Korat je velmi vzácné plemeno, které se ani v Thajsku, své zemi původu, nevyskytuje příliš často. Díky své krásné jemné srsti se stříbřitými odlesky je nezaměnitelný, stejně jako díky svému zvláštnímu charakteru. Toto plemeno určitě stojí za pozornost.
Toto staré, přírodně vzniklé plemeno je nazváno podle provincie Cao Nguyen Khorat v Thajsku, odkud původně pochází. V zemi původu koratovi říkají “si-sawat”, což znamená “přinášející štěstí". Ještě celkem nedávno tu bylo zakázáno je prodávat, získat je bylo možné jen darem. Tradičně také byli darováni novomanželům pro šťastné manželství. O kočce s jemnou šedou srstí a stříbrnými špičkami chlupů najdeme zmínky už z doby Siamu. Koncem 19. století se dostali první korati za hranice, do Spojených států a o něco později i do Evropy. Dnes je najdeme po celém světě, ale objevují se jen řídce.
Tyto kočky mají zvláštní charakter. Jsou přítulné a rády se pohybují v blízkosti lidí. Ke spokojenosti potřebují hodně pozornosti. Jsou hravé, živé a velmi inteligentní, lehce je naučíte kdejakým kouskům. S ostatními kočkami i se psy většinou vycházejí dobře, i když občas na ně mohou žárlit, pokud nabydou dojmu, že jim je dopřáváno až moc pozornosti. Mají velmi vyvinutý sluch a proto jsou obzvláště citlivé na hlasité a ostré zvuky. Proto se moc nehodí do rodin s malými dětmi. Samy jsou ale obzvláště hovorné a používají k tomu širokou škálu zvuků.
Tělo korata je umírněného orientálního typu. Srdčitou hlavu zdobí velké uši a oči. Díky štíhlé a protáhlé postavě působí vznešeně, což ještě podtrhuje jeho zářící srst. Je krátká a na pohled i dotek jako satén. Má modrou nebo čokoládovou barvu, u kořínků je světlejší než na konečcích. Každá špička chlupu má stříbřitý nádech, což vyvolává velmi zvláštní a atraktivní efekt.
Kvůli snaze o co nejčistší plemeno je zakázáno křížit koraty s jinými plemeny. Také i proto se vyskytují poměrně vzácně. Předci musí být vždy doložitelní až do Thajska.
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
