Jeden pes vám nestačí a hledáte záminku, která vám doma pomůže obhájit celou smečku? Pak máte dvě možnosti – buď se stát lovcem, nebo musherem – závodníkem se psím spřežením. O tom, co obnáší prohánět se krajinou s pomocí tažných psů, nám vyprávěl zkušený musher Martin Vrtěl.
Jeden pes vám nestačí a hledáte záminku, která vám doma pomůže obhájit celou smečku? Pak máte dvě možnosti – buď se stát lovcem, nebo musherem – závodníkem se psím spřežením. O tom, co obnáší prohánět se krajinou s pomocí tažných psů, nám vyprávěl zkušený musher Martin Vrtěl.
Jací psi se k závodům se spřežením hodí a proč?
Všichni, kteří rádi táhnou :) Ale samozřejmě se používají převážně tažná plemena, bez ohledu na pohlaví. Z čistokrevných plemen (s rodokmenem posvěceným FCI) jsou to sibiřské husky, aljašský malamut, grónský pes a samojed. Existují i speciálně šlechtění závodní tažní psi. U nich ještě záleží na disciplíně, ve které musher závodí. Velmi zjednodušeně – na krátké až střední vzdálenosti se používají psi s větším podílem krve ohaře a jemu podobných plemen, na delší vzdálenosti chlupatější, drsnější psi, například aljašské husky. Ale třeba na podzimních závodech jsou v canicrossu (tedy běhu se psem, což je nejdostupnější disciplína) k vidění nejrůznější plemena od pudlů přes labradory, border kolie či vlčáky až po dobrmany nebo dobře rostlé křížence. Hlavní podmínky vhodnosti jsou dvě: zaprvé psa musí tah bavit a zadruhé nesmí být agresivní vůči okolí.
Jak obtížný je výcvik?
Dobrý závodní pes má chuť běžet a táhnout prostě v sobě. Pokud se tomu musí učit, něco je špatně. To neznamená, že se tahat naučit nemůže, ovšem není to snadné jako povel „sedni“. Každý pes se zkrátka hodí k něčemu jinému a vyniká v tom, co ho baví. Síla ani přísnost nic nezmůžou.
Co musí začátečník udělat, aby mohl začít trénovat?
Nejlepší je navštívit pár závodů nebo přímo domácnosti musherů, zjistit si co možná nejvíce jak o daném plemeni a jeho správném chovu, tak o disciplínách. Vyplatí se poslechnout si vícero hlasů a vždy raději preferovat lidi, kteří už za sebou mají nejen nějakou sezónu, ale také slušné výsledky. Dlouhodobě nadprůměrné výkony jsou důkazem vysoké kvality psa, péče, ustájení a samozřejmě i tréninku.
Těm, kdo už pejska mají, ale ne tažného, radím vyzkoušet, jestli ho to bude bavit. Kupte postroj na míru a pomalu začněte zkoušet. Metody učení jsou různé, například tahání řetězů nebo pneumatik. Nejideálnější je běh s jiným psem. Zkušenější kolega totiž vašemu psovi pomůže ledasco pochopit. Parťáka pro společný trénink jistě najdete v některém z mnoha českých klubů. Ze začátku to chce kratší a pomalejší tréninky a hlavně trpělivost. A pamatujte si, že váš pes musí být během tréninku za všech okolností šťastný.
Jak probíhají tréninky v měsících, kdy nesněží?
Mushingová sezóna začíná zhruba v září a končí zhruba v březnu, dubnu. Má tedy podzimní a zimní část. Když není žádný sníh, náplní tréninků a závodů je buď bikejoring (kolo se psem), scootering (koloběžka s jedním či dvěma psy) nebo již zmíněný canicross. Samotná spřežení pak místo saní používají káru s kolečky. Ta bývá domácí výroby, ale existuje i pár specializovaných výrobců. Na tréninky se větším týmům hodí i bezpečnější motorové čtyřkolky.
Závody se řídí především teplotou. Oficiální závody spadající pod Svaz sportu psích spřežení se nepořádají, je-li teplota nad 15 °C. Pes nemá žádnou potní žlázu a mohl by se přehřát. Proto je nutné přizpůsobit trénink aktuální teplotě (trénovat raději brzo ráno či pozdě večer) a hlavně nezapomínat psa před tréninkem i po něm řádně napojit.
Kde v České republice se dá v zimě trénovat?
Čistě tréninková, rolbou upravovaná trať určená pouze pro psí spřežení je u nás snad jen na Vysočině na Třech Studních u Jirky Trnky. Ale všichni samozřejmě jezdíme, kde se dá, a ideálně startujeme rovnou od domu. Trať upravená alespoň skútrem znamená vždy velké plus. U individuálních disciplín je to podstatně jednodušší – umožňují trénink na standardních upravovaných běžeckých tratích. I když i zde platí určitá pravidla: raději mimo špičku, uklízet po psech, brát ohledy na ostatní „účastníky provozu“…
Možná si říkáte, že jde o trochu drahou srandu, pořídit postroj jen na zkoušku, sehnat káru… Na to by vám Martin řekl, že každý koníček holt něco stojí. A jak už to bývá, čím více se něčemu začnete věnovat, tím dráž vás to vyjde :)
Můžete mít sebekrásnějšího psa, ale když ho na snímku bude obklopovat špatně zvolené pozadí, dobrou fotku neuděláte. Váš načechraný bišonek mezi pytli od granulí a starými ponožkami nikoho neoslní, stejně jako černá šmouha v křoví pod hvězdným nebem...
Jestli letos plánujete venčit svého psa na pláži a nejen to, kromě článku Se psem k moři by se vám mohlo hodit také cestovní pojištění. Pojistka vám pomůže pokrýt náklady na nečekané nehody na cestách, jako jsou úrazy, nemoci a podobně.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
