Zvědavý pes jménem Mera je nejspíše kříženec tibetského mastifa a himalájského ovčáka. V Nepálu se připojil k výpravě, která právě sestupovala z vrcholku Mera Peak, podle nějž také dostala fenka svoje jméno. Výprava měla dále namířeno k Baruntse, vrcholu v Himalájích jižně od Mount Everestu, a právě tam ji doprovodila.
Tohle dvacet kilo vážící zvíře se spřátelilo s vůdcem skupiny Donem Wargowskym, se kterým po následující tři týdny sdílelo jeho stan. Dostalo dokonce karimatku a bundu jako pelech.
Takováto vysokohorská túra bývá často náročná nejen fyzicky, ale i psychicky. Psí doprovod v takových situacích může znamenat skvělou možnost k odreagování nebo odbourání stresu.
Kvůli výskytu vztekliny přitom ale není zvykem, že by se tu horolezci přátelili s toulavými psy. Mera ovšem učarovala horolezcům i doprovázejícím šerpům svou osobností a vynikajícími lezeckými schopnostmi. Wargowsky se nechal slyšet, že podobného psa prý nikdy dřív nepotkali. Říkal, že Mera byla speciální a přinesla expedici štěstí. Někteří členové si dokonce mysleli, že byla požehnaná.
V jednu chvíli, když zuřil silný vítr, nebyla Mera schopná horolezce následovat a zůstala po dvě noci sama uprostřed ledovce. Všichni si byli jistí, že to pes nemůže přežít. Dva šerpové se ale museli vrátit jejím směrem a narazili na ni. Za jejich povzbuzování se Meře podařilo překonat obtížnou sekci, a tak se mohla znovu přidat k výpravě a pokračovat s ní ve výstupu.
Když se konečně horolezci ve dvě ráno vydali na vrchol hory, Wargowsky nechal Meru spát ve svém stanu. Údajně spala až do rána, ale pak se vydala v jejich stopách a dostihla je. Terén, který horolezci zdolávali sedm hodin, zvládla fena překročit za pouhé dvě hodiny.
Na posledním hřebeni běžela fena před horolezci, kteří se v takové nadmořské výšce pohybovali pomalu kvůli řídkému vzduchu. Počasí bylo sice pěkné, stejně byste ale na teploměru naměřili -20 °C.
Po takovém zážitku, kdy se o Wargowského na sedmitisícovém vrcholu opíral pes a chtěl pohladit je jasné, že si Meru chtěl adoptovat. Vyvézt z Nepálu se mu ji nepodařilo, ale alespoň si psa adoptovala manažerka vedoucího tábora Kaji Sherpa.
Kočky tohoto plemene jsou inteligentní, komunikativní a hlavně velmi společenské. Na člověka si vytváří vazbu opravdu velmi silnou. Přízeň si krom milé povahy dokáží lehce získat i svým exotickým a vznešeným vzhledem.
V současné době dbáme na zvýšená hygienická opatření. Jakmile přijdeme z venku, sundáváme svršky, zujeme boty a umýváme si ruce. Pokud s námi přichází také psí společník, nesmíme zapomínat ani na něj. Hrozí totiž, že nám vir zanese domů. Jak se o psa v...
Jaro je tu a na svět začínají přicházet koťata. Pro mnoho z nás to může být novou zkušeností. Pojďme se proto podívat s chovatelkou sibiřských koček Helenou Rückerovou na to, co koťata ve svých prvních chvílích života potřebují a jak kočce můžeme...
Je jasné, že letošní Velikonoce nebudou probíhat tak, jak jsme zvyklí a některých tradic se budeme muset holt vzdát. Svátky budeme trávit doma v kruhu těch nejbližších, tak proč do toho nezapojit i naše kočičí společníky?
V době, kdy musíme trávit většinu času doma, nás i naše mazlíky může lehce přepadnout nuda. Jak nespadnout do stereotypu a volný čas využít smysluplně prací se psím parťákem? Jak pesana unavit i bez dlouhých vycházek venku?
Pobyt v karanténě znamená změnu životního stylu. Najednou je spousta času na koníčky, dodělává se, na co nebyl dříve čas, jen všechno probíhá na omezeném prostoru. S pejskem se najednou potkáváme velmi často a zjišťujeme, že se styl života změnil i...
Jaro je tu a s ním i čas na podporu imunity a detoxikaci těla. V zimě se totiž v těle hromadí nejvíce toxinů a zátěž představuje i změna počasí. Jak psí imunitu zbytečně nezatěžovat, a naopak ji podpořit?
V USA i některých evropských státech si můžete registrovat psa, kočku nebo i jiného mazlíka jako citového společníka. Zvíře s takovým statusem pak má oproti obyčejným mazlíkům některé výhody. Mezi asistenční psy se ale nepočítá.
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.