Sibiřská kočka je poměrně mladé plemeno, které bylo celosvětovou federací chovatelů koček (FIFe) uznáno až v roce 1992. Vzniklo křížením domácích koček a plemen dovezených z Blízkého východu a východní Asie a usídlilo se v Rusku a na Ukrajině, odkud pochází.
Dva druhy srsti
Pro sibiřské kočky je nejtypičtější jejich srst. Mají dva druhy srsti – letní a zimní. Zimní se skládá z podsady, jejímž hlavním účelem je zahřát kočku v drsných sibiřských zimách, a z krycích chlupů, které jsou vodoodpudivé. Díky nim je tedy kočka chráněna i před deštěm. „Zimní srst se navíc vyznačuje delšími chlupy a mohutným límcem, náprsenkou a kalhotkami. Vzhledem k dobré tepelné ochraně jim nevadí ani nepříznivé počasí jako déšť, zároveň ale milují teplo postele,” popisuje sibiřské kočky chovatelka Radka Havlenová.
V létě a v teplejším počasí tato podsada vylíná a kočce zůstanou pouze chlupy, které jsou oproti těm zimním kratší.
Silná kostra
Co se týče tělesné konstrukce, kostra sibiřských koček je velmi silná. Kočky jsou oproti kocourům menší, jejich hmotnost se pohybuje mezi 4 až 6 kilogramy, zatímco kocouři váží 6 až 9 kilogramů.
Dostatek času a péče
Největší ozdobou sibiřských koček je srst a s ní souvisí i část speciální péče, kterou vyžadují. Potřebují totiž hodně česat, a především v době línání touží po péči a lidské přítomnosti. Jsou to navíc poměrně temperamentní zvířata a, aby se nenudila, je nutné si s nimi hrát a snažit se je co nejvíce zabavit. „Sibiřské kočky totiž nesnáší samotu, a tak pokud majitelé nemají dostatek času, který by jim věnovali, je dobré pořídit kočce druhého společníka, se kterým se zabaví,” radí Radka Havlenová.
Láska k rodině
Sibiřské kočky jsou velmi vázané na lidi a na rodinu, u které žijí. Jsou také velice empatické, vnímavé, chytré a současně i velmi hrdé. Své pocity často rády vyjadřují zvukovými projevy, například mňoukáním, vrněním a klidně i něžným štěkáním. „Vzhledem k tomu, že sibiřské kočky nejsou přehnaně plaché, ale ani nijak agresivní, jsou ideálními společníky k dětem. Kromě toho, že milují hrátky, zbožňují i výšky a šplhání,” uzavírá chovatelka.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
Ať už se chystáte vyrazit kamkoli do zahraničí, před odjezdem vždy doveďte psa k veterináři, i když víte, že jste splnili základní požadavky pro cestování a de facto za hranice můžete. Mít v cestovním pasu čerstvé potvrzení o dobrém zdravotním stavu...
Všichni moc dobře víme, jak dovedou být třicetistupňová vedra nepříjemná. A teď si představte, že na sobě máte kožich a vaše tělo na všechno reaguje znatelně rychleji. Já bych v takovém počasí rozhodně nechtěla být v psí kůži. Zeptala jsem se pana...
Nevím, jak vy, ale já klíšťata prostě nesnáším. Miluju všechna zvířata včetně pavouků, hadů a škvorů, ale klíšťata prostě ne. Postrádají smysl. Možná že dřív žil nějaký živočišný druh, který se jimi živil, ale dnes už je ani nic nežere. Takže já důvody...
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s...
