Portréty oblíbených doma i ve světě – jezevčík

Jezevčíci patří mezi velmi oblíbená psí malá plemena nejen mezi myslivci. Pro svou povahu a kompaktní vzrůst si rychle našli cestu i do našich domácností. Své jméno získali podle německého “dachshund”, v doslovném překladu “jezevčí pes”.

První připomínky tohoto plemena se objevují už ve starém Egyptě v podobě rytin a sošek psů s dlouhým hřbetem a krátkýma nohama. O plemenu jako takovém se ale prvně mluví až ve 14. století. V 16. století pak vznikl křížením jezevčík dlouhosrstý, v 18. století jezevčík hrubosrstý a v 19. století trpasličí.

I když byl v Česku jezevčík ještě v první polovině 20. století poměrně vzácný, dnes na něj můžete narazit na každém rohu a hojně se objevují i na výstavách. Toto plemeno asi není třeba popisovat, jeho vzhled je nezaměnitelný. Podle dlouhého trupu na krátkých nohách ho pozná snad každý, prostě takový klasický Špagetka z oblíbeného večerníčku.

Do rodin si tito psíci našli cestu díky tomu, že jsou tak společenští a přátelští. Jsou to milí, hraví a oddaní parťáci, se kterými se sotva budete nudit. Velmi dobře ale zastávají i roli hlídače. Nejenže na nezvaného hosta hlasitě upozorní, v případě nutnosti neváhají ani zakročit.

Protože však mají vlastní rozum (jinak řečeno bývají pěkní paličáci), při výchově je třeba důslednost a pevná ruka. Díky svým loveckým instinktům patří spousta jezevčíků mezi útěkáře, proto je žádoucí mít dobře oplocenou zahradu a z vodítka zejména v lese pouštět jen psy s perfektním přivoláním.

Na jeho lovecký původ je třeba pamatovat i v jiném ohledu. Mějte na mysli, že ač si ho dnes spousta lidí pořizuje jako psa společenského, není to žádný gaučák. Potřebuje poměrně dost pohybu, ideálně na čerstvém vzduchu. Úplně nejšťastnější bude v lese.