Jak se vyznat v surovinách použitých v krmivu

Posoudit kvalitu krmiva pouze ze seznamu surovin není pro běžného chovatele snadné. Chce to nejen rozumět názvům konkrétních surovin a pochopit, co přesně tyto názvy znamenají, ale současně být schopný odhalit i občasné drobné „triky“ některých výrobců.

Seznam surovin uvedený na obalu krmiva musí podle zákona obsahovat všechny suroviny použité v dané receptuře. Příslušná legislativa pak přesně uvádí, které názvy surovin jsou povolené a jak se mají používat. V minulém článku Jak rozumět etiketě krmiv jsem vám psal o tom, co se za suroviny považuje a jak má jejich výčet vypadat. Tentokrát se podrobněji zaměřím na jednotlivé, v krmivech pro psy a kočky nejčastěji používané suroviny.

•          Maso

Za maso se považují všechny měkké tkáně zvířat. Patří sem svalovina, šlachy, povázky, bránice, kůže bez srsti nebo peří, srdce a jazyk. Tkáně, které nejsou tvořeny výhradně svalovinou, jsou někdy označovány také jako „produkty živočišného původu“. (V každém případě se všechny živočišné tkáně vždy označují ještě konkrétním druhem zvířete, tedy kuře/kuřecí, jehně/jehněčí…)

•          Vedlejší produkty živočišného původu

Jedná se o všechny ostatní tkáně zvířecího těla, které není možné označit jako maso, nelze je s ním tedy zaměňovat. Mluvíme tu o vnitřnostech bez jejich obsahu a dalších orgánech (plíce, játra, ledviny a další). I zde se uvádí konkrétní živočišný druh. Mezi vedlejší produkty živočišného původu nesmí být zahrnuta srst, rohy, drápy a zuby. Vítané jsou naopak kuřecí (pochází z jatečných těl kuřat) a drůbeží tuky (pochází z jatečných těl ostatní drůbeže). Obě tyto suroviny jsou si obsahem živin velmi podobné a představují velmi dobrý zdroj živin.

•          Vedlejší produkty rostlinného původu

Před takto deklarovanou surovinou se mějte na pozoru. Většinou jde o různé zbytky ze zpracování rostlinných materiálů, ale může se jednat i o rostlinný odpad bez valné výživové hodnoty, jehož se producenti potřebují zkrátka zbavit. Bývají proto bohužel používány v nejlevnějších krmivech. Raději hledejte granule, na nichž bude jasně napsáno, že obsahují rýži, pšenici nebo vhodně upravené brambory.

Důležitá rada na závěr

Při hodnocení krmiva se nenechte zmást způsobem zmiňování surovin. Například formulace „bohatý na komponent XY“ znamená, že daného komponentu musí být v krmivu alespoň 14 %.* Zákazník si myslí, že kupuje krmivo bohaté na maso, ale většina bílkovin přitom může pocházet z rostlinných zdrojů. Nebo lze na obalu číst „Se surovinou XY / Obsahuje XY“ apod., a získat tak dojem, že ono XY tvoří základ krmiva. Tuto formulaci ale může výrobce použít, i když krmivo obsahuje třeba pouhá 4 % zvýrazněného komponentu. Zejména kupujete-li jídlo pro alergika, měli byste si na podobné formulace dát pozor a pečlivě pročíst skutečné složení. Krmivo deklarované jako „s jehněčím a rýží“ totiž vůbec nemusí být hypoalergenní!

Ing. Martin Kváš

* Stanoveno v evropských zákonech EC 1831/2003 a EC 767/2009 – tyto dvě směrnice určují pravidla deklarace krmiv.