. Budu se těšit na další povídání příští měsíc!
Na konec ještě připojujeme video o lavinovém asistenčním kurzu.
Podzim je tu v celé své kráse. Vyrazte se svým psím chlupáčem ven a užijte si ho. A pokud jste na vlastní kůži a kožich ještě nezkoušeli dogtrekking, canicross nebo třeba mushing a jeho různé sezónní podoby, vřele tyto sporty doporučuju i nesportovním...
Dny se ochlazují a je na čase začít naše venkovní chlupáče připravovat na zimu. Všechny kočky (ať už žijí venku, nebo tam jen chodí na vycházky) potřebují v tomto období naši zvýšenou pozornost.
S africkým Somálskem kupodivu nemá toto plemeno nic společného. Milovníky koček po celém světě přitahuje především jeho divoký vzhled a povaha výrazně zaměřená na člověka.
Již tento čtvrtek, 4.10.2018, celý svět oslaví Mezinárodní den zvířat. Svátek nám má připomínat, že zvířata jsou důležitou a neodmyslitelnou součástí našeho života. V posledních letech má také upozornit na potřebu zlepšení jejich práv a životních...
I když má kernteriér proslulé sebevědomí teriérů, je velmi přizpůsobivý a patří mezi ty poslušnější. Bývá skvělým společníkem a výborně poslouží i jako hlídač. Spokojený ovšem bude jen s dostatkem pozornosti a pohybu.
Malá psí plemena se v lecčems liší od těch velkých. Pokud chceme mít svého mini psíka zdravého a prosperujícího, musíme zohlednit jeho speciální potřeby i při výběru krmiva.
Každý zbožňuje štěňata. Kdo by je nemiloval, že? Jsou roztomilá, hravá a plná energie. Velmi často ale přehlížíme smutný fakt, že útulky jsou plné starších psích chlupáčů, kteří stejně tak jako ty malé psí kuličky čekají na svůj nový domov a pána,...
Máte také své psí hrdiny? Tím mým je bezpochyby pes Artur, jehož příběh mě nedávno naprosto dojal. Artur musel urazit 430 mil, aby našel nový lepší domov. V Ekvádoru, odkud původně pochází, narazil na Mikaela Lindorda, který ještě tou dobou netušil, že...
Letos připadá Mezinárodní den králíků na 22. 9. Nezapomeňte na své ušáky a pořádně to s nimi oslavte! A pozor, svátek není jen oslavou domácích králíků, ale slouží i jako upozornění na špatné životní podmínky chlupáčků.
Jaká strava by mohla být pro psy (i kočky) přirozenější než syrové maso. Není to ale tak jednoduché, jak se může zdát. I přirozená strava musí být bohatá a vyvážená.
Když se vám psí mazlík otráví, rychlé a vhodně zvolené kroky mu mohou zachránit život. Víte, čím vším se může otrávit? Jak otravu vlastně poznat a co dělat?